Jara.Cimrman.jr

"Kdo přežije v New Yorku, přežije i tady." Tak to je pravda, džungle jako džungle. V této navíc poměrně zábavně pobíhá křovák Xixao za náklaďákem se svými dětmi, ale ani tentokrát na to není sám. Já jsem se bavil při startování letadélka poháněného skotskou, při jízdě na kole ve formaci 2+kohout, při vytrvalosti skunka, při obelstění hyeny a zejména při skokanských schopnostech Dr. Taylorové. A jelikož nemám doktorát z práv, zoologie ani kinematografie, tak mohu s klidným svědomím odborně napsat, že se mi to moc líbilo.

"Civilizovaný člověk se odmítl přizpůsobit svému okolí. Místo toho přizpůsobil své okolí sobě." S tím mlaskající Křováci problémy nemají, takže se v 8:00 nemusí tvářit zaměstnaně. A Xixaův střet s civilizací tím dává prostor ke smíchu i k zamyšlení a já se obávám, že z této konfrontace civilizace snad ani nemůže vyjít vítězně. Takže 1:0 pro Křováky, ale za skvěle propracované vracení láhve Bohům hodem kolmo vzhůru přidávám další plus a soubojům doktora Steyna s nebrzdícím bourákem jsem se smál ještě dlouho poté, co jsem zapomněl, že v tomto snímku figurují taky nějací černí gangsteři. Ti mě totiž nebavili, ale v tomto směru zůstali osamoceni.

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči.

"Tenhle vůz mi dal Ježíš. Protože on dává a on taky bere." Jsem si poměrně jistý tím, že když zemřu, tak nebudu lehčí o 21 gramů, ale přibližně o metrák mrtvé váhy. Také vím, že můj pohled na zábavu ve filmu se výrazně liší od pohledu režiséra Iñárritua. Ten se zábavě snaží poctivě vyhnout a já musím smutně konstatovat, že v tomto snímku se mu to podařilo naprosto dokonale. Přesto jsem přesvědčen o tom, že kdybych se při převážení neexistujících 21 gramů snažil hledat objektivní kvalitu, tak ji tam najdu, ale to já zásadně nedělám. Já se chci u sledování filmu bavit. Alespoň trochu.

"Je to jen reklama, pane Cole. To znamená, že vám nechtějí nic důležitého říct." Kdybych byl vybrán jako ideální dobrovolník k cestování časem do minulosti, tak bych osouložením jedné doktorky, meditacemi s dvanácti opicemi a nakrájením jednoho Jeffreyho hravě dokázal změnit budoucnost, i když to prý nejde. Cole na to však nemá pořádné koule, ale za to dokáže do svého dramatického pátrání vpašovat nejeden zábavný moment a to já umím ocenit. Na druhou stranu je to celé na mě příliš chytré a to nemohu ohodnotit jinak než ztrátou hvězdy. Na mě se totiž nikdo vytahovat nebude, protože já jsem nejchytřejší v galaxii a navíc umím dokonale potlačit své ego.

"Je tu vedro jako v prdeli a nerozeznáš ty dobrý od zlejch." Tak s tím já problémy nemám. Dobří jsou domácí Libyjci a zlí jsou američtí vetřelci. Kdyby totiž nerozpoutali občanskou válku v Libyi, tak by si obyvatelstvo dál žilo své poklidné životy, ropa by neproudila za hubičku do USA, ekonomičtí migranti by se nevydávali z Afriky do Evropy a američtí režiséři by neměli o čem točit hrdinské filmy. Přesto mi byli vousáči z GRS celkem sympatičtí a v boji s ozbrojenými Alibaby jsem jim snad dokázal chvílemi i fandit, ale ty nekonečné přestřelky a slzavé vzpomínky na rodinu mne občas donutily k vyjádření odborného názoru formou erudovaného zívnutí.

"Jak jsou v dodávce, jsou to jen těla." V době, kdy drogoví dealeři bojují proti únoscům svých žen a dětí, stojím vždy na straně poldy. A je mi jedno jestli zrovna chlastá nebo chodí na legendární sezení nevyléčitelných závisláků, protože přijatelnějšího hrdinu tento snímek zkrátka nenabízí. Já jsem si ty syrové procházky mezi náhrobními kameny prostě užil, ale pokud by to bylo v reálu, tak bych dealerům i únoscům doporučil, aby se vzájemně zahrabali a použili se jako hnojivo pro hřbitovní kvítí.

"Chceš okrást Popea. Chystej si parte." Zoufalé situace volají po zoufalých činech a kdyby mi chyběly peníze na léčbu mého dítěte, tak taky učiním ten nejzoufalejší čin v mém životě - půjčím si v bance. Jenže Vaughn s Coxem evidentně nechtěli předkládat potvrzení o příjmu a tak jednoduše vzali peníze těm, kteří podobným vykukům láskyplně doplňují nedostatek olova v těle. Já se přitom celkem bavil, adrenalinovou jízdu v autobuse jsem si taky užil a i ten pohádkově pitomý konec mne nakonec vlastně uspokojil. Vždyť celá ta loupež, únos a vražda se dá jistě bez problémů scénáristicky obhájit jako jednání v krajní nouzi, i když to žádný trestní řád neumožňuje.

"Na muže, co si libuje v bezhlavé promiskuitě, si tvoje čtyři sňatky žádají pár otázek." Pochopil-li jsem to správně, tak romantik je cynik, který s chutí propátrává svým radarem o mnoho let mladší jeskyně. Je-li tomu tak, tak je možné, že i já jsem romantik a tak skvělou zprávu jsem od tohoto snímku nečekal. Čekal jsem pouhou romantickou komedii se sympatickými osobami, které občas pronesou cosi přiměřeně vtipného a nakonec dospějí k názoru, že by spolu mohly provádět ty směšné kopulační pohyby. Tohle jsem nakonec taky dostal a víc jsem od toho snad ani nechtěl.

"O našich nejlepších bychom si neměli myslet to nejhorší a hned je házet přes palubu." Tak to je pravda a taky hrozný blábol, kterými se tentokrát ani trošku nešetří. Ono je to vůbec celkem pitomé, protože nejlepší nájemný vrah světa stylově vytváří jednu chybu za druhou a nejlepší expertka na bezpečnost si nedokáže nasadit ani čepici na hlavu, aby se skryla alespoň před jednou bezpečnostní kamerou. Jenže mě to pobíhání v dešti zmatených kulek bavilo tak, že mě výjimečně nestihlo řádně vyprudit ani další zobrazení americké paranoie, ve které je chce kdejaký doktor otrávit, sebrat jim svobodu mlčení a přistát letadlem v mrakodrapu skvěle pojištěné společnosti.