Bohovia sa museli zblázniť

Humoru je ve filmu je víc než úředníků v Evrospký unii. Například při veškerých společných scénách Andrewa a Kate jsem byl vysmátej jak zkouřená hyena. On je to takovej blázinec v neustálým pohybu, pořád tam totiž někdo někam jezdí nebo běhá, až člověka napadne, že bohové jsou tady s tím šílenstvím na tom ještě nejlíp. Dokonale využití africké fauny a flory ve prospěch grande legrande. Nemám co bych vytknul, přál bych si, aby se točilo víc takovýhle zábavných filmů ošoustaných fešáckým dobrodružstvím. (06.06.2011)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)

Je pravdou, že mě tato svým způsobem ujetá komedie bavila mnohem víc v mládí, než když jsem jí po hodně dlouhé době viděl znovu, ale své osobité kouzlo neztratila ani po letech. Neúnavný křovák s flaškou od coca-coly prožije během své dobrodružné cesty řadu situací, které jsou nad rámec jeho chápání, ale o to zábavnější to bylo. Zvláště když ta příroda okolo byla prostě nádherná – doslova pastva pro mou cestovatelskou duši. Takže nemůžu jinak, než dát lehce nadprůměrné ohodnocení…70% (22.06.2018)

Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil na strunu tohto zvláštneho filmu, ktorý by som označil ako prírodopisnú dobrodružnú grotesku. Africký film sa musí nejako odlišovať od tých našich euro-amerických, trochu akoby sa dobou vrátil do éry nemej grotesky, humor je špecifický, jednoduchší, a v kontraste s tým je množstvo poučných pasáží o prírode. Keď som sa tomu prispôsobil, užil som si nezáväznú zábavu, naviac si film robí srandu zo všetkých vážnych vecí, ktoré trápia Afriku. Tie témy ako likvidácia divých domorodých kmeňov, únosy, ozbrojené bandy by vydali na vážne drámy, ale to nebolo cieľom svojského tvorcu. (16.08.2015)

Film o Křovácích pro křováky a pochopitelně guilty pleasure jako kráva pro nejednoho z nás. Legračním je v kontextu tohohle příběhu o střetu de facto pravěkého člověka s civilizací i skutečný příběh domorodého "herce" N!xau, který za první díl dostal pár set dolarů a možná i tu láhev Coca Coly, ale za svou účast v tom druhém už si řekl o půl milionů dolarů.  A bohové tak byli opět šílení.   Laťku tu zvedá i vynikajicí československý dabing, bez něj by zážitek byl pro našince poloviční a osobně mě víc bavily slapstickové epizodky Mariuse Weyerse a Sandry Prinsloo než eskapády malého scvrklého domorodečka, byť pochopitelně vyprávění o životě jeho rodiny, střetu s božím vynálezem a vůbec trvale udržovalo úsměv na tváři.   Laťku pak naopak shazovaly všechny trapností nasáklé scénky se vzbouřeneckou buňkou, ty nebýt, vyhodil bych i čtyři lahve. (08.03.2023)