Jara.Cimrman.jr

"Zatýkám vás za vraždu Derricka Jamese, Lauren Salinasové, únos, pokus o vraždu kriminalisty, ozbrojenou loupež, krádež auta, ublížení na těle, ale především za to, že jste mě naštval." Tak se zatýká v Novém Jorku a já se musím přiznat, že se na Mackův tým občas mrknu. Není to sice žádný zázrak, mezi spoustou kriminální konkurence se bez problémů ztratí, ale když je Grissom na dovolené, Horatio se snaží zbavit koroze na své hlavě a já mám příliš daleko k ovladači, tak se u toho dokážu pobavit.

"Jak to dělám, že mám doma jako v ráji?" No to je jasné, Alberte. Postupuješ podle hesla, že lepší jsou drobné ústupky než vážné komplikace, ale to se klidně můžeš dočkat toho, že večeři najdeš na straně 34 a na pánskou jízdu si vezmeš plnou postel dětí. Gratuluju a bavím se, neboť tátovská řešení dětských problémů v ženském světě neexistují ani v teoretické rovině a to je fajn. Já jsem v tomto snímku prostě dostal spoustu "užitečných" rad do života a tak se vždy rád vydám po stopách Yettiho, nevyhýbám se závodům psích spřežení a jednou určitě vyhraju i tu soutěž ve slalomu na čemkoli.

"Podej přece pánovi ručník. Ale ne do ruky. Pěkně v zubech." Nikdy mi nepřipadalo zábavné nechat se šikanovat a proto jsem si pro výkon základní vojenské služby v ČSLA vybral místo bez mazáků. Tím jsem přišel o oblíbené kratochvíle mazáků typu deka, sahara, bufet nebo dlouhej kouř a jen z vyprávění méně šťastných jsem si užil jejich zkušenosti se slimákem, teploměrem, metrem, kukačkou, Gagarinem, krokodýlem, kazeťákem nebo mořskou vlnou. Nechybí mi to, dokonce ani nevím, jestli ze mě vojna udělala chlapa, ale tento je seriál považuju za natolik blbý, že je vlastně skoro až zábavný.

"Naši američtí přátelé se usmívají za každých okolností." Najít amerického agenta na SPŠ MV v Hrdlořezích je snadné. Je to ten, co ho první týden studia hospitalizují s podezřením na otravu alkoholem a pak bude do konce života chodit na setkání anonymních alkoholiků. Alespoň takhle si já tento ústav pamatuju a pokud mám aktuální informace, tak se tam dosud nevystřízlivělo. Pro mne je zkrátka Polda nostalgickou vzpomínkou na známá místa a dementní major Maisner se mi jevil jako poměrně vhodný průvodce. Jen ta prohlídka měla tímto snímkem skončit.

"Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně." Pokud se mám k tomuto snímku vyjádřit naprosto odborně, tak nejhezčí byla Laura. A asi taky nejméně zábavná, protože světoběžnická maminka, prostatik Pažout, nesmělý balkónista Žemla a zejména rýpavý Hubert hlásili o několik levelů výše. Já jsem sice nikdy nečetl Vyrovnanou ženu a místo vagíny mám takový podivný chobůtek, ale přesto si troufnu tvrdit, že tento román je tak trochu i pro mě.

"Teď se budeš angažovat, až se z toho posereš." Ing. Aleš Vítek chce dobře bydlet a to není ve straně, nestuduje VUML, nemá psa, nehraje fotbal a ani nevěší vlaječky. Das ist ein Skandal. Bylo to zkrátka šílenství přivádět do takového světa vlastní dítě a je to šílenství i dnes. Nicméně Kvido je zábavný, vtipný a jeho glosy se mi líbí. Ta vážnější stránka příběhu mi však zase až tak moc nesedí protože moji rodiče na tom byli za socialismu stejně jako Kvidův otec a přesto jsme slušně žili, bydleli, vlaječky jsme jako jediní v domě nevěšeli a žádný zlý komunista na nás kvůli tomu nedělal bububu.

"Nakoupit, do čistírny a na hřbitov. Babička má dneska narozeniny." Tak i nějaký ten problém dospělých se tady řeší, ale hlavní je škola. A tady přichází na řadu povzdech: Že já se hůř neučil. Jenže mě to nenapadlo, že by se dalo propadnout z kreslení ze školy do školky. Ale pozdě bycha honit, takže tohle je ta správná vzpomínka na soušky učitelky, přezůvky, pubertu či socialistickou diskotéku v tělocvičně. A samozřejmě na Standu s Péťou, protože na ty jejich odrhovačky nelze zapomenout.

"Jste drak tančící v hurikánu, pane Bonde." Tak to mi ještě nikdo neřekl a já bych to přitom tak rád slyšel. No nic. Protřepaný a nemíchaný agent, s povolením v případě nutné potřeby chodit na 00, se nám zase vrátil a mně jeho návrat připadal zábavný. Zejména Bondovy seskoky a pády byly tentokrát hodně vtipné, flegmatické likvidování aut nemělo chybu, jejich honění taky docela ušlo a krytí od Q bylo prostě vynikající. Trošku slabší to bylo pouze s bondgirl, která mne ani jednou nedonutila zabrousit pravačkou do boxerek a takovou zákeřnost jsem od bondovky skutečně neočekával.

"V Americe mu tak vymyli mozek, že už ani on sám nedokáže proniknout přes svoje krytí." Tak tady by si slavná Central Intelligence Agency měla ze svého názvu vyškrtnout tu inteligenci, neboť dát americkému maturantovi na hraní agentskou výbavu může jen naprostý idiot. Jenže Michael Corben umí náhodně mačkat čudlíky tak, že by lepšího výsledku nedosáhl ani zkušený agent a já se přitom bavil výbušnou milenkou či neustálou výměnou řidičů autobusu, ve kterém se přepravovala Učitelka francouzštiny se svými žoldáky. No dobře, i já vím, že tohle je naprostá hovadina, ale bavil jsem se při ní kdysi a včera jsem si ověřil, že jsem patrně stále ještě nedospěl, neboť mě to zase rozesmálo.

"Nenechte se rušit. Já bych si jenom vzal okurku." Anebo vejce či feferonku a přitom není jednoduché rozhodnout, zda se při neustálém vyrušování hůře studuje nebo novomanželsky souloží. Já se přitom poměrně slušně pobavil ještě za vlády jedné strany a když jsem to nyní viděl znovu, tak to bylo celkem fajn retro.