Jara.Cimrman.jr

Leon, jako očekávaný potomek Viktora Čističe, si svou cestu na filmové plátno musel najít. Menším překvapením je to, že po této cestě nejde sám, neboť vedle něj, se zarputilým výrazem v tváři, cupitá školu flákající Mathilda, což v součtu dává netradiční, výškově i věkově zcela nesourodý pár. Ačkoli na sobě obvykle nepozoruji sklony k voyerismu, tak do domácnosti této dvojice nakukuji často a rád. Za jediný Bessonův prohřešek považuji skutečnost, že mi director's cut v českém jazyce doposud zdárně uniká a s náhodně viděnou německou verzí jsem měl nepatrné jazykové problémy.

"Nic není v životě jisté. Jenom smrt." Nehodlám zpochybňovat genialitu filmu ani zábavnou ujetost pana Koprfingla, jen jsem se přitom tak nějak nedokázal pobavit. To si radši dám rakvičku s věnečkem (a pak pochopitelně zabiju celou svou rodinu) u něčeho poněkud méně morbidního.

"Já ho chci pohřbít, vy ho chcete pohřbít a kdyby on mohl mluvit, taky by chtěl pohřbít. Tak v čem je problém?" Že by v nějakejch těch bouchačkách v oknech na cestě na hřbitov? To jen tak hádám. Co však vím jistě, je skutečnost, že na širokém plátně kin nikdy nenacválala banda, která by lépe dokázala ochránit zájmy slabejch proti přesile koltů těch ozbrojenejch. Tady někde se v mým mládí formoval smysl pro čest, chlapáctví a suchej humor, což jsou nemoci, kterými trpím dodnes.

"Banky jsou přece bezpečnější než vlak. Nehejbou se a přitom je jistý, že v nich prachy jsou." To dává smysl, ale já nejsem bankovní lupič, takže tuto informaci nehodlám využít. A asi nevyužiju ani zjištění, že vykrádat banky ve španělštině je takovej problém. Já vlastně nemám rád desperáty, ale kdybych měl být okraden, tak bych byl rád, kdyby to spáchali Butch se Sundancem. Jsou to prostě sympaťáci. A Sundance dokonce není vybíravej. To je mi na něm sympatický. Stačí mu, když žena bude chytrá, pěkná, jemná, milá, něžná, elegantní, příjemná, starostlivá - takovejch je plnej Divokej západ. Tak směle do akce, kluci. Kryju vám záda v Oklahomě, Bolivii i v Austrálii.

"Představte si. Hledět na svět a znát tajemství nepřátel. Do hlav svých vůdců vkládat vlastní myšlenky. Přinutit učitele, aby přednášeli pravdu o dějinách." Tak to je trošku sci-fi, ale já jsem se čtvrtým dobrodružstvím bičem práskajícího doktora docela spokojen. Dorazilo totiž mystično, indiáni, atomovej výbuch, intergalaktický bytosti, hadi, škorpióni, mravenci i bejvalka a zase z toho bylo zábavný dobrodružství. Jen ten Hitler je mrtvej, tak ho vystřídala KGB. To není špatnej soupeř, i když na bič, klobouk a znalost mrtvejch jazyků to prostě nemůže stačit.

"Honí nás půlka německé armády a ty chceš jet do Berlína?" Třetí zapráskání doktorským bičem považuju za nejpovedenější díl série. A také za jednoznačně nejhumornější, protože při bláznivém nacistickým dobrodružství, se standardně hláškujícím Jonesem juniorem a suše sarkastickým Jonesem seniorem, dostala kdysi v kině moje bránice docela zabrat a několikrát jsem byl donucen spontánně upadnout smíchy do uličky.

"To je člun? Ale my se nepotápíme. My padáme." Pokud se skáče z letadla, přesouvá se na slonech nebo prchá důlním vozíkem, tak je všechno super. Tady se však polovinu snímku provádějí rituály a ty mě spolehlivě uspávají. Taky Indy girl zaznamenala hlubokej propad od fantastický Marion k uječený pindě Willie a to neodpouštím. Druhý zapráskání doktorským bičem zkrátka nebylo špatný, ale pro mě je to zapomenutelný zakopnutí mezi dokonalou Archou a geniální Křížovou výpravou.

"Nemáte kde bydlet? Tak běžte do Města bohů." Proměna malého panice Rakety v odpaněného fotografa Wilsona Rodrigueze, na pozadí války gangů na území polozapomenutého slumu, mohla být těžko natočena lépe. Ta tolik zmiňovaná geniální filmařina však prošla kolem mne, aniž na mě zanechala výraznější následky. Chyba je samozřejmě ve mně, neboť jsem to já, komu poměrně vadí dívat se na vraždy dětí v prostředí plném zbraní, drog a úplatných strážců zákona. Má informovanost o tom, co se v brazilských slumech děje je dostatečná na to, abych musel sledovat drsný příběh z nehostinného prostředí, ale vysoké postavení snímku na zdejším žebříčku mi nedalo šanci se mu vyhnout. A jelikož nepatřím mezi skalní fandy deprese, tak nevidím jediný důvod se na něj podívat znovu.

"Vaše archeologické metody jsou pro mě příliš primitivní. Kdybyste hledali porcelánový šálek, vezmete si na to buldozer." Než profesor Jones poprvé zapráskal bičem, tak jsem archeologii považoval za nudnou vědu, kterou se zabývají pouze akademičtí mimoňové. Nedokázal jsem si totiž představit profesora, kterej bezvadně jezdí na koni, náklaďáku, letadle či ponorce. A pak jsme se poznali - Dr. Jones a jeho báječná holka do nepohody Marion. S těma je prostě zábava a přinesli mi i poučení nikdy nevěřit nacistům a opicím.

"Co jsem měl dělat? Říct před ostatníma, že švindluje líp než já?" Poctivej podraz ze starý školy je dokonalej. Tohle mě prostě neomrzí. Kdykoli se stanu svědkem toho, jak Gondorff začíná kout pikle na Lonnegana, tak usednu, připravím si nějakou tu pochutinu, zaposlouchám se do skvělý muziky a užiju si to. Je to prostě plný elegance, vtipu a takovýho vnitřního klidu. V Gondorffovejch šibalskejch očích je totiž jasně napsáno, že ho nemůže rozhodit FBI, mrtvoly, nájemní vrazi ani úplatnej polda. A když to nerozhodí jeho, tak mě taky ne. Až bude chtít najednou oškubat Muska s Gatesem a Zuckerbergem, tak mu přitom klidně podržím klobouk.