Jara.Cimrman.jr

"Proč nás nezabijete hned? - Nezapomínejte, že je třeba se bavit." Zábava mi jako divákovi byla neustále zdůrazňována, ale tak nějak se nedostavovala. Místo toho přicházel psychický i fyzický teror rodiny, který sice byl nepříjemný, avšak dalo se mu několikrát bez větších problémů zabránit. Nevzrušeně jsem snímek dokoukal do konce, ale jediný jeho přínos vidím v tom, že až mi u dveří zazvoní dva zdvořilí sympaťáci v gumových rukavicích, tak budu střlet dřív, než mě stačí požádat o vejce.

Machři jsou snímkem rozdováděných komiků, kteří, evidentně bez starosti o zaplacení hypoték, ležérně předvedli dějově nesourodé skeče v průměrné kvalitě, z níž vybočilo přibližně stejné množství trapnosti jako geniality. Chtěl bych se bavit tak, jak se bavili oni při natáčení, ale nějak jsem tu pohodovou atmosféru nedokázal správně nasát.

Nějaké ty heterosexuální páry v divočině, nejedna klamavá stopa a jeden na počátku docela zvídavý divák, kterému na konci bylo zcela jedno, kdo koho zabije.

"Jak je to možné, že čím je člověk vzdělanější, tím méně je ochoten akceptovat nové myšlenky?" Možná tím, že jsou trochu pitomé, ale to je věc názoru. Já jsem tedy viděl ambiciózní tv projekt obsahující prvky jistého mrazení, což mne jistou dobu uspokojovalo. Celková bilance v podobě jednoho povedeného vtípku za čtyři hodiny však dává tušit, že se odlehčený nadhled nedostavil a sledovat tak dlouhou dobu samé ustarané tváře není bůhvíjaká zábava.

"Autor zastává stanovisko, které zároveň vyvrací." Takový už je Cimrman. Možná se ani nenarodil, přesto dokázal vytvořit tak geniální dílo, že nikdy nemůže zemřít. Díky členům DJC za jejich badatelskou činnost, jejíž náročnost hravě převyšuje hromadný výstup na Ču-mu-lang-mu ve spoďárech.

Proč musela zemřít doktorova žena? Je na pedofilii bohatého spratka něco špatného? Může mrtvola mailovat? Poměrně vychytrale nám tvůrci této povedené kriminálky rozdali karty, takže divák má pořád nad čím dumat, ale ten závěr se pak samovolně překombinoval tak, že si hodlám v paměti udržet jen to, co mu předcházelo.

"V supermarketu neexistují roční období. Rajčata tu máte celý rok, vypěstovaná na druhé straně světa, sklízená za zelena a dozrávající na ethylenu. Přestože to vypadá jako rajče, je to rajče pouze teoreticky. Je to idea rajčete." Tento dokument rozhodně nenažhaví chuťové buňky na provozní teplotu ani nevyvolá touhu spěchat do fast foodu na dlabanec, ale půst kvůli němu rozhodně držet nebudu. Je příliš rozvleklý na razantní úder do slabých částí mého životního stylu, ale drobnou úpravu jídelníčku přesto nemohu vyloučit.

"Celý život si budeš myslet, že tě ženy nemají rády, protože jsi šprt. Ale z celého srdce ti říkám, že to nebude pravda. Nebudou tě mít rády, protože jsi debil." Stačí jeden cool nápad, řádně naostřené lokty, vidle pro házení kamarádů přes palubu a finanční zajištění pro několik tisíc průměrných životů spěchá na konto arogantního jedince. Ač mne fenomén Facebooku míjí o několik světelných let, tak sledování jeho vzniku, na pozadí otázek elitních právníků, rozhodně není nezajímavé.

Příběh neexistující mrtvoly, spolehlivě úplatných strážců zákona a jednoho dezorientovaného uklízeče, má sice solidní start, ale pak nějak pozapomněl vygradovat do nezapomenutelného rozuzlení. Nepovažuji to za chybu herců, neboť Samuel L. Jackson pátrá po pravdě dostatečně věrohodně, Ed Harris parťáky do nepohody prostě umí a o přesvědčivosti vnad Evy Mendes snad není třeba pochybovat, ale Harlin svou šanci na napínavý thriller tentokrát neproměnil.

Přirozený talent mého typu, jakým Max Linder bezesporu je, nemá jinou možnost než vyrazit na svou první bruslařskou zkušenost v kvádru šitém na míru a s cilindrem na hlavě. O nějak mimořádný filmařský zážitek se sice nejedná, ale škodolibého diváka podobná ztráta důstojnosti nemůže zarmoutit.