Vančura

Čím jsem starší, tím jsem více alergický na filmy oslavující flákače, kriminálníky a tzv. bohémy. Vrcholem hnusu je pro mě populární večerníček "O loupežníku Rumcajsovi", který je nemorální oslavou zločince okrádajícího slušné obyvatele Jičína, který žije v jeskyni se svou milenkou Mankou a nemanželským dítětem Cipískem - neznám odpudivější zpracování klišé o lidovém hrdinovi, který bohatým bral, a chudým dával. U konce s dechem je podobnou ukázkou překrucování reality a manipulace s divákem. Chápu historický kontext a revoluční vyznění debutu tehdy 29 letého Jeana-Luca Godarda, ale budu do omrzení opakovat, že postava, kterou zde hraje Jean-Paul Belmondo, je krajně nesympatická kreatura, která patří za mříže.

Neznám druhého režiséra jako je Michael Haneke. Jeho filmy mi způsobují až fyzické utrpení, s kterým mám vysloveně problém. Byla-li Pianistka místy nesmírně vyčerpávající podívanou, a Funny Games USA doslova drásajícím a traumatickým zážitkem, pak je Bílá stuha dosavadním vyvrcholením režisérových uměleckých ambicí, jak v divákovi evokovat stavy duševního utrpení. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že je v Bílé stuze obsažen klíč k pochopení příčin první světové války, a je vzrušující pokusit se tuto výpověď ve filmu identifikovat. Tento film nemohl natočit nikdo jiný než Němec, schopný reflektovat kolektivní nevědomí svého národa. Velmi znepokojivý film.

Jednoduše skvostné. Epická stopáž zde není na závadu, naopak dovoluje rozehrát na maximum strhující, a současně nesmírně komorní drama s prvky horroru. Možná až sem lze vystopovat zpětně původ filmů, ve kterých malé dítě vidí divné věci, skryté očím dospělých. Fantastická kamera!

Casa Carnivora funguje výrazně lépe v přítmí kinosálu, než když si to pustíte doma na YouTube. Viděno jako předfilm v kině Aero před Havlovým Odcházením, a v prvních minutách jsem to považoval za nějakou reklamu nebo trailer k nějakému jinému filmu :) Blažek je talent, ale konec je zde IMHO odfláknutý a šel by vymyslet lépe, aby se z námětu (beztak vykradeného ze Záhady Blair Witch) vytřískalo víc.

Hitchcock v nejlepší formě! Tak konzistentní film, že byste tam nestrčili ani prst. Obdivuji propracovanost některých záběrů a naprosto suverénní režii. Biják ze zlatých časů Hollywoodu, se všemi jeho typickými atributy, jako jsou neustále kouřící nádherní herci, zadní projekce, jízda autem s řidičem, co nesleduje cestu, objednávky DVOJITÉ whisky, oduševnělé dialogy (... "v jedné ruce mávat vlajkou a druhou vykrádat cizí kapsy, to je ten váš patriotismus..."), líbačka s hollywoodským záklonem, atd. Tehdy 31 letá Ingrid Bergmanová, zde o 4 roky starší než ve své nejslavnější roli v Casablance z r. 1942, je rozkošná, jak jen může být, navzdory příšerným účesům a na dnešní dobu poměrně hustému obočí (které překonává snad už jen Emmanuelle Seigner v Polanského Hořkém měsíci z r. 1992 :). Cary Grant k ní maximálně pasoval, je zde o 13 let mladší než v dalším Hitchcockově filmu Na sever severozápadní linkou z r. 1959, kde už byl jeho věk znát - v Notorious je to dosud 42 letý elegán, který strčí do kapsy většinu těch dnešních pěstěných hollywoodských floutků. Naprosto odzbrojující chemie ústřední dvojice a napínavé finále. V Notorious jsem identifikoval řadu schémat a motivů, které se v pozdějších letech nesčetněkrát opakovaly v jiných filmech. Nejvíc mě zaujalo pojetí hlavního záporňáka Sebastiana, kterého si musela Alicia vzít - Hitchcock ho podává v podstatě jako neškodného chlápka v krizi středního věku, který má evidentně problém s Oidipovým komplexem, protože slepě poslouchá svou matku, s kterou sdílí dům. V novějších filmech, odhadem tak od 80. let, se zde velmi přitlačilo na pilu, a hlavní záporňák je už všehoschopná bestie, nevypočitatelná, často závislá na drogách, která by na Sebastianově místě dala Alicii chladnokrevně oddělat jednou ze svých goril. Výsledný dojem bohužel kazil dabing, především pak hlas Ingrid Bergmanové, který mi skutečně šel na nervy. Je mi fakt líto, že noční filmový klub na ČT2 vysílá všechny filmy v dabingu :( Těch pár pošuků, kteří ponocují kvůli 65 let starýmu filmu, by IMHO ocenilo spíš film v původním znění s titulky, alespoň já určitě. Ale jinak díky ČT2 za další skvělý film, za mě maximální spokojenost a 5*.

Proč jen musí každý trochu originální horor trpět syndromem minimálně dvou dalších pokračování, a to už od 80. let... Jestliže jsem ještě u jedničky přistoupil na hru, že se mám bát na povel - a ono to skutečně docela v kině fungovalo - u dvojky už k tomu nenacházím sebemenší ochotu. Po originalitě ani stopy: nejenže dvojka vykrádá a přežvejkává jedničku, on je problém už v tom, že samotná jednička vykrádala jiné filmy a se jen vezla na vlně podobných filmů, kterou nastartovala kultovní ZÁHADA BLAIR WITCH. Vyloženě krajně nesympatické herecké obsazení dvojky, spolu s nesnesitelně dlouhou stopáží, mi v kině způsobilo hodinu a půl utrpení. Tenhle film by nefungoval ani samostatně, kdyby žádná jednička nebyla, a to je jeho nejhorší průšvih. PARANORMAL ACTIVITY 2 je dokladem nefunkčnosti opakovaného vtipu. A jako by to nestačilo, letos má mít premiéru trojka - spaste svoje duše!

Tak trochu přeceňovaná klasika, řekl bych. Krásný vizuál i hudba Vangelise, ale jinak zklamání. Blade Runner mě strašně nudil, škoda. UPDATE 17.3.2020 - Po téměř 9 letech jsem dostal chuť to vidět znovu a tentokrát se mi to překvapivě dost líbilo. Harrison Ford sice podle mě nikdy nebyl žádný velký herec, ale zde mi nijak nevadí a do té role se určitě hodil. Osobně jsem si na tom filmu nejvíc užil tu výtvarnou stránku, v podstatě každý záběr je vizuálně úchvatný a velká radost pro oko. Dějově je to samozřejmě bohužel slabší, ale to mi přijde tak nějak podružné. Atmosférou, soundtrackem a celkovým zpracováním to prostě nemá chybu a ten film s lety zraje jako víno a já si ho nově hodně cením (třeba už jen za to, že se ještě zcela obešel bez digitálních efektů a všechno je tam dělané pěkně postaru).

Na druhé zhlédnutí už mě to tak nebralo (já jsem z toho filmu ale nebyl nijak odvázaný, ani když jsem ho viděl poprvé v r. 2011). Přišlo mi, že ten film docela hodně zestárnul (především úroveň speciálních efektů je dnes už k smíchu) a že už dnes moc není důvod, proč to chtít vidět - pokud to tedy člověk vyloženě nechce vidět kvůli obsazení, resp. možnosti vidět řadu populárních herců ve výrazně mladším provedení, než jak je známe dnes. Příběh mě moc nebavil, závěr jsem ani napodruhé nepochopil, a celkově na mě ten film působí jako takový podivný výstřelek (dost pochybuji, že by Richard Kelly ještě někdy natočil něco podobně úspěšného), ke kterému si už asi nikdy nenajdu cestu.

Bohdan Sláma drží monopol na filmy o hnusných lidech žijících svůj těžký život v zapadlém vidlákově, stranou vystaljovaných vzdělaných příslušníků vysokopříjmové skupiny žijící ve velkých městech. Povinně bych takové filmy pouštěl pražským redaktorkám lifestylových magazínů, které své čtenářky obšťastňují stále dokola těmi samými články o tom, že fusekle v sandálích jsou nejhorší věc na světě (tedy až po zpocených chlapech v tramvajích), aby viděly, že život je mnohem pestřejší, než se jim jeví z jejich sociální bubliny. Skvělý a poctivý film, u kterého je neveselo na duši, i přes optimistické vyznění závěru. P.S. Při novém zhlédnutí po letech se mi ŠTĚSTÍ líbilo snad ještě více než prve. Je to krásný film, který na mě hluboce působí a inspiruje k mnoha podnětným myšlenkám. Jediné, co mě na něm mrzí, jsou dvě věci: obsazení okoukanými hereckými tvářemi (vážně už jsem z Geislerové a spol. unavený) a otevřený konec, který chápu téměř jako zločin na divákovi a který neodpouštím. Proto nemohu dát plný počet.

Skrz naskrz podivný film, nechápu smysl jeho vzniku - není to klasická wollywoodská produkce pro mainstreamového diváka, ani originální artová předělávka pro znalce literární předlohy. Ralph Fiennes jako Oněgin je IMHO jeden velký omyl, o Tylerové se ani nezmiňuji. Impresionistický vizuál celého snímku nechápu, Evžen Oněgin začal vycházet po částech ve 20. letech 19. stol., impresionismus vzniká až o 50 let později, kdy byl Puškin dávno mrtvý. Ale když ono to tak hezky vypadá, že... Film klanu Fiennesů je současně dokladem toho, že Puškinovo opus magnum není jen mrtvou čítankovou klasikou, ale nadčasovou poezií, která oslovuje i lidi 21. století. Kdo ale právě zná kvality předlohy, nemůže tuto adaptaci hodnotit více než 3*.