Fanny a Alexander

První hodina je plná života, tělesných potěch, hřejivých barev, opulentně vybavených a rozlehlých pokojů, které hrdinům poskytují spoustu volnosti. Mnoho postav, mnoho mikropříběhů, radost z objevování. Po otcově smrti přichází prudké ochlazení, rigorózní pravidla, strohé interiéry s minimem nábytku, malé uzavřené pokoje, více detailů tváří. Rodinná fraška se mění v klaustrofobní psychologický horor, který vrcholí krajně nepříjemnou scénou, ve které je Alexander potrestán za to, že popustil uzdu své fantazii, že si dovolil to, čeho je Bergmanův autobiografický testament oslavou - vyprávět (vymyšlený) příběh. Následuje magická scéna záchrany dětí, které se v jednu chvíli zdají být na dvou místech zároveň, ukazující, že stejně důležitá jako fikce, ony malé světy, do nichž můžeme unikat, je naše ochota v ní věřit (suspension of disbelief). Zákonitosti dosud víceméně realistického fikčního světa prostě musely být porušeny, aby děti před biskupem unikly a příběh mohl pokračovat. Buď to přijměte, nebo nechte být. Velké umění se rodí z velké bolesti a omezení možností volby tak paradoxně podněcuje Alexandrovu imaginaci, která představuje jeho poslední útočiště a jejímuž pochopení a přijetí je věnována třetí, nejimaginativnější kapitola filmu. Pokud Bergman v něčem skutečně exceloval, pak v režii mizanscény. Málokterý film to dokládá tak přesvědčivě jako Fanny a Alexander, v němž úchvatným způsobem shrnul myšlenky i stylistické postupy své celoživotní tvorby (přestože jsou protagonisty děti, dojde i na tematizaci stárnutí a umírání). Vrcholné dílo mistra na vrcholu sil. 90% Zajímavé komentáře: sportovec, gudaulin, Pacco, murakamigirl, Sandiego, Jenni, teyra (18.07.2018)

Dětskýma očima jeden z nejkrutějších filmů. Jestli mi tady distributor tvrdí něco o režisérově vrcholné pozitivní energii a humorizování lidských osudů, musím ho nařknout že snad u sledování filmu poslouchal vánoční koledy a nahříval griotku. Jediným tématem je smrt, na kterou různé charaktery nahlížejí odlišně. Její frustrativnost je pohledem dětí vystupňována do všudypřítomného strachu z neznáma. A k tomuto hledisku mě myslím opravňuje sám titul filmu. Zrodila-li se tahle "freska" opravdu z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, vidím pak spojení fantazie a depresivnosti jako přirozený pocit. Vysoké hodnocení si autor zasluhuje právem, nikoliv však za nelidský syžet, ale za umění jej nemilosrdně lidsky vyjevit. (10.10.2012)

Hrozně jsem se bál, že tuhle klasiku protrpím. Filmy, které jsem od Bergmana zatím spatřil, nepřesáhly 100 minut a i při této relativně krátké délce byla jejich záživnost skutečně na hraně. Jak už to tak ale bývá, u kvalitních dlouhých snímků, Fanny a Alexandr frčí skoro neuvěřitelně. Duo dětí mi bylo moc sympatické. Část, kdy se odstěhovaly k biskupovi byla značně povedená, skoro mi přišla jako moderní thriller/horor, škoda, že ta kapitola nebyla dle mého vkusu úplně dotáhnutá, na to, jaký měla potenciál. Trochu mi také vadilo opomíjení Fanny, kterou dokonale ztvárnila jistá Pernilla Allwin, u které bych vsadil všechny prsty, že ji znám i odněkud jinud. To ovšem nic nemění na tom, že bych o ně přišel, jelikož IMDb povídá, že to její jediný film. Také mě trochu mrzel fakt, že sourozenci mezi sebou téměř neprohodili slovo. Vůbec mluvili dost málo. V (ne)poslední řadě mě trochu zklamala závěrečná cca půlhodinka, kdy už je v podstatě všechno vyřešeno a vesele se natahuje. Ještě se stručně zmíním o Alexandrovi. Ten mi ze začátku neseděl. Říkal jsem, jak by bylo skvělé, kdyby se choval jako velká a arogantní svině. No, postupem času mi mou představu alespoň částečně vyplnil a já jsem za to rád. Celkově jsem ale opravdu spokojen a můžu říct, že jsem tolik ani nečekal. Director's cut bych ale nechtěl vidět ani zdálky. Říkám si: "To opravdu filmu nevadilo, že byla jeho celá půlka vystříhána? Není s podivem, že snímek neztratil smysl?" Ovšem také mě napadlo, že klidně to mohly být akorát další větve příběhů vedlejších postav (něco jak "větev cukrárna"), která s hlavní dějovou linií nemá nic moc společného a je dobře, že mě (nás) takovýchto větví střihač ušetřil... (22.06.2006)

Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. (01.09.2010)

viděl jsem "pouze" 180 minutovou verzi a nevím, co si mám počít. asi budu muset shánět directors cut. takže první dojmy - film je nakonec nefilm, zprvu mě zmátla nedotaženost některých motivů, některé záležitosti se prostě jenom "mihly" dějem a ustoupily do pozadí, ale jak už jsem říkal, Fanny a Alexandr je film nefilm - je to svým způsobem život, a v tom se to stává pořád. věci se jen mihnou, jedna postava v něm zůstane po celou dobu, jiná do něj pronikne jen na chvíli. možná proto má tento film i konec nekonec - kdy nic vlastně nekončí ani nezačíná, jen pokračuje... proto si Alexandr ponese pana otčíma po celý život v sobě (každý má něco), bylo by vlastně nepatřičné někoho "zachraňovat", svět je čím dál horší a na všechny se snáší nákaza, nikdo neunikne - jen je pořád třeba se radovat z "malého" světa (z velkého to stejně nikdo neumí ani nezvládne) a čekat na nové krále a císařovny, kteří nakonec dosáhnou něco víc... co se týče těch klasických charakteristik - skvělé herecké výkony a výprava, vhodně vybraná hudba (nehudba), skvělá atmosféra a geniálně zvolená forma (hlavně střídání kontrastů a gradace) - ale to jsou všechno jenom kecy, koukněte na to, je to vážně SKVĚLÝ FILM - 9/10 (21.03.2006)