Vančura

Strašné zklamání. Nejslabší Terry Gilliam, co jsem viděl.

Velmi neobvyklé dílko. V některých záběrech mi Fétiche připomněl filmy "Muž s kinoaparátem" z r. 1929 a "Mrtvá nevěsta Tima Burtona" z r. 2005. Naprosto mě odzbrojila podoba pejska :) Současně si troufnu tvrdit, že dnešním dětem by tento krátký film asi přišel zoufale nudný a divný.

Rosák je zde stále stejný, jak si ho pamatuju z původního Videostopu (až na ten plnovous), a celkově je to poměrně kultivovaná soutěž (minimálně na české poměry), což je nutné jí přičíst k dobru. Přesto je nutné nalít si čistého vína: oživit z mrtvých legendární TV soutěž a udělat její dokonalý remake (včetně znovuobsazení Rosáka, který za to jistě dostal dobře zaplaceno) není ničím jiným, než bizarním dokladem absence tvůrčí invence v dramaturgii TV Barrandov, která stále více sází svou programovou nabídkou na jistotu a cílí na starší diváky, kterým nabízí neustále přežvykované populární TV pořady, filmy a seriály z dob totáče. Ze vší té provinční omezenosti a "ostalgie" dnešních padesátníků (a starších) po jejich starých zlatých televizních časech - což jsou fenomény, na kterých se chce svézt i tento nový Videostop - je mi blivno.

Ve své době velmi zábavná a populární soutěž, na kterou mám uchovány hezké vzpomínky. Byť musím souhlasit s komentářem podepsaným přezdívkou "berg.12" - vliv Videostopu na konzervaci jakéhosi českého diváckého povědomí zde byl zcela nepopiratelný.

Velice bizarní dílko, které mě v podstatě zcela minulo. Pokud už bych měl sáhnout po podobné alegorické bajce, kde zvířata vystupují namísto lidí, volím mnohem raději třeba Rabbits od D. Lynche z r. 2002.

A to jsem si až dosud myslel, že už těžko najdu někdy na internetu něco více nechutnějšího než dokumentaci soudní pitvy :) Pokud jsem měl už u autorova staršího krátkého snímku "Sirius Remembered" z r. 1959 pochybnosti o Brakhagově dušením zdraví, zhlédnutí tohoto dílka mé obavy jen umocnilo. Celé to na mě působí dojmem, jako by si to nahrál skrytou kamerou nějaký zvrácený sadistický nekrofilní psychopat, aby si to mohl pak v klidu pouštět doma a dělat u toho bůhvíco. Jako studijní materiál dejme tomu pro mediky je to bezcenné (absence komentáře, těkavá kamera, rychlý střih, celková nekoncepčnost...), jako pokus o dokumentární snímek je to maximálně degutantní a cynická podívaná, kterou vydrží jen velmi otrlé povahy. Laikové u toho stejně navíc nebudou mít ponětí, proč se s těmi všemi těly dělají všechny ty nechutné a bizarní úkony, v jejichž zaznamenávání na kameru se Stan Brakhage evidentně vyžívá. Navíc se obávám, že to s tím šokujícím obsahem už dnes ani nebude tak žhavý, protože servery typu RozzlobeniMuzi.com podobnými "šokujícími" filmíky plnými pitev, vražd, dopravních havárií, úrazů apod. doslova přetékají, a pravidelní konzumenti tohoto obsahu - v první řadě pubertální honimíři, kteří na podobná degutantní videa s oblibou koukají ve škole o přestávkách - by u "Act of Seeing with One's Own Eyes" možná už jen znuděně zívli a zeptali se vás, co tam máte dál.

Zdařilá variace populární storky o ošklivém kačátku, která je filmovým dozvukem 80. let a jejich působivou oslavou a současně tečkou. Přesto nedosahuje kvalit krále těchto filmů, kterým je My Fair Lady z r. 1964 - už jen Audrey Hepburn strčí vychrtlou Julii Roberts (ne, skutečně tu anorektičku s olbřímí pusou nemám rád) s přehledem do kapsy v tom, jak zahrát buranskou holku z ulice. Kladem Pretty Woman je spousta dobrých vtipů a místy skutečně ohromující proměna Julie Roberts. Naopak mi vadí to, jak je film strašně poznamenaný dobou svého vzniku, a je bytostně hollywoodský se vším dobrým i zlým, co tento úděl obnáší. Celkově je to však skvělý slaďák, kterému rádi odpustíte jeho chyby, protože je to prostě totální klasika. Podle mě ale trpí až nesnesitelně častou reprízovaností v televizi.

Ale budiž. Byť si myslím, že pokud někdo sleduje z nějakých důvodů nové knihy, dozvídá se o nich jinak, a především nesleduje VŠECHNY nové knihy, ale jen některé (komiks, odborná literatura, detektivky, apod.). Pokaždé, když se náhodou v telce podívám na Knižní svět, vidím tam knihy, které mě vůbec nezaujmou, nebo o kterých už dávno vím. Proto nemohu jít s hodnocením výš.

Už dávno nejsem cílovka tohoto pořadu, těžko mohu jít proto s hodnocením výš. Navíc nemám rád Richarda Krajča.

Ne, nikdy jsem nepochopil, proč mám koncesionářskými poplatky dotovat vznik takovýchto hloupých "magazínů". Skutečně veřejnoprávní služba veřejnosti par excellence :-/