Vančura

Jedno klišé vedle druhého. B&W obraz mi u podobných krátkých filmů přijde jako typická umělecká onanie, či spíše berlička maskující tvůrčí nevyzrálost. Devět minut, během kterých jsem se vrtěl nespokojeností a měl chuť zvolat: "Pusťte mě krucinál k tomu, to se musí přece udělat takhle"... Hezky udělané závěrečné titulky.

WTF? :)

Dobré vidět ze studijních důvodů, ale jinak pro mě osobně dost nuda.

Tohle byly sakra dlouhý dvě minuty.

Velice bizarní dílko, nutno vidět pro vytvoření vlastního názoru. Nejzábavnější mi na něm přišlo identifikovat všudypřítomné popkulturní odkazy ("The Itchy & Scratchy Show"...), vizuální symboly (estetika videoher à la "Scott Pilgrim"; grafický ekvalizér; spořič obrazovky z Windows - známé potrubí...), narážky na známé filmové postavy (Oskar z Schlöndorffova filmu "Plechový bubínek" z r. 1979; Picachu...), scény (dvojhra na piano z Burtonovy "Mrtvé nevěsty" z r. 2005...), filmy (Lynchův mysteriózní počin "Rabbits" z r. 2002; Star Wars...), apod. A v neposlední řadě - ačkoli je David O'Reilly bezpochyby schopný chlapík (jen o rok mladší než já) a černý humor mám rád, "Vnější svět" není tak úplně můj "cup of tea", proto nemohu jít s hodnocením až na maximum.

Již úvodní sekvence složená ze záběrů na neonové nápisy s nesvítícími písmeny symbolicky předznamenává vyznění celého snímku: podstatné není pozlátko na povrchu, ale to, jaký je člověk uvnitř. Stačí, aby v neonovém nápisu coby zprofanovaném symbolu "nočního života" vypadlo jedno písmeno, a celý efekt je v tahu - ze symbolu se stává obyčejná nefunkční reklamní trubice. Snímek tak usvědčuje snobskou společnost z její povrchnosti, falše a hraní na dojem, kdy šaty dělaj člověka a podstatné není to, jaký je člověk "uvnitř", ale zda si osvojil nějaká pravidla hry a zda disponuje dostatečným příjmem. U Světáků jsem si musel bezděčně vzpomenout na známý citát J. B. Watsona: "Give me a dozen healthy infants, well-formed, and my own specified world to bring them up in and I'll guarantee to take any one at random and train him to become any type of specialist I might select – doctor, lawyer, artist, merchant-chief and, yes, even beggar-man and thief, regardless of his talents, penchants, tendencies, abilities, vocations, and race of his ancestors." Jakoby se Světáci k tomuto behavioristickému optimismu hlásili, a to v době, kdy komunismus všechny navlékl do montérek a zničil prvorepublikovou tradici intelektuálních kaváren, vysoké gastronomie i pravidel etikety (což je ve filmu relativně otevřeně kritizováno postavou knihovníka). Přes všechny kvality, kterému tomu filmu nejde upřít, musím bohužel napsat, že Světáci jsou komedií, která mě nedokázala rozesmát, která zestárla (obzvláště otravná hudební čísla), a ve které mě nejvíce zaujaly dobové záběry na noční Prahu na konci 60. let, kdy ještě jezdily po Václaváku tramvaje. Obávám se, že Podskalského filmům už asi nikdy na chuť nepřijdu. UPDATE 2.4.2022 - Když jsem viděl Světáky podruhé, trefily se mi do chuti mnohem víc. Přišlo mi to opravdu vtipné a dobře jsem se u toho pobavil. Ta hudební čísla mi sice stále přišla otravná, ale to skvostné obsazení a dialogy prostě přebijí vše.

Skvostné, byť ten konec je vypointován nečekaně usekle.

Tohle video je fakt divný :)

Nemám rád tenhle typu filmů, a vlastně ani nemám rád filmy o Severním Irsku - "Hlad" mě minul podobně jako třeba "Krvavá neděle" z r. 2002 od Greengrasse. Nepamatuji se, že bych kdy viděl na obrazovce ČT2 film tolik plný explicitního násilí a "šokujících" záběrů. Bez vysvětlujících titulků na začátku a na konci by tento film přišel o polovinu své naléhavosti. O ten zbytek se minimálně u mě připravuje svou málomluvností a statickými záběry, které mě až iritovaly. Tematicky podobný film "Bumerang" z r. 1996 od H.Bočana mi dává větší smysl.

Bytostně ruský snímek, jehož kvality nelze docenit bez patřičných znalostí kontextu a dobových reálií. "Papírový voják" mě odzbrojil svou dobovou autenticitou - typy herců, jejich kostýmy a účesy, pronášené repliky, atmosféra Chruščovovy destalinizace, rivalita s kosmickým programem Spojených států... Film jsem zhlédl v televizi shodou okolností krátce po 50. letém výročí Gagarinova letu do vesmíru (12. 4. 1961), což mu jen přidalo na zajímavosti, protože ukazuje odvrácenou stranu sovětského kosmického programu, symbolizovanou všudypřítomným blátem, ze kterého není úniku. Postava doktora Pokrovského je výborně napsaná i zahraná, totéž platí o kvalitách ostatních herců. "Papírový voják" je výtečný festivalový film. UPDATE 27. 3. 2015 - Film mě bavil i na druhé zhlédnutí a na původním plněném hodnocení netřeba nic měnit. "Papírový voják" je spolu s mým oblíbeným komiksem Nicka Abadzise "Lajka" výbornou ukázkou uměleckého ohlížení se zpět za odvrácenou stránkou sovětského kosmického programu. V jistém smyslu to byla vzrušující doba - nefalšované nadšení tehdejších lidí z toho, až se "člověk jako anděl vznese k nebesům a nastane lepší svět", z některých postav tohoto filmu přímo sálá - a člověk se neubrání jisté lítosti, že současná doba na dřívější megalomanské plány (kolonizace Marsu apod.) už v podstatě rezignovala, ale v jistém smyslu je to asi dobře. Jak ukazuje tento film nebo zmíněný komiks, cena za úspěchy sovětského kosmického programu byla často příliš vysoká...