LEGACY

"Litujete něčeho v životě?" ......  Katia "Ano, že jsme přece neviděli víc erupcí" Vlastně se jedná o jeden z nejlepších dokumentů, na které jsem za posledních pár let narazil. Je to neskutečně poutavé i pro nevulkanology, záběry jsou naprosto strhující, podmanivé a byť jsou živelné katastrofy něco pro lidstvo trýznivého, tak na kameře jsou všechny erupce, láva a ohořelé horniny vlastně nějak meditačně uklidňující. Do toho ten hypnotizující, velice jemný hlas vypravěčky a příběh dvou životních partnerů, kteří udělali pro lidstvo obrovský kus práce, informovali nás, už tehdy se dali označit za jakési popularizátory, ale zároveň hrozně lidští lidé, pár, co by pro sebe a vulkány do jícnu sopky skočil. Já jsem si díky nim trochu rozšířil obzory, podíval se na historii vůlkánů, Tamburu a další katastrofy, no a moc jim závidím, že věděli pro co žít, pro co dýchat a pro co i zemřít. To nasazení, odříkání běžného života, či fráze "žil bych u sopky, kdybych mohl jíst kameny" to je prostě romantický bláznovství - love it.

Jsem moc rád, že mám zase po delší odmlce trochu času na filmy, přesněji řečeno dokumenty a začal jsem myslím celkem slušnou volbou. Elon a jeho příběh je jako horská dráha, na konci které očekáváte, že ji nemůže ustát, ale ono se podaří, je to velmi inspirující nehledě na odvětví, nebo odkud jste, co je vaše vášeň. Tohle znám však nazpaměť, pro mě byla novinka slyšet o katastrofách Challengeru 1986, Columbia 2003, ale ani vyslání kosmonautů (Dough+Bob) na MKS je fascinující sledovat. Zároveň jsem z mnoha důvodů šťastný, že žije v nynější době, ve které můžeme očekávat, že opětovné dobývání vesmíru bude na programu dne. Elon a SpaceX už je teď jedním z průkopníků ať už se mu podaří zestárnout a zemřít na Marsu, či ne, z mého pohledu očekávám silné příběhy, hodně pádu, spoustu nepředvídatelných nástrah, které nám nenastínili zatím ani tvůrci scifi filmů, ale to by nebylo urputně zatvrzelé lidstvo, aby stůj, co stůj, hlava nehlava, dosáhlo svého. Máme se na co těšit a kloubouk dolů všem inženýrům a raketotvůrcům.

Původní Burtonovský Wonka byl pro mě zpočátku pořádný bizárek, ke kterému jsem si ale prolízal cestu a teď je to pro mě jeden z těch hřejivých filmů, na které nedám dopustit. I možná proto jsem se na nového Wonku moc nechystal, už od traileru jsem se bál jak hlavní role, tak představy tvůrců Fantastických zvířat. Nakonec jsem z nudy a zvědavosti film pustil a musím říct, že jsem silně zklamán i potěšen určitýma věcma ve filmu. Je to klasické celkem ohrané, mdlé britsko-moderní pseudofantasy, kde je se vše dělá profesionálně, na efekty, ale postavy, scénář, kulisy, dialogy, jsou prostě neuspokojivé. Zároveň se mi ale líbila odvaha udělat si ze sebe srandu, jak Hugh Grant, tak Rowan měli zase o jednu sranda roli víc, muzikál mi tolik nepřekážel, ale nějak se u mě objevilo to kouzlo čokolády, co jsem měl i při Karlíkovi. Nevědomky ten samý den před filmem jsem v obchodě koupil Mozartkugel a kousat něco takového je prostě rozkoš, do toho jsem koupil Toblerone pro tvrdě pracující Ukrajinku Valentinu, která slavila narozeniny. Ona mě dala čokoládu taktéž, protože podle všeho na Ukrajině dávají oslavenci dárky druhým, no a Toblerone ze Švýcarsko jen podtrhuje to, že je dobré dělit se, radovat se životem, prokazovat každý den maličkosti druhým a je to také o tom snění. Švýcarsko je její vysněná destinace a pokud Wonka procestoval svět, aby udělal nejlepší čokoládu na světě, ona dokáže zvládnout svůj život i přes fakt, že pochází z Chersonu.