Immortal17

Tento snímek mě zajímal v první řadě z hlediska psychologie sériových vrahů. Ejhle, jaké ale překvapení, že za celou stopáž Chevalier sedí pouze za sklem a nepromluví ani slovo. Během trvání filmu je na něho záběr možná tak pětkrát. Ale co je nakonec zajímavější je příběh hlavní postavy Kelly Anne, která od prvního dne byla pouze zvědavá a rozhodla se navštívit soudní proces vraha nazývaného The Demon of Rosemont, který unesl tři mladé dívky ve věku 13, 14 a 16 let, krutě mučil a týral zmiňované dívky ve svém sklepě a následně zdokumentoval a odvysílal v tzv. Red Roomech na dark webu. Na soudních procesech se jeden setká s mnoha tvářemi a reakcemi. Například s reakcemi obětí rodin. Kolik bolesti a bezmoci si tyto lidé museli vytrpět? Obzvlášť matka Camille, které chybí důkazní video materiál smrti své dcery. A jako kdyby toho nebylo málo, na soudním procesu se objevují i fanaticky zamilované osoby, které věří v nevinu obžalovaného. Říká se tomu hybristofilie. Otázka ale zní, kdo je vlastně Kelly Anne? Již na první pohled se zdá jako velmi zvláštní člověk. Spoustu času zřejmě tráví hraním pokeru a to v takové míře, že spoléhá na vlastní štěstí. Osamocená bez přátel tráví svůj volný čas často na internetových stránkách. Penězi z modelingu a penězi vyhranými v pokeru si může dovolit nejmodernější technologie. Je to počítačový genius, co si vytvořil svůj vlastní hackerský systém, díky kterému dokáže zjistit co chce a dostat se kam chce. Zjistit adresu bydliště osob z procesu, hacknutí jejich profilových účtů, emailů, kódů od chytrých dveří? Hračka. Směry a cíle hlavní postavy mi zůstávaly dlouho záhadou. Avšak jako sledující lidskou psychologii tvrdím, že musí trpět obsedantně kompulzivní poruchou. Sama snažíc se najít důkazy o vrahově vině nebo nevině, se vrhá do šílených akcí, kdy si divák musí myslet jak šílená vlastně je. Omyl. Ona není šílená. Naopak, je tak chytrá, že porazí nakonec všechny stejně jako v pokeru. Je totiž posedlá vyhráváním? Vydraží na aukci na dark webu pomocí vyhraných bitcoinů v pokeru poslední důkazní materiál smrti Camilly, který v noci tajně propašuje do domu poslední vrahovi oběti, matka tak může konečně bolestně uzavřít kapitolu, jako anonymní dárce důkazního materiálu a vlastník hackerského systému, na to nikdo nepřijde, převeze tím vraha, který se přizná k vině a umlčí tím konečně i osobu věřící ve vrahovi nevinu. Film je těžký psychologický koncept, který nemusí sedět každému, obzvlášť, když je natočen tak trochu technikou Davida Lynche. Kdo ale takové dějové linie má rád, určitě si tento film nenechte ujít.

Po shlédnutí Halloween Parku (Karusell) mám smíšené pocity. Nějakou dobu jsem na tento snímek s nadšením čekala. A to hned z několika důvodů. Jedním z těch důvodů samozřejmě byla halloweenská tématika, další pak, že se jedná o další slasher, který jsem nutně potřebovala vidět (jak jinak, už zkrátka jiná nebudu) a v neposlední řadě proto, že Švédsko je známé pro svou tak trochu vlastní tvorbu hororových filmů. Například to perfektně předvedli ve filmech jako jsou "Midsommar" a originálu "Let the Right One In". Jako fanoušek slasher žánru musím podotknout, že mám dvojí pocity co se týká hodnocení. Z pohledu děsivé temné atmosféry v zábavném parku bych snímku ráda mrskla 4/5, už jen z pohledu svého, že mít poblíž takový park tak skáču radostí dva metry do stropu (to pěkně kecám, protože do výšky jsem nejvíce skočila 1,10m, což je na moji výšku fakt výkon a na střední škole jsem to dokázala až na 4. pokus) jsem však malinko zklamaná ze závěru filmu. Nechci toho příliš prozrazovat, ale však pro ty co si užívají sledování hororových filmů a dochází jim filmový repertoár tohoto žánru, rozhodně je to skvělý krváček na pohodovou chvíli a slušným průměrem nikoho neurazí.

Nechci znít jako masochistka (i když vím, že tak zním i přesto), ale je to anime přesně podle mého gusta. Spoustu fanoušků anime v tomhle vidí obyčejné shōjo anime, já v tom vidím hluboký náhled do lidské psychiky. Rozchody, rozvody, smutné rodinné okamžiky které modelují charaktery svých dětí psychickými traumaty natolik, že se uzavírají před světem, nemají potřebu přátel ani vztahů. Rádi tráví čas v osamění. Proč je to tak? Protože život nám dává cenné lekce jako například v první řadě "nikomu nevěř, jen sám sobě". Tohle bylo možná nejjasnější vyzobrazení situace kdy se rodiče v dětství rozvedli a syn následně ztratil naprosto důvěru ve vztahy. Proč sem tam ale nezabít "dlouhou chvíli"? Psi jsou přeci nejvěrnější stvoření na světě a neobrátí se k Tobě nikdy zády. Milují bezprostředně jen svého pána a nikdy Tě nezradí. Pardon, mluví ze mě opět masochistka, často partneři hrají hru pána a psa nebo kočky. Přijde vám to k smíchu? Nikoliv. Takové vztahy skutečně existují. Možná znáte dokonce někoho z nejbližšího okolí. Lidská psychika je mocný nástroj se kterým lze celkem snadno manipulovat. Ono takové to "občasné týrání" tvoří pevná pouta v mysli druhého člověka, kdy v něm probudí pocit, že jeden bez druhého nemůže žít. To obnáší jak odměnu tak i potrestání. Tohle byl také úmysl Kyouyi, i když se vám na první pohled zdá jako nevinný slušný kluk, dřímá v něm temná minulost. Nejen, že je chytrý, ale je pěkně mazaný. Cílená dohoda vyšla přesně tak jak si přál. V obou případech to dopadlo přesně jak mělo. Ani ten nejchladnější člověk totiž neskryje své pravé pocity. V první řadě je to přeci vždycky žárlivost, která nás bodne u srdce, skrz kterou si uvědomíme, že nám byl někdo něčím blízký a že toho člověka ve svém životě nějakým způsobem postrádáme. Někdy je ale dobré nechat někoho odejít, abychom zjistili zda se vrátí nebo musíme zabojovat. Pod tvrdou slupkou se přeci jen nachází vždy měkké jádro. Krásné anime, které vyvolá těžké pocity jedině v někom kdo ujíždí na stejných věcech a plně si uvědomuje počínání v dějové linii. Za mě to jasných 5/5.