Dámský gambit

Ačkoliv se mi to ve výsledku docela líbilo (a tak, jako jsem brečela, když našla zeď z výstřižků ve sklepě, jsem už u popkultury nebrečela dlouho), tak mě The Queen's Gambit stejně spíš jenom utvrdil v přesvědčení, že vlastně nemám moc ráda seriály. Bývá v nich tolik místa na věci, které ve výsledku nic neznamenají... A musím se povrchně přiznat, že pokud v nich nehrají moji oblíbení herci, tak mám často problém vůbec udržet pozornost. Tady mě nejvíc zajímal vztah s maminkami a některé to pozlátko kolem na mě docela fungovalo, ale něco tedy vůbec. Byla jsem velmi ráda, že se na konci vrátila kamarádka z dětství, aby dala věcem trochu zdravé ženské perspektivy. Zajímavě mírně netradiční charakter hlavní hrdinky, zda by to mohlo být tím, že knižní předloha je poměrně "stará". Protože ano, děti, knížka z roku 1983 už je dneska skoro čtyřicetiletá. Všechno se mění a pomíjí. I já už mám na hlavě stříbrné vlasy. Copak asi udělám dál. Každopádně Anya Taylor-Joy nalíčená podle Marisky Veres, krása. A ještě péesko, za nejlepšího soupeře jsem považovala toho dětského ruského šachistu. (27.01.2021)

Mat. Mat všem známějším herečkám mladších pětatřiceti let současnosti udělila Anya. Herecky dechberoucí, ošklivá je až je pěkná, tahle šikovná Anya. Úchvatný seriál od obsazení, režie, přes scénář, hudbu, výpravu, pecka. A Marcinek? Tak Marcina mám v hledáčku už roky a jeho angažmá v Dámském gambitu mě roztetelilo hned v úvodní scéně. Musela jsem to zastavit, jestli nemám vlčí mlhu. Tenhle polský sexy bombarďák strčí hravě do kapsy všechny Clive Oweny nebo Gerardy Butlery a já se srdečně raduji, protože tuším, že se jedná o jeho další vstupenku do velkého světa filmu, v němž tak rádi vidíme Mads Mikkelsena, Javiera Bardema nebo Christopha Waltze. Správně. Pouštím bujnou fantazii z uzdy na špacír a pokud budou na programu Bondovky, myslím se šarmantním čtyřicátníkem bělochem 007, který má koule, páru, dobře vypadá a umí hrát, uměla bych si ho dost dobře takto představit. Samozřejmě si ho umím představit i všelijak jinak. Ale protože jsem realista a je mi jasné, že Polák asi těžko na cosi tak ryze anglického dosáhne, vezmu zavděk i rolí hlavního záporáka. Každopádně frajer, který zasluhuje pozornost. Apropó, když jsme u těch oblíbených chlapů-herců, ne že by na tom záleželo, ale všimli jste si, že si tady drží první místo Johny Depp? Jako vážně? Čím to? No já neříkám, taky na něj ráda mrknu, ale tak trošku objektivity a solidního úsudku by ve vkusu samozvaných kritiků neuškodilo. Kde je takový Sean Connery? Já vám to prozradím: na 49. místě. Hmm. Co už. A třeba takový Kevin Spacey- 18., Jeff Bridges 118. a Jack Nicholson- 11. Přitom páni herci co do četnosti kvalitních rolí, ale především excelentních výkonů. Inu ale vox populi, vox Dei, Jack Sparrow je vetší popcornová bžunda, že jo? Jestlipak by to nechtělo trošku svědomitější invence? (14.11.2020)

Dámy vládnou světu. Doslova. Další příběh ženské hrdinky, která za sebou ve výhradně mužském světě nechává právě všechny ty mužské pěšáky. Seriálová adaptace knihy Waltera Tevisa z roku 1983 má sedm dílů v názvech využívajících šachovou terminologii, a hlavně má zajímavou hrdinku Beth s typickými atributy outsiderky. Ve sklepě sirotčince, ve kterém se ocitnula po dobrovolném odchodu matky, v sobě díky správci budovy najde mimořádné nadání pro šachy i silnou závislost na utlumujících lécích. A niterné herectví dráždivé Anyy Taylor-Joy záhy startuje v plné polní. Oslavila patnáctiny (pro nové rodiče vlastně třináctiny), jde jí aritmetika a přírodní vědy, pomáhá v místní kapli. A brzy ve finále svého prvního šachového turnaje rozdrtí rozmazleného bratrance Harryho Pottera. Ano, šachové partie mají spád, všechno je to atmosféricky nasvícené, kamera poletuje kolem postav, výprava a kostýmy jsou skvělé, ale rád bych dostal i něco navíc. Protože zápolit mohli hrdinové v podstatě jakémkoliv sportu či hře. Hlavní hrdinka se chová strojově, divák moc neví, co si myslet. Nemá žádné sociální cítění a postavy okolo ní jen tak procházejí, každý ji možná nějak ovlivní, ale divák vlastně netuší, zda a jak přesně. Proč má s většinou z nich těžce uchopitelný vztah, není jasné. Ano, vyrůstala jen s matkou (a pak s další matkou), ale podrobnosti neznáme, nevíme ani, co se dělo za zdmi sirotčince. Namísto boje hlavní hrdinky s vnitřními démony se spíš klouže po povrchu. Problém zvaný alkohol se ozývá, ale pak lusknutím prstu mizí – před závěrečnou velkou ruskou výzvou. Nějaké emoce projevuje až v druhé části série. A finále je předvídatelné hadr. (04.02.2021)

Seriál o šachách? S mladou ženskou hrdinkou? Která chlastá a souloží s lidmi, do kterých není zamilovaná? Wow. Ta odvaha... Beth Harmonová není milá dívčina, která čeká na domek na předměstí a manžela. Beth je sirotek s traumaty, které řeší jako chybující člověk, má velký talent v šachách a chuť a potřebu vyhrávat. Mezi mužské hráče v uzavřeném světě šachu nakráčí ne proto, aby pánům ukázala, zač je toho loket, ale proto, že chce být nejlepší z nejlepších. Seriál vám ke konci ukáže, odkud tahle potřeba vychází, na Bethině talentu to ale nic neubírá. O nic méně zajímaví nejsou ani pánští protihráči - ať už nad kostkovanou hrací plochou nebo v životě (případně obojí). Díky bohu ani jeden dramaticky nekřičí "Cože, porazila mě žena!". Naopak se jí většina z nich snaží pomoct, protože poznají její talent. A nenechají si líbit, když se k nim chlastající, emocionálně chladná hrdinka chová jako k hadru. Takhle se dělá drama bez řevu, emo výjevů nebo akčních scén. No, i když šachové turnaje jsou tu natočené tak, že člověk úplně vnímá tu bitvu dvou mozků... Jo a Anya Taylor-Joy je boží, seriálu naprosto dominuje. (18.11.2020)