Aelita

Technika a technologie měly osvobodit člověka od těžké, špinavé, nucené, nudné, otupující, zbytečné práce, možná vůbec od jakékoliv nechtěné práce a umožnit lidem zabývat se osobním i společenským rozvojem všech tělesných, mentálních a duševních potenciálních možností. Vlastně ve mnoha případech se tento odvěký lidský sen osvobození od roboty dnes naplňuje ... až na jednu věc - setrvačně se vyžaduje práce nebo viditelnost práce, protože technicky vyspělé společnosti západního typu zaostaly za vývojem technologií a nedokázaly včas přejít na jiné existenční hodnocení svých členů. Na otázku, co dělat se zbytečnými lidmi (protože časem zbytečných lidí bude ještě víc než dnes) existuje několik odpovědí, žádná z nich však není vyčerpávající a jednoznačná. Jedním z nabízených řešení je vyplacení všem lidem (to by ale měli být opravdu všichni lidé na celé Zemi) tzv. základního nepodmíněného příjmu. "Základní nepodmíněný příjem je označení pro pravidelnou peněžní dávku vyplácenou ve stejné výši všem občanům státu. Jak název naznačuje, vyplácení takové dávky by nebylo podmíněné ničím dalším, jde o dávku zcela nezávislou na příjmech, sociální situaci apod." (zdroj Wikipedie). ___ "Příjem má dnes každý – větší či menší. Jinak by vůbec nemohl žít. Otázkou je: Za jakých podmínek? JAK dnes člověk získává svůj příjem? Čtyři z deseti Němců dostávají příjem za to, že se věnují placené práci. To je práce, jíž si člověk vydělává na živobytí. Výdělečná práce. Přibližně tři z deseti obdrží příjem od svých příbuzných. To jsou především děti a mladiství. Dva z deseti žijí z renty nebo ze svého důchodu. A méně než jeden z deseti žije z podpory v nezaměstnanosti nebo ze sociálních dávek. Všechny příjmy pocházejí z výsledků hospodaření. Ale jen 41% obyvatel se při tom věnuje výdělečné činnosti. Všichni ostatní mají jiné příjmy. Takzvané transferové příjmy – příjmy, které nejsou bezprostředně spojené s prací. Základní příjem by nám tedy nemusel být tolik cizí. Cizí je nám jeho nepodmíněnost. Nakolik jsou však podmínky získávání příjmu přiměřené dnešní době?" - Toto je úvod z německého dokumentu, který vysvětluje principy základního přijmu a snaží odpovědět na některé kritické otázky. Každý se tedy může samostatně zamyslet nad tím, nakolik je reálný nikoliv systém vyplacení základního příjmu, ale kulturní přechod k podobnému systému. ___ Dokument je prozatím ke zhlédnutí zde včetně celého textového obsahu: http://dokumentarni.tv/penize-ekonomika/zakladni-prijem-kulturni-impuls-grundeinkommen-ein-kulturimpuls

Kdyby se stejná práce na celém světě platila stejně, kdyby se lidé nehodnotili prací, ale existencí, kdyby neexistovaly peníze nekryté žádnou reálnou protihodnotou, kdyby se cenilo lokální "rodinné stříbro" a luxus byl luxusem, kdyby si lidé záviděli jen to, co má každý uvnitř sebe, kdyby se lidstvo nehnalo jako o závod neznámo kam, kdyby tisíckrát kdyby, stejně by se vše nakonec rozvrstvilo a nerovnoměrně rozdělilo, protože i lidé podléhají zákonům, podle kterých funguje celý vesmír - a ten je prostě nerovnoměrný. Myslím, že i roboti by válčili pro zdroje a dělili se na chudé a bohaté. Leda že by všichni byli Borgové. ___ Momentálně se čeká na změnu dosavadního globálního systému. Problém je jen v tom, že nikdo neví, jaký systém by mohl doopravdy spravedlivě fungovat.

Na etické otázky, je-li pomoc potřebným něčím podmíněna, kdo tu pomoc má poskytovat a za jakou cenu, je-li etické manipulovat s city pro vynucení pomoci a kde je hranice mezi přírodním a civilizačním v nás, tento film dává snad jedinou odpověď - lidský svět je spravedlivý jen natolik, nakolik ho vnímáme spravedlivým.

Vyhračičkovaná a trochu nostalgická steampunková cesta na Zemi obydlenou posledním Robinsonem, na konci které se hrdina vůbec nezatěžuje žádnou otázkou. Možná právě proto přežije jednou i konec světa. Jeho kamarád kocour garfieldovského střihu je opravdu zábavný, jenže mít takového doma - to raději ne :-)

Jj, síla kolektivu, síla individualismu, síla anarchie, síla ideje, síla moci, moc síly. Chudák malý člověk, který se v těch sílách točí jak slámka ve víru.

Celosvětová premiéra filmu se uskutečnila 12. dubna 2011 v den 50. výročí prvního letu člověka do vesmíru. Myšlenkou a snahou tvůrců filmu bylo zprostředkovat atmosféru tohoto letu a přiblížit divákovi to, co asi viděl a prožíval první kosmonaut Jurij Gagarin. Film obsahuje panoramata Země v HD kvalitě, historické záběry a dříve nezveřejněné záznamy radiového spojení Gagarina se Střediskem řízení letů. Panoramata natočil italský astronaut Paolo Nespoli na Mezinárodní vesmírné stanici, která se ocitá na orbitě Gagarina ve stejnou denní-noční dobu historického prvního letu pouze jednou za 6 týdnů. Pro hudební doprovod k filmu byly použité skladby Philipa Shepparda z jeho alba "Cloud Song". Film trvá 99 minut, let Jurie Gagarina trval 108 minut. ___ Film samozřejmě neosloví každého - vesmír na obrazovce již nikoho nepřekvapí, nejsou tu ani žádné akční scény, navíc 99 minut je skutečně moc v dnešní době. Nicméně film lze pojmout mimo jiné i jako vizuální a časový experiment - divákovi si stačí představit, že se nachází, oblečený do skafandru a nehybně připoutaný ke křeslu, v těsné kabince prvního letového modulu, úplně sám a bez možnosti cokoliv podniknout, může se však dívat na něco, co ještě žádný člověk neviděl - na Zemi, nebe a hvězdy jen skrze sklo iluminátoru. ___ Film je k vidění na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=RKs6ikmrLgg&feature=watch-now-button&wide=1 nebo http://www.youtube.com/firstorbit . Oficiální website filmu: http://www.firstorbit.org/

110. ulice New Yorku jako hranice dvou světů - rozdílných i podobných. Na jedné straně bílý zločin italské mafie, na druhé černý zločin Harlemu. Tři černoši namíchnou mafii i policii a octnou se tak mezi dvěma ohni - policisti i mafiáni se předhání, kdo je chytí a potrestá jako první. Ovšem vše je složitější a pomyslná 110. ulice rozděluje nejen mafii a policajty, bělochy a černochy, ale často i lidi uvnitř těchto skupin. Podobně jako film "V žáru noci" i tento snímek ukazuje nechtěnou spolupráci černého a bílého, mladého a starého, čerstvého a znaveného, idealistického a rozčarovaného policisty. Je překvapivé, jak pomalu a jak rychle se mění společenské a osobní konvence. ___ Je to zrovna jeden z těch filmů, na kterých vyrůstali Tarantino a Rodriguez. ___ Ač je natočený v roce 1977, film má zcela moderní vizuální stránku. Není čemu se divit - je to první celovečerní film natočený za použití tzv. self-blimped (sound-proofed) kamery pro synchronizovaný záznam zvuku (sync sound), což zesílilo původnost (autenticitu) komornějších scén. ___ Skvělý jazzový soundtrack navíc.

"Žena neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane, a když to má, neví, co s tím." Na rozdíl od Oscara Wilde si myslím, že žena VŽDY ví, co chce, akorát to neříká přímo, pokud si není jistá, že to dostane. ___ Výjimka, která potvrzuje pravidlo - nemám divadlo ráda, ovšem toto divadlo zahrané pro Oscara Wilde - fikce ve fikci - bylo dokonalé ve své stylizaci, provedení, ironičnosti a kontextech - skrytých i zjevných.

Verhoeven natočil své sexistické sny. Co kdyby to režiséři někdy otočili na sebe :-)

Žena je krásná skleněná květina, nebezpečná mořská hvězdice, slavík v krepovém závoji, bojovnice překonávající smrt ... Sen je moře, iluze, vlnění, touha ... Ty nejsi sen, ale sen je někdy ty. ___ Dnes již klasické fotografické obrazy a symboly, které ale pořád jsou řadově lepší než celofánová a kartónová animace v Nauce o snech. Po dosažení vrcholu následuje sestup, po dosažení hranic fantazie následuje zmatenost. Možná jsme již dávno dosáhli hranic vrcholu, pořád ale sníme své sny.