Aelita

Syn, který každý nechlapský (čti nemachovský a nehrdinský) krok svého otce odčinil svým vlastním hrdinstvím. Tomu se v 50. letech minulého století v pruderní a křesťansky spořádané bílé Americe říkalo "rebelství bez příčiny". Ani ostatní postavy a scény nejsou o moc logičtější. Scénárista a režisér chtěli drama za každou cenu a proto nechali všechny postavy ve filmu bez výjimky, aby se chovaly podle pravidla - čím hůř, tím lépe. Nevím jak tehdejší diváky, ale mne tento film za a) nudil, za b) rozčiloval. Tak klasická hollywoodská klasika včetně idiotské hudby je ve své podstatě ryzí divadlo a divadlo já nemám ráda. Jediné, co nakonec oceňuji, je hra Jamese Deana a atmosféra v planetáriu v závěru filmu, takže za dvě.

Podle odhadů Mezinárodní organizace práce je na celém světe ročně obchodováno minimálně 2,45 milionů osob. Obchod s lidmi se dotýká všech kontinentů a většiny zemí. Vláda USA odhaduje, že ročně je v rámci obchodu s lidmi přes hranice přepraveno 700 000 až 2 miliony žen a dětí. Toto číslo nezahrnuje obchod s lidmi uvnitř zemí ani muže. Sedmdesát sedm procent obětí jsou ženy, devět z deseti končí jako sexuální otrokyně. Obrovský nárůst obchodu se ženami v Evropě nastal po rozpadu Sovětského svazu. Později, v důsledku válek na Balkáně, se významným centrem obchodu s lidmi staly státy bývalé Jugoslávie. Obchod s lidmi je nejrychleji rostoucí formou nucené práce a patří k nejvýnosnějším kriminálním aktivitám na Zemi - zisky jsou srovnatelné s pašováním drog a zbraní, je ale bezpečnější. Roční zisky mafie se odhadují na 8,5 až 12 miliard eur (238 mld. až 336 mld. Kč). ___ Kvalit Obchodníka se smrtí tento TV film sice nedosahuje, nicméně poskytuje dostatečně informací o tomto nejen drsném a špinavém, ale hlavně absolutně nedůstojném a ponižujícím světě nabídky a poptávky v oblasti ukojení sexuálního pudu. Jak se ukazuje, všeobecná rovnost lidské důstojnosti je stále vzdálenou utopií, jakou byla za dob Římského impéria. Lidé pořád vnitřně a čistě automaticky hodnotí toho druhého a hned ho zařazují výše nebo níže na pomyslném hierarchickém žebříčku, akorát někteří následně rozumově, nikoliv emotivně, otočí žebříček do horizontály - dál nebo blíž, kdežto někteří se stále chovají, jako kdyby se jich civilizace a etika ani nedotkla. Kdy člověk může zneužívat jiného člověka přes jeho nevůli, kdy může páchat násilí na jiném? Nezvladatelně, když neovládá své pudy a choutky. Dálkově, když nevidí důsledky svého konání. Odcizeně, když koná bezprostředně. Odcizení je hlavním mechanizmem potlačení tzv. hlasu svědomí - přírodního zákona zachování svého vlastního druhu. Aby člověk překročil tento zákon, musí označit zneužívaného za cizího, za nečlověka - vnímat ho jako nepřítele nebo jako věc. Je vidět, že tam, kde se hodnoty materiálního rázu snoubí s větším bohatstvím, je větší poptávka po lidech-věcech. Peníze vypínají vnitřní morální zákazy velmi snadně. Bohužel.

Otci ruské eugeniky byli Nikolaj Kolcov (1892–1940) a Jurij Filipčenko (1882–1930). V roce 1920 byla založena Ruská eugenická společnost. Počínaje rokem 1922 začal vycházet "Ruský eugenický časopis", v kterém se řešila stejná témata jako v západní eugenice: demografie, zločinnost, mendelismus, sterilizace, dědičnost nervových a duševních chorob, epilepsie, alkoholismus, náchylnost k násilí, zavedení statistické a antropologické analýzy atp. V roce 1924 se sovětská delegace eugeniků zúčastnila Mezinárodní eugenické konference v italském Milánu. V polovině 20. let se nová generace vědců-marxistů (M. Volockij, A. Serebrovskij) rozhodla proměnit eugeniku v čistě bolševickou vědu. Jednalo se o to postavit darwinismus na materialistické, experimentální a vědecké základy a zbavit eugeniku zbytků "idealismu". Začala však 5. pětiletka a k moci přišel Stalin. Byla to epocha všeobecné industrializace země, prvních politických procesů, hladomoru zorganizovaného za účelem prosazení masové kolektivizace v zemědělství, kontroly vědy a diskreditace západních odborníků. V roce 1930 byla Ruská eugenická společnost rozpuštěna. Velká sovětská encyklopedie v roce 1931 označila eugeniku za "buržoasní vědu", která je podezřívaná z "fašismu". ___ V závěru k srovnávacímu výzkumu Kolcov napsal (1922): "Eugenika má před sebou vysoký ideál, který dává smysl životu a ospravedlňuje oběti, a tím je vytvoření cestou uvědomělé práce několika generací člověka nového typu, dobyvatele přírody a tvůrce života. Eugenika je náboženstvím budoucnosti a má své proroky." Otázka zní - čím se liší od eugeniky dnešní genetika, medicína, nanotechnologie a jiné vědy, které nám slibuji dokonalého nesmrtelného člověka? A co bude s námi - normálními lidmi? ___ Dokument bohužel končí stejně nečekaně a rychle jako eugenika po nástupu Stalina.

Toto dílko zřejmě vzniklo, když David Bowie, David Cronenberg, Morihei Uešiba, Bob Marley a Nikola Tesla uspořádali joint party a skončili v osmé dimenzi. Buckaroo Banzai - experimentátor, neurochirurg, umělec, mistr meče a všech ostatních umění, vědec i jednoduše prima citlivý chlap (ostatní jeho talenty neuvádím pro ušetření místa i času) - nejen zachránil Zemi a navázal kontakty s mimozemskou a jinodimenzionální civilizací, ale i stal se kultovní postavou hipsterů v 9., 10. a 11. dimenzích. ___ Film, který mi svojí dobovou odvázaností, ztřeštěným tématem a kultovní stylizací připomíná Repo Mana ze stejného roku - oba jsou určeny pro hikikomori a speciálně pro Sheldona Coopera, normálním jedincům se doporučuje těmto filmům zdaleka vyhnout. ___ Odpovědi na nejčastější otázky na Buckaroo Banzai jsou zde: http://www.figmentfly.com/bb/bbindex.shtml

Marlene Dietrich ve filmu Norimberský proces říká soudci: "Ne, ne, abychom mohli žit dál, musíme zapomenout". Člověk může zapomenout a často zapomene i rád, člověk může dokonce udělat za minulostí tlustou čáru a začít vše znovu. Nikdy však tento nový život a tento nový člověk neprobíhá v novém světě, který také zapomenul. Kdykoliv odkudkoliv se může objevit vzpomínka zvenku, která nenechá nikoho na pochybách o tom, že svět je kontinuální a že dnešek je spojený s minulostí. Jediným východiskem pro nový život je jen striktně utajená a střežená včerejší identita. ___ Téma za pět, film za dvě. Upřednostním téma - takže za tři.

Otázky, které zaznívají v tomto filmu, a odpovědi, které se jeho postavy pokoušejí najit, jsou nejen existencionální, ale i esenciální pro každého člověka zvlášť i pro lidstvo v celku. Na lavici obžalovaných se zde ocitá sama lidská civilizace. Abychom dokázali pochopit nebo se aspoň přiblížit k chápání toho, čeho jsou lidé schopní, nestačí jen emoce, je nutný i rozum, i naopak. Logika neznamená vždy pravdu. Odpovědi lze najit, když člověka, společnost i civilizaci v celku prohlédneme ze všech stran a v rámci diskurzu. Foucault definoval diskurz jako jistý způsob chápání a porozumění skutečnosti v určité epoše a oboru - je to tedy jakési pole propojeného existujícího v tom či jiném období. Každou konkrétní dobu více chápou ti, kdo v ni žije. Pokud vytrhneme jedince z diskurzu doby a existence, můžeme jej posuzovat a soudit jen exemplárně - příkladně, výstražně. Každý soud je pouze soudem nad obětním beránkem. Neznamená to však, že není nutný - bez morálky, soudu a trestu by se civilizace rozpadla. I zde platí přírodní mechanismus altruistického trestání. Je to však nikdy nekončící proces, protože člověk je stále podřízen jak přírodě v sobě, tak i civilizačním tlakům a proudům zvenku. ___ Pět hvězdiček pro tento film je jednoduše málo.

Matrix vytvořený lidmi je mnohem reálnější a proto i krutější a nebezpečnější, než Matrix vytvořený roboty. Lidé lépe než roboti vědí, jak ublížit lidem a jak je využit. Jen ta fantazie týkající se cílů je zas zoufale omezená - osobní moc a ukojení pudů, nic jiného. Gamer sice těží z trilogie Matrix včetně odbojového hnutí Humanz a dále z Blade Runner, Running Man, THX 1138 atd. atp., nabízí však zároveň aktualizaci těchto témat a hlavně úžasnou modernitu, která sice za pár let stane se retrem, neztratí však, jak doufám, nic ze své trefné stylovosti a historičnosti. Gamer stejně jako Tron: Legacy, Ostrov Baye, Ultraviolet je skoro sterilní, což je nutnost, aby divák přežil septický šok, který na něj hrne virtuální budoucnost, kde platí jiná pravidla - pro sex, pro násilí i pro city. Taneční scéna s Michaelem C. Hallem je dokonalá. Dexter se nezapře a ani na Odpočívej v pokoji se nezapomnělo. Hall asi navždy zůstane homosexuálním řezníkem toužícím po světovládě.

Není to tetro - italsky pochmurný - film, příběh, je to latinská divadelnost říznutá italským a americkým filmem 50. let. Po Havlovi a Malickovi další živý mrtvý mistr se svým osobním testamentem. Kamil Fila to vystihl naprosto přesně: "Tetro představuje esenci tzv. stařeckého filmu - díla zasloužilého umělce, který z piedestalu chce šířit velká moudra o životě, má v malíku formální stránku, jen oslovuje stále menší publikum. Především úzkou skupinu cinefilů, která věří v koncept „autorského filmu" a hlavně „osobního zrání." (konec citátu). Totéž sděluje banner, který překročuje Bennie na začátku filmu: “The wind sweeps the road. You cannot go back”. Fotografičnosti filmu musím s velkou nespokojeností vytknout, že jediný dokonalý záběr na jakýsi mlýn se stromy byl totálně zmrvený řadou zaparkovaných aut. Pouhé duo.

Není dokonalým trikem to, co předvedli oba kouzelníci a Nolan, který zas tahal diváka za nos až do konce filmu, ale to, co objevil a předvedl Nikola Tesla - využití energie přímo z atmosféry na základě tzv. Schumannovy rezonance či kavity. Tento a možná i ještě větší, závažnější a nebezpečnější trik zkouší zopakovat projekt HAARP na Aljašce. Pokud se tento trik podaří, budeme tleskat. Nebo plakat. Nebo tleskat i plakat.

Dva temní bílí rytíři dvojí tváře jako andělé strážní a Joker jako jobovský Satan, který se je pokouší obrátit proti Bohovi a jeho řádu. Podařilo se mu to u jednoho z nich, což potvrzuje, že zranitelný a nepevný je ten, kdo má co ztratit. Batman je jen jiné vydání Zorra - hrdiny v masce. Největší intimitou je totiž pravá identita - jen ta nás rámuje a zásadně ovlivňuje vnímání ostatních lidí. Tvar převládá nad formou, ačkoliv je to ta samá věc. Tvar je to, jak jsme vidění zvenku, forma je to, jak sebe vnímáme zevnitř. Obsah je druhotná záležitost, která sice ovlivňuje formu, musí se však dříve nebo později podřídit tvaru. Co se týká samotného filmu, pak díky za to, že se Nolan tentokrát nesnažil zastřít a ozvláštnit obsah příběhu překombinovanou zpřeházeností a zastřeností tvaru, jak je u něj zvykem. Tak či onak Nolanovi něco chybí a tím je umění emočně vypíchnout samotné vyprávění, nikoliv předvést své umění mluvit vyznačující se přemírou filmových "slov" a rafinovanou stavbou složených z těchto slov "vět". Pokaždé se při sledování jeho filmů přistihnu při tom, že spíše poslouchám, než slyším.