Přes 110. ulici

110 ulica v N.Y. oddeľuje 2 svety, ten biely reprezentovaný Central Parkom a ten potmavší, ktorý sa rozprestiera ďalej, Harlem. A tam na niečo také ako zákon a poriadok môžte rovno zabudnúť, jediné, čo tu má silu sú peniaze. Trojica černoškov to ale prepískla, ošklbala o peniaze taliansku mafia, pozabíjala zopár jej členov a navyše si to odniesli aj policajti. Výsledok? Všetko čo má ruky, nohy, odznak alebo zbraň sa bude snažiť dostať ich živých či mŕtvych, samozrejme tú hotovosť k tomu. Atmosférická surová kriminálka, kde guľky lietajú ako komáre, krv tečie potokmi ako šampanské na Nový rok a zo všetkých pohľadov na Harlem je viac ako zrejme, akou povesťou je táto štvrť obdarená. Nič iné ako chudoba, špina a beznádej, ktorej sa prispôsobila aj miestna polícia, nachádzajúca sa na výplatnej páske miestnej mafii. A k tomu všetkému rasizmus, xenofóbia a strach zo staroby, to všetko v parádnej sedemdesiatkovej blaxploitation... (30.01.2015)

Strhujúci krvavý kriminálny thriller o vyšetrovaní brutálnej lúpeže v obávanom Harleme. Sociálna a spoločenská kritika, napäté vzťahy medzi černošskou a belošskou komunitou na uliciach aj v rámci policajného zboru, korupcia, krvavý stret pouličného a organizovaného zločinu, Anthony Quinn, Yaphet Kotto a Anthony Franciosa. A hromadiace sa mŕtvoly v centre diania. Film trochu trpí zbytočnou dĺžkou a jednoduchším príbehom, ale popri tonách akcie, hereckých výkonoch, brutalite a odkrývania podpovrchového napätia, korupcie a surovosti miestnej mafie to človek takmer ani nezaregistruje. Zároveň to však nie je vďaka tomu, ako sa dotýka pálčivých dobových problémov v otázke rasizmu a ďalších, žiadne béčko. 75% (08.06.2014)

"Across 110th Street" sice na svou dobu byla v zásadě jen zručně natočená žánrovka, ale dnes až překvapí svým stylem a intenzitou. Vyprávění o trojici černošských zlodějíčků, kteří přepadli mafiány a nyní se ocitají na útěku před gaunery i policií, je pojaté jako dynamický městský thriller natáčený v reálných prostředích New Yorku. Již úvodní sekvence sestávající ze záběrů velkoměsta postupně se přibližujících z ptačí perspektivy až na úroveň konkrétních ulic v divácích vyvolají autentickou impresi americké metropole coby živoucího organismu sestávajícího z ošuntělých domů a pulzujících ulic. Výsledný dojem navíc bravurně dokresluje titulní soulový song, jehož slova shrnují vnitřní pocity většiny zdejších postav, bez ohledu na to, na které straně zákona stojí. Ačkoli dnes v americkém filmu těžce hledali takto lokálně ukotvený film, který by pouze nevyužíval pár výrazných dominant, ale vyloženě zdůrazňoval a tematizoval své dějiště, ve své době vlastně nebylo "Across 110th Street" žádným velkým unikátem. Naopak nejen kina, ale i dobová televize oplývaly podobně autenticky urbánními tituly, ostatně režisér tohoto filmu jinak pracoval na seriálech jako "Ironside", "The Streets of San Francisco" či "Starsky a Hutch". Lze pak říci, že dobová filmová a televizní produkce nebyly zdaleka tak odloučené jako v osmdesátých či devadesátých letech, ale naopak se nejen co do fluktuace tvůrců, ale i prolínání stylů vzájemně obohacovaly. "Across 110th Street" svou řemeslnou bravurou, jež kulminuje ve famózním finále na střechách, i komplexně pojatým motivem rasového, sociálního a existenčního pnutí v Harlemu představuje jeden z naprostých vrcholů kategorie blaxploitation a současně ozřejmuje dobovou popularitu tohoto žánru, ale i městských kriminálních thrillerů jako takových. Právě provázanost žánrových prvků s výrazným tematizováním velkoměstského prostředí a aktuálních nálad zaručovala silnou identifikaci hlavní cílové skupiny, městského obyvatelstva. (18.05.2014)

Já tentokrát půjdu opět hlavou proti zdi. Film na pozadí loupeže otevírá téma rasismus v New Yorku, o kterém si člověk musí něco načíst, aby pochopil. Až teprve teď, díky zajímavostem, vím co byla a jaký význam měla 110. ulice. Aby snímek zapůsobil ještě víc, je v něm skutečně drsné násilí a potoky krve. Díky novému typu kamery působí tato dost autenticky, ale chvílemi bych ocenil autenticity méně a více filmovosti. A z hereckých výkonů mě zaujal výhradně Anthony Quinn. Hlavního se ale, myslím, podařilo docílit. Poukázat na jiné chování k černochům a bílým. I kriminalisté té doby k tomu tak přistupují a podle toho také s podezřelými jednají, byť v době natočení byla situace nepoměrně lepší než o deset let dříve. (28.11.2022)

Příběh je sice jednoduchej jako facka a film kromě prvoplánový brutality, hektolitrů krve a hromady mrtvejch negrů nic moc jinýho nenabídne, ale mě tohle prostě baví. Opravdu nepotřebuju mít u každýho filmu pocit, že mě nějak intelektuálně obohatil. Co je ovšem neodpustilený, to je absence automobilovejch honiček. To u žádný pořádný oldskool kriminálky ze 70s nesmí chybět. Tady je jen takovej náznak. Jinak jestli máte rádi film Jackie Brown, tak aspoň uvidíte, kde se Tarantino inspiroval při výběru soundtracku. (08.04.2012)