Aelita

Kuky, Úprchlík, Útěk do divočiny a přírodopisný dokument v jednom, ale hlavně to je krátké, slušné kameramanské cvičení. Nejvíce mne překvapila skutečnost, že lidé se dnes stávají bezdomovci ihned po maturitě a bez rozdílu pohlaví. I kdyby to byl jen nápad pro hravý filmeček, o něčem to vypovídá. Máme tu důsledek ekonomické krize nebo důsledek reklamou ovlivněného myšlení a stylu života - Nevaž se, odvaž se? Záchrana zmoklého zmrzlého medvídka je jistě ušlechtilý čin, kam se ale poděl šetrný a uvědomělý vztah k přírodě, o jehož absenci svědčí bezmyšlenkovité odhození prázdné plechovky od nápoje jen tak za záda. Zůstává tedy jen sebeúčelová hříčka, nikoliv následování hodný příklad, ale snaha se cení.

Fran: "Do you know nothing about modern culture, Bernard? Beckham, Posh, Pokemon ... ?" Bernard: "Pacman. It`s pronounced Pacman." ___ Malý vesmír CLOPENED, kde ke štěstí stačí dobrá kniha, sklenka vína a trocha ironického sarkasmu ... nebo sarkastické ironie, je-li libo.

Všude dobře, doma je nejlépe. Lehce načrtnutý profil lehce ujeté střední a nižší vrstvy americké společnosti. Cestování manželského páru po Státech za obyčejným štěstím, anebo co by se objevilo na pohlednicích z cest, kdyby je posílal Améliín trpaslík po americky. ___ Milý road muvie, ale to je tak všechno, nebo filmů je hodně, proč se dívat zrovna na tento?

Co duní v těch temných chodbách? Dum-dum-dum. Co číhá za mými zády? Dum-dum-dum. Co se leskne tam za rohem? Dum-dum-dum. Čí jazyk se svijí v ruce? Dum-dum-dum. Já jsem malý FPS s BFG. Dum-dum-dum. Svého mistra pomocníček. Dum-dum-dum. Chodíme spolu světem, každou díru vymetem. Šupsájda vomakajda. Dum-dum-dum. ___ Film dobře doplňuje předlohovou počítačovou hru DOOM, podávaje její ucelený příběh, a uzamyká kruh názvů hra - film - hra - film, které se vzájemně ovlivňovaly a vytvářely zcela podle teorie Ricka Altmana o tom, že kultura se přes příjemce vrací do sebe sama obohacená o další tvorbu. Vysvětlení: Idea názvu hry napadla programátora hry Johna Carmacka v roce 1992 při sledování filmu Barva peněz (The color of money), kde Tom Cruise přichází na kulečník s kufříkem s vlastním tágem a na otázku "What you got in there?" (Co v tom máš?) s úsměvem odpovídá "In here? Doom." - "Zde? Zhoubu." (viz How Did The Game "DOOM" Get Its Name? - http://www.youtube.com/watch?v=xa2OAhf0R_g)

Ještě jeden důkaz, že 80-ti procentům populace, která nebojuje o každodenní holé přežití, nejde o hledání a naplnění metahodnot a metacílů nebo, jednoduše řečeno, o takové nedosažitelné a nenaplnitelné ideály jako svoboda, spravedlnost atp., ani o skutečnou změnu sebe a světa, ale o lepší živobytí a hlavně o volnost a přirozenost v jednání, co nejméně spoutanou pravidly, zákony, konvencemi, zákazy, tradicemi a morálními či moralistickými očekáváními společnosti. Krátce řečeno člověk chce žít, jak se cítí, přičemž by chtěl žít na nejvyšších existujících úrovních bytí, které může v okolním světě pozorovat a ke kterým tíhne, ať již se jedná o úrovně duchovní či materiální. Ještě jednodušeji 10-ti procentům lidí možná skutečně jde o lidské ideální maximum a vykročení přes něj, ale většina lidí chce prostě uspokojit své přirozené lidské potřeby alespoň na průměrné úrovni. ___ Patnáctiletá historie Íránu, jedné iránské rodiny a jedné iránské dívky od roku 1978 v černobílých persko-ornamentálních vzpomínkách samotné hrdinky příběhu. Samotná hrdinka mi není sympatická.

"Bůh ví, ze jsem od života nic nechtěl, a taky jsem to dostal." ___ "Myslíte si, že v životě jenom prohrávám. Jenom proto, že mám podělanou práci, kterou nenávidím, a rodinu, která mne nerespektuje. Dobře, možná jsem pro vás neúspěšný. Ale chci vám něco říct. Každé ráno, když vstávám, vím, že to nebude lepší, dokud zase nepůjdu spát. Takže vstanu, vypiju svou vodnatou kávu a sním nerozmrazenou housku, sednu do auta bez benzínu, s prosezenými sedadly a šesti probuzenými krysami. Vrhnu se do práce, jen abych měl potěšení z toho, že natahuji pár levných bot na hnáty lidí jako vy. Nikdy nebudu hrát americký fotbal, jak jsem kdysi toužil. Nikdy nebudu milovat nádhernou ženu. Taky už nikdy nepojedu autem bez masky na hlavě. Ale neprohrávám svůj život, protože stejně jako každý jiný nikdy nebudu tím, čím jsem kdysi chtěl být. Budu dělat to, co nenávidím, čtyřicet hodin týdně, doživotně. Ale fakt, že si proto nestrčím do pusy hlaveň pistole, ze mne nakonec dělá vítěze." ___ Člověk se pohybuje mezi ideálem a skutečností. Al Bunda je typický hrdina všech dob. Vždy jde jen o poměr ideálu a bundovství v nás.

- Co děláš ty, abys přežil? - Užívám si velké krásy.

Vizuálně i obsahově notně zjednodušené srovnání předností dne a noci. Výsledek by mohl být mnohem lepší, kdyby Den a Noc nebyli bambulaté pytlo-brambory a kdyby půlka jejich předností nepřipomínala reklamu na americký sen. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byl okamžik výměny rolí.

Lidský mozek - to je začátek i konec sexappealu. ___ Dokument zkoumá poměr mezi instinktivním, podvědomím, přírodním a rozumovým, uvědomělým, civilizovaným projevem lidí v oblasti sexuálních vztahů. Nakonec se ukazuje, že i zde platí staré přísloví "rovný rovného si hledá", i když každý touží po desítce, ne-li rovnou po božském esu. Božský je však jen jeden - Eso Rimmer, ten z alternativního vesmíru.

Název je naprosto výstižný. Obsah také.