zelvopyr

OK, bude to hodně subjektivní: Spousta anime ze žánru shounen (pro školáky - chlapce) má hlavního hrdinu, který neumí mluvit. Umí totiž jen ječet a vřískat, a dabuje ho postarší dáma. Což mi někdy nevadí, někdy zato hrozně. Tady jsem chvilku pátral, co má ta paní za problém, a vím: Má to ze svého dabování Pokemonu. Další, co mi vadí -- dílko je mírně řečeno inspirované Conanem, chlapcem budoucnosti. Onen seriál mám dost rád, a nepotěšilo mě to. Také bych ocenil nějakou poetiku při vší syrovosti; je tak nějak zcela bez elegance (proti třeba zmiňovanému Hrobu světlušek...). Konec subjektivity.

Podle filmu jsou v Texasu cca dvě malé ruční zbraně na osobu a jedna rychlopalná. Díky tomu jsou místní muži fakt chlapáci. Ale mají jeden problém - žije zde v zahnojeném doupěti ranger McQuade (Chuck Norris). Ten je díky pivu chlapák ze všech největší (dojde i na legrační scénu "my is bigger -- my is loaded"). Nedá se nic dělat, musejí si nakrást ještě víc zbraní. Chuck tomu nebude přihlížet, protože ho přišla domů odhnojit kočka hlavního padoucha, zamordovali mu pejska a nějaké lidi a tak. Narozdíl od spousty lidí si myslím, že v Norrisovi něco z herce fakt je... a Carradine jako padouch moc prima. Varování: pokud nevydýcháváte účesy z osmdesátých, budete to mít těžké.

Líbí se mi, že díky tomu, že i takovéto minipříběhy se zábavnou myšlenkou vycházejí jako manga, jsou zpravidla promyšlené a dotažené... Ne, toto je opravdu lehounká milá oddychovka a nikoli Tarkovskij -- myslím to tak, že se hodně pokračuje od premis (které by stačily v zápaďáckém komiksu) k důsledkům. S tím, že se ničím výjimečná středoškolačka stala přes noc bohyní, se všichni smíří po minutě seriálu, zbytek se řeší důsledky -- jak se to slučuje se školou a vůbec vyrůstáním. Vtipné. Pak ale cca díly 6-8 jsou poměrně nudné fillery, škoda. Spousta momentů je ale na otevřenou pusu, třeba Yamato... Jo a vtipný moment pro mě byl, když na návštěvu z Marsu zkusila čínštinu :))

Tento film se sice obejde bez elementární logiky, zato se ale neobejde bez Chibových víc-než-ďábelských šklebů a rozcapených "karatistických" postojů. Silný zástupce žánru... Pěkné shrnutí má Idaho.

Herecké výkony vedlejších zásadně podobné jako v původní sadě filmů, ale chybí tu démonické charisma Wakayamy v hlavní roli. Prostě nechápu, co to má jako znamenat, proč zde nehrál... Zdá se mi, že toto má být více podle mangy...

Jsem úplně uchrochtaný blahem, tohle je nejbéčkovatěji béčkovité béčko, co jsem kdy viděl. Nejdokonalejší sranda je, že to nemá být parodie. Souboje a přestřelky připomínají tahovou strategii: Padouch pozvedne samopal, klaďas udělá grimasu. Padouch zamíří a nechá hrát klaďase, ten otevře víko nářadí, vytáhne šroubovák, padouch udělá grimasu, klaďák trefí šroubovákem krk padoucha. A takhle vypadají i souboje tělo na tělo, někdy stylem karate = máchání rukama jako na pozdrav. Nindžové se do lesa za bílého dne maskují nejlépe černou barvou. Aby umírající efektně přepadávali přes zábradlí, neméně efektně na něj v křečích po zásahu komplikovaně vylézají. Jo a střílí se elektrickými náboji, podle třesu po zásazích... Koná se i závod ve šplhu na laně na rychlost (když padouch začne šplhat po laně na střechu, klaďas se místo čehokoli přímočařejšího chopí lana o dva metry vedle a už to sviští bok po boku). Na druhou stranu, když jsem byl na Filipínách, tak přesně takovéto věci se tam děly pořád... ;-))) Naprosto nehodnotitelné, úžasný zážitek...

Nic proti příběhu, je to sice furt dokola úplně stejně jako v osmdesátých, ale docelo to ušlo. Spíš jsem se pozastavil, že je v Japonsku takové ďábelské dóžo, ve kterém se učedníci krom karate, jedů, mečů atp. od mistra také učí anglicky. To jsem čuměl, spousta z nich mluvila tak, že jim bylo dokonce rozumět! Kdo má zkušenost, s jakou efektivitou a výsledky se v Japonsku odehrává spousta let školní povinné angličtiny, žasne. (s kamarádem jsme to komentovali, že v Thajsku když člověk zná slovo "yes", může pracovat v turistickém ruchu, když zná i "no", může v něm šéfovat... a že v Japonsku je to s angličtinou horší než v Thajsku... sice znám dost Japonců, co mluví anglicky... ale v Japonsku se to nenaučili).

První hodinu "budování napětí" a seznamování s týmem (který si zasloužil, jak nakonec dopadl) jsem se strašně těšil, že to konečně bude film, ve kterém v děsuplné atmosféře postupně požírá adepty Darwinovy ceny velké, zmutované, krvežíznivé morče. Ale bohužel jsem se zase nedočkal. Subjektivně mi z řady důvodů, které se tak hezky poskládaly k sobě, přišla tahle tisící vykrádačka blérwič lacinosti jako zatím nejhorší, kterou jsem viděl. Zejména kvůli naprosté necharismatičnosti herců a hlavního bubáčka. A korunu tomu dodala nefungující myšlenka prostřihů rozhovory (hodně kazily atmosféru) a trvání na tom, že jde o autentické záběry a nikoli herce.

Bál jsem se, že zápletka bude čistě jen o tom, že uběhlo 20 let.... :) Ale naštěstí ne. Hezké uzavření některých dějových linek, a celé se nám to tak nějak zakulatilo kolem Sicilie...

Dokonalý příklad, že dobrý film neznamená automaticky hollywoodský nablýskaný videoklip. Střízlivý, tichý, velmi velmi charismatický... Důrazně doporučuji němčinu právě pro ten civilní (divný výraz u filmu z války) projev a autentičnost. A ano, tak jak jsem psal - je to pro mě mnohem víc film z války, než válečný...