zelvopyr

Život je pohoda, vlastně o nic nejde, když nejsou prachy, vyhrajeme je v ruletě, zítra se bude tančit všude. Ale jo, pro zábavu dobré, taneční aranžmá bez diskuse, ale je to trochu z jiné planety i na 30. léta...

Fascinuje mě, když obsah napíše někdo, kdo film neviděl, z kompilátu z jiného jazyka. Ne že by mi přišlo podstatné, že lékař je lékařka a že tam nejsou žádní odvážní záchranáři, ale právě samotní alpinisté... hlavně se ale nahony vyhne tomu, o čem film je, tak proč pak vůbec něco psát – je to zkrátka naprd, velebnosti. // Film bych asi pojmenoval jako Obrázky z hor. Příběhu zde mnoho není, jsou to epizodky. Hezký prvek je, že postavy mají skutečná jména herců, a když si spolu povídají, proč vlastně jdou do hor (A O TOM TO JE), zní to alespoň zčásti jako jejich osobní výpověď a vypadají hodně autenticky. Zamíchání válečných záběrů z bojů ve vysokých horách zní sice pro toho, kdo film neviděl, asi mimózně, ale hlavní teze filmu je, že v horách jste odkázáni na sebe a ty nejbližší vedle vás, podobně jako ve válce, a člověk se může projevit či sesypat úplně nepředvídatelně. Takže takovéhle halucinace v člověku na pokraji sil... /// Kavkazské hory jsou takové, jak si je pamatuji z doby, kdy jsem byl na Elbrusu (pravda, lanovkou, ale stejně). Vysockého písně jsou tu hned čtyři, i jedna z mých nejoblíbenějších, Loučení s horami. Ostatně i v ní je to hezky shrnuto.

Nejslavnější ruský seriál, velmi inteligentní špionážní intriky v intrikách. Skvělé je fundované vykreslení charakterů reálných postav bez toho, že by měl člověk dojem, že do něj někdo horem dolem rve historii. Fascinuje drobnokresba velmi schopných mužů, kteří měli v rukou říši, že to prostě nejsou karikované ploché figurky, se kterými se vypořádává übergeroj jako ve střílečce Wolffenstein... Také neúprosně logické diskuse například o svědomí z teologického úhlu pohledu kněze a další těžká témata. Dílko velmi zdvihlo morální kredit KGB, o čemž by mohl vyprávět i soudruh Putin, pro nějž je Tichonovova postava vyloženě alter ego... P.S. má nejdražší dostala z typicky ruské zadumanosti s romantickou hudbou a divokými husami na obloze atd. záchvat smíchu, ale já mám tyhle velmi dlouhé scény, kdy se buduje atmosféra, na sovětské tvorbě upřímně rád, bez žertů.

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...).

Kniha je úplně základní dílo literatury. Převést ji do filmu neznamená jen předvést děj: ten je v knize použit jako pouhá volná kostra pro veškerá podobenství, úvahy, přírodovědecké odbočky, kacířské myšlenky, podvratné (na svou dobu) předvádění, že lidé jsou si rovni bez ohledu na rasu a vyznání, výklady světonázoru, trefná pozorování koketující se sociologií a psychologií... Záleží tedy na tom, jak je předvedeno těchto 90+% knihy. Ve staré verzi s G. Peckem je to drobet mletí prázdné slámy a nudící traktáty... zde o něco, bohužel jen o něco, lépe. W. Hurta mám celkem rád, ale zde předvedenému se, bohužel, přehrávání říká. Zato "vedlejší hlavní role" byly skvělé, Ismael, Starbuck, Stubb, Kvíqweg. Mimochodem pozor, řada herců ze zajímavého obsazení zde má jen dvouminutové štěky (Sutherland, Boyd).

Nejdřív jsem viděl remake s Brosnanem, a svým způsobem jsem si teď zlepšil názor na remake. Ano, co se týče hereckého obsazení, není co řešit a McQueen s Dunaway jsou třída. Nicméně určitě bych nepopisoval rozdíl originálu a remaku jako tvrďáckou verzi a verzi pro slečinky... Je zkrátka jiný, a to je fajn (protože proč jinak rimejkovat). Ale dosti o filmu jiném a více o verzi z roku 1968. Je amorální a na amorální si jen nehraje. Vyloupit banku za použití střelných zbraní, což se může lehce zvrhnout v masakr, to není běžná klukovská hra znuděného bohatce. Thomas Crown zde musí mít vše pod kontrolou a Vicky mu není úplně rovnocenný soupeř. Naopak je jen v roli vítaného rozptýlení a broušení si kombinačních schopností. Ale jako páru by jim to docela slušelo. Kamera a rozdělený obraz... docela mě pojetí bavilo.

Překvapivě výborný kousek Godzillí ságy, Fukuda se překonal. Nikoli jen velmi povedeným dojmem z Mechagodzilly, ale překvapivě nabitým a kompaktním dějem. A Godzilla má čím dál sympatičtější kukuč :) Jen mimozemšťané nepoznají rozdíl mezi plynovou komorou a tureckou lázní...

První liga mezi béčky 50. let. Jak se pozná dobrý od špatného? Když máme omezený rozpočet, podřídíme tomu scénář a nepředvádíme 50 minut trapných triků, ale 10 minut ucházejících. Odsýpání děje se pochopitelně koná hlavně konverzací, a ta zde není pitomá, herci jsou výborně vykreslení i v malých roličkách. Nikdo nepřehrává, naopak herci jsou dobří a mají dobře napsanou roli. Tarantule je mazlík, ale osobně mě nejvíc uchvátilo obří morče.

Značná splácanina -- Fukuda na tripu. Myšlenkově nejblíž asi Atragonu, což byl film, který se jeho předchůdci Hondovi povedl skoro nejméně z těch několika desítek, které jsem viděl. Život typické japonské miliardářské mládeže a roztomilých (ironie) chlapečků. Ještě robot, vypadající jako Power Ranger (dávno před Power Rangers). Recyklace záběrů ze starších Godzil byla neuvěřitelná (všechny destruktivní záběry už někde byly použity, identifikoval jsem s jistotou 6 filmů, ze kterých byly, ale asi jich bylo víc). Btw. pro japonsky nehovořící, ten mladík není profesor, jak mizerný překlad do angličtiny tvrdí. Někdo nerozuměl rozdílu mezi sensei (mistr, učitel) a zde použitému senpai, což je mírně uctivé oslovení mladšího studenta (apod.) směrem ke staršímu. Ale tyhle ztráty v překladu samozřejmě na debilitě (diagnóza, ne nadávka) filmu nic nemění. I když místy vedla až k zábavě.

Mars je prokletý, Mars je stigma, Mars vypatlá mozek filmařům... skoro všechny filmy poslední doby situované na Mars byly strašné břečky. Tento nejinak. Autenticita nulová, takovéhle ratejny a předimenzované náklaďáky dostat na Mars nedává smysl, náklady asi jako na 10 expedicí, ale hlavně že je to tak hezky povrchně líbivé. Posádka musí splňovat internacionalitu a multietnicitu, že je to banda kreténů, poserů a hysterických psychopatů je jedno. Velitel má nulové charisma, schopnosti, a tudíž i autoritu. Ostatní jsou čistě jen neschopní asociálové, přesný materiál na astronauty. Chlapi machrující tlučhubové a nemakačenka, ženské otravné, vřískavé, rozkládající kolektiv. Tak a to byly jen postavy, nyní děj.... dopr!!!! Ne, radši ho komentovat nebudu. Největší shit z marsu všech dob, možná.