zelvopyr

Krásný dokument o tom, jak Rusové vyhráli Závod o Měsíc 30 let předtím, než začal. Technická úroveň mystifikace je fantastická, místy jsou ovšem anachronismy až roztomilé (ženy koupající se v bikinkách apod.). K anachronismům -- trochu jsem se pozastavil nad vojenskými typicky špičatými čapkami s klapkami a velkou hvězdou, které byly v Rudé armádě, jak jsem si myslel, naposled za Čapajeva, ale pak jsem našel úbor Inženýrských útvarů (což sedí), a ti to jako jediní nosili i ve třicátých. Příběh svým způsobem byl vlastně velmi ruský, vyhrabávání v archivech tajné policie, která zlikvidovala důkazy a účastníky...

Japonci v anglicky mluvených rolích (které si píší sami) mají jeden stereotyp: asi kvůli dojmu, jak dobře ovládají jazyk, používají úchylně šroubované a krkolomné věty. Což zpravidla působí o to víc komicky. Ale už jsem si zvykl... Docela mě tahle variace na Jekylla a Hyda chytla, zejména kvůli tomu japonskému prostředí a lidem. Legrační je, že když zlý japonský vědec začal v chudinkovi reportérovi uvolňovat monstrum, docela dlouho to vypadalo, že jej civilizuje a probouzí v něm klasického japonského gentlemana, který oceňuje tradiční kulturu, rád popije saké a nechá se bavit společnicemi, chodí do lázní... Takovému hanebnému tvorovi se ovšem nutně přihodí maligní fyziologické změny a je nebezpečný pro své okolí. /// Co říci, částečně šlo o hodně ohraný a naivně gradovaný příběh, částečně se adaptace hodně povedla. Závěr byl svým způsobem klišé jako blázen, ale úplně poslední dialog, který jej uzavíral, zanechal velmi dobrý dojem. Konsistentně s mými jinými hodnoceními bych šel dokonce snad i výš.

Ano, spousta pamětníků obou válek tvrdila, že první světová válka byla mnohem horší, než druhá, protože tehdy poprvé lidstvo opravdu zešílelo. Došlo k průmyslové revoluci války, povinné vojenské službě celé generace, obětování milionových vojsk, psychologické válce, nasazení válečných metod a prostředků, militarizaci celé společnosti, šílenství, které přeoralo celou Evropu a částečně svět. Vzniklo letectvo, tankové vojsko, motorizace jako taková, chemické zbraně... Pamatujíce si tu ztrátu zábran, které v do té doby lokálních válkách byly, mocnosti v druhé světové válce přeci jen trochu brzdily a snažily se o válku aspoň podle nějakých pravidel, na která v první nedbaly. Řada lidí také tvrdí, že světová válka byla jen jedna, 1914 - 1945, protože "mír" roku 1918 a poválečné urovnání bylo tak špatné, že pokračování bylo nevyhnutelné. /// Výborně vymyšlený příběh, který spojil dobové záběry, silné zejména tím, jak ukazovaly normální lidi (kolorování pomohlo přirozenému dojmu), kteří byli touto hrůzou pohlceni...

Velmi zajímavě pojatá detektivka, první dvě sezóny jeden příběh, třetí sezóna skoro vůbec nenavazující příběh druhý. V prvním se hrozně moc pracuje s rodinou pozůstalých, což je neuvěřitelně osvěžující a emocionální, nejsou to žádné loutky ani stafáž, a už vůbec ne svatouškové... přesto zde není moc patosu. Trochu mockrát se mate divák v tom, kdo je asi pachatel, kupodivu to ale funguje až do konce. Nemám skoro co vytknout, geniální je to pojetí, kdy hlavní hrdinka je neuvěřitelná kráva, a přesto jí fandíte... Třetí sezóna zamíří z prostředí vrcholné politiky ostře do nejnižší spodiny white trashe, a nebere si servítky se systémem, ale ani obětmi. Úžasné. Vada na kráse ovšem je, že jsem už asi v 1/5 série přesvědčivě označil vraha (má drahá dosvědčí), takže tápání po pachatelích jako v prvním příběhu bohužel vyšlo naprázdno. A trochu mě dožral samotný závěr, který si myslím fakt mohli odpustit (oproti tomu devátý, desátý díl... to byly špičky kriminálek, dost nevídané). Je ohlášená další sezóna, docela se těším... /// Přílepek poslední sezony: Ač se to nezdálo, hlavní hrdinka ještě vytěžila rezervy ve ztvárnění dokonalé krávy. Hrálo se trochu moc na svědomí v patetické rovině, ovšem nic moc příběhu pomohlo souběžné vyšetřování kolegy detektiva trochu naruby, u kterého potěšilo elegantní rozuzlení. Ovšem dovětek "za několik let poté" byl seriálu po mém soudu nehodný.

Každý chovatel morčat by zvládl fundovanější a informativnější dokument. Až na ty záběry z Peru, ale to by zase zvládl každý turista. Obohacení rozhledu někoho, kdo má morčata doma, nulové. Možná zajímavé pro neznalé, ale prezentovat jako bombastický závěr mnohaletého výzkumu, že morčata mají každé jinou povahu (stejně jako jakýkoli živý tvor), to je mi trochu málo...

Tomu říkám jízda... pomalá, ale napínavá a důsledná. Trochu jsem se bál, kam zamanévrují tvůrci s vynuceným závěrem, ale něco takového jsem nečekal (ani v dobrém, ani ve zlém) a nemám s ním problém ani nejmenší. Co je zajímavé, že se hraje s odkrytými kartami skoro celý seriál. Spousta věcí, na které se obvykle soustřeďují hledači bombastických spiknutí, zde moc nehraje roli. O co jde, jsou osoby přímo "v oku hurikánu" a to, že něco na začátku nemyslitelné je na konci funkční a poctivé. Hrozně moc se mi zde líbil Fichtner, mám ho rád od Kontaktu... jakékoli své vedlejší roličce dokázal vždy dát spoustu charakteru a charismatu. Zde v roli hlavní naprosto válí a značná část přesvědčivosti seriálu je jeho zásluhou.

Rozlučka Hondy s Godzillou a vůbec režírováním, poslední Godzilla staré éry... má velmi zvláštní spodní tóny, takovou nezvykle silnou melancholii. Je zde jedna z mála vyloženě zajímavých ženských postav celé série. Nejobsazovanější Godzillí herec Sahara si zde dokončuje vývoj a po rolích relativně mladého frajera, mladého otce, muže středního věku, zde hraje roli šedivého staříka, a po řadě i nijakých výkonů jej zde role zjevně baví. Godzilla samotný je v roli spolehlivého kamikaze výborný a zábavný... a má důstojné protivníky. Spokojenost na závěr...

Velmi zvláštní film, který je sice poměrně prostý stran příběhu, nicméně je vyprávěn úmyslně co nejnepřehledněji s použitím značného množství zcela "zbytečných" prvků. Zpětně nahlíženo, šlo jej odvyprávět za pár minut, stejně jako většinu ostatních mindfucků. Nicméně, navršením těchto zbytečností se povedlo dát příběhu fantastickou nihilistickou příchuť, kterou hezky podtrhla pointa. Film zhruba z těchto důvodu také zaslouženě zapadl :) Jo, a jinak samé klady, dobří herci, chytré až přechytřelé slovní přestřelky, halucinační rekvizity, volné zacházení s časem...

Vlastně nevím, jak se k tomuto mému vkradení mezi otaku vyjádřit. Hardcore otaku znám pouze jediného (má všechny typy nintenda co kdy byly vyrobeny, chodí do klubu Pokemonu a hovoří japonsky o dost líp než já) a cosplay girl taky jen jednu (chodí v kostýmech i normálně, možná jste ji v praze už potkali, občas vypadá zatraceně dobře). S touto komunitou se příliš nepronikám, mé sympatie má i nemá. Genshiken ukazuje nejen to, že otaku jsou taky lidi :) ... ale docela pěkně vystihuje je a jejich interakci s okolím. Atmosféra uvěřitelnosti přes všechnu nadsázku velmi zajímavá, zdá se, že leccos jsou převyprávěné scénky, které se opravdu staly (např. zlomenina nebo svědectví pro policii). Nicméně, abych jejich způsob života začal považovat za nějak hodnotnější nebo něco na ten způsob, to se nepovedlo.

Dejme tomu, že předváděné zlo má příliš "grafickou", rozuměj vizuální podobu. Filmař má samozřejmě trochu omezené možnosti, jak zprostředkovat hrůzu. Těžko ukáže myšlenkové pochody (bez nějakého voiceoveru), musí předvést vzhled a maximálně ještě ambientní zvuky (lekačky naštěstí nejsou, ty mi hrůzu spíš kazí). Premisa filmu je, že zlo zprostředkované či zosobněné zrcadlem (není upřesněno) dovede zúčastněné k šílenství. Šílenství se projevuje kromě paranoiy a schizofrenie ukázkovými halucinacemi. Co zde působí skvěle, samozřejmě kromě tíživého předvedení postupného rozkladu, je racionální přístup k iracionálnu, pokus o nalezení nějaké logiky, pokus eliminovat šílenství prostředky, na které by se halucinace neměly vztahovat -- protože pravidla hry známe dopředu. Tedy, myslíme si to...