zelvopyr

Tohle béčko z let padesátých vyčnívá z jednotvárné řady rychlokvašek. Modýlek ponorky štve jen na začátku (druhý den už na něj vzpomínám pozitivně), efekty obstojné, maska ufona velice dobrá, interiéry takové... kubistické (vím, co píšu). Je tu hned několik velkých pozitiv, jednak poměrně vtipná agitace proti primitivnímu pacifismu, pak solidní herci a tempo podporující napětí, a asi nejvíc originalita. Postupně se ukáže, že za námořními nehodami je ničivé UFO, a dává to smysl -- "Tak proto máme hlášení o spoustě létajících talířů, ale žádné hlášení o přistáních: Přistává v moři!" Také důvody, proč se odehrává děj kolem pólu, mají něco do sebe. Za málo peněz hodně muziky.

Půjdu jak koukám značně proti proudu... Pěkná variace na Krásku a zvíře plná emocí. Slušela by tomu třicátá léta, to by mohl být naivně seriózní velkofilm s věhlasem Drákuly nebo Neviditelného muže. Jasně, masky (hlavně ta finální) jsou z pohledu roku 2014 žalostné, ale snaha o poctivé ukázání postupné přeměny tu je značná. Pojetí mi hodně sedlo -- hlavní hrdinka vypráví příběh, a kde není děj ukázán kamerou, posloucháme voiceover vyloženě literární, románové formy, příjemný. Velmi spokojen!

Když na začátku prohlásila banda buranů z Pine Creeku šerifovi "We think it's supernatural", najednou jsem měl vizi fanfár a stylového příjezdu Sama a Deana Winchesterových. Bohužel ne, ale blbinka přitažená za vlasy to stejně byla. Podstatné informace fundovaně shrnul Lima -- ještě si rýpnu, že tvůrci byli opravdu kovaní v historii, když opakovaně tvrdili, že oni španělští conquistadoři v Kalifornii řádili před více než 500 lety. // Kupodivu velmi slušní herci, sympatické vyprávění, skoro váhám, jestli nejít výš (ostatně na IMDB má poměrně slušné 5,0).

Prvních několik minut bylo kritických, zda prostě vypnu, nebo akceptuji vytlačovaný humor. Začínáme představením trotloidní ústřední dvojice vojáčků, scéna s hydrantem a podobně. Groteska. No dobře. Pak přichází proslov velitele, nápadně podobný tomu ze Žhavých výstřelů 2. Celá zápletka s mimozemšťankami je dost přesná Sexmise. Křepčení s indiány, pár dalších bonbónků... Jako bych to už z velké části někde viděl v novějších filmech, je to možné? Ne, je to asi prostě jen žánrem. /// Tak tedy, pozitivní je, když tvůrci dodrží, co slíbili. V úvodních titulcích se píše, že film přináší R.I.Diculous, a ano, ridiculous je pravé slovo. Žánrově tu máme mix gagů, grotesky a standup komedie. Hoši bez mozku na sebe pálí vtipy, drtivá většina je pitomá, ale některé hlavně slovní hříčky k pousmání jsou. Silné ** nebo slaboučké ***.

Island of the Lost vskutku mírně připomínal ostrov zmíněného seriálu :) Byla tu divná zvířata, děj nedával smysl, a osoby se chovaly pomateně. Tak tedy, rodinný film typu Švýcarský robinson, který bych své rodině nepouštěl, protože se tam bezúčelně ubližuje zvířátkům, jen aby se něco dělo. Každou chvíli naše rodinka mlátí do nějakého zvířete pádlem, klackem, kamenem. Důvodem je, že film postrádá děj. A lachtan jako bezkontaktní domácí mazlíček působil absurdně pitomě. Špatné.

Zase jeden film, díky kterému jsem si uvědomil, jak nesnáším atributy 80. let :) Hlavní macho hrdina je vykreslován, aby vynikl, v kontrastu s überdebilním chováním všech (což má smysl v kontextu zápletky, ale je to pruda). A teď ta horší zpráva, vypadá jako klon Schimanskiho, a to bohužel i chováním. Na tomto filmu je pozoruhodná vizuální stránka, skvěle vypadající kulisy. Kdyby byla časová posloupnost jiná, hodnotil bych kriticky jako silný a nedostatečný plagiát Vetřelců, takhle jen poznamenám, že Cameron se zúčastnil filmu, kde to udělali špatně, a napodruhé předvedl vlastním dílem, jak měl vypadat správně.

Uf, NUDA (tohoto slova nenadužívám) v akváriu. Doslova k uzoufání se vlekoucí konverzační drama stylu "půjdeme je zachránit / ne, ti už jsou mrtví / ne, slyším signál / ne, už ho neslyším, jsou mrtví / ale já ho slyším / ale to je určitě blbost, ty jsi zaujatá / tak já nás ohrozím na životě, abychom tam museli (?) / tak je teda zachráníme / ale zase neslyším signál (atd. atd.)". Velkou část jsem neprotestoval proti ztvárnění, ale pak začal wtf moment číslo jedna, jak jsem psal, modýlek ponorky v akváriu. Kolem plavající rybičky a "vědci" komentující jakoby zevnitř stylem "jé, ty jsou ale nestvůrně velké, vždyť normálně mají tak dva palce" znovu a znovu asi 10x na různé rybky, které takto natočili. A pak ještě "detail", hned po hlášení o hloubce 305 yardů si nasaděj akvalungy (nikoli těžké skafandry) a jdou zachraňovat. V reálu by měli jen velmi malou šanci ponor tohoto stylu přežít, je to na úrovni absolutního světového rekordu trénovaného specialisty se speciální směsí a technologií 21. století. Závěr se zkrátka hodně zvrtl (a to byly jen příklady).

Víc se mi líbil komediální remake Innerspace, ale zajímavé, hlavně výtvarné, pojetí zde bylo. Jenom, ehm, stupído elementy vyprávění trochu přetloukaly ty populárně naučné, nebo jak to říct... Myslím, že CGI zase o generaci pokročila a je na čase to natočit opravdu seriozně realisticky... (což se ostatně podle všeho chystá).

Hm, klobouk dolů, první Ostrov Dr. Moreau, který mě neotravoval. V dětství se mi ta kniha narozdíl od zbytku Wellse moc nelíbila, protože byla příliš meditativní na téma "kde je hranice člověka a co ho dělá člověkem". Ne že by mi vadila těžší literatura, ale jiné jeho knihy byly větší pecky. Tuhle notu různá novější zfilmování pěkně vezmou za své a udělají z toho nestravitelnou kaši. Zde je vyprávěno s lehkostí a elegancí, interpretace mi vyloženě sedla. Jsou obsazeni výborní herci a skoro nikdo nepřehrává, až na němofilmové koulení očima, které se herci touto dobou ještě neodnaučili (a až na kapitána). A závěrečné minuty, gradace a na konci rezignace, jsou podané mistrně.

Skutečná drzost byla odvozovat scénář k tomuto filmu od básně E. A. Poea (posuďte sami, co s ní má společného: http://www.eapoe.org/works/poems/cityseaa.htm). Hlavní fail, postavit laciný thriller na lyrické poezii. A když píšu laciný thriller, mluvím jen o výsledném dojmu, protože peněz do toho možná MGM nasypalo docela hodně, některé rekvizity vypadají nákladně, a v obsazení byli skoro áčkoví herci. Jen ten stupidní děj... Utopie nebo dystopie, musí mít vnitřní schéma, podle kterého může fungovat. Ne tak zde. /// Ke zmíněnému motivu se slepicí... politováníhodná představa, že ve spektáklu je potřeba mít domácího mazlíčka. V Cestě do středu země, o 6 let starším a poměrně úspěšném filmu, si vzal jeden z vedlejších hrdinů na navýsost obtížnou výpravu ochočenou kachnu. Což obstarávalo legraci, celkem úspěšně, pro tu dadaistickou absurdnost. Zde je pokus o kopírák, ale abych pravdu řekl, zas mě neprudil tolik, protože D. Tomlinson je natolik slušný herec, že uhraje tuhle trapnou komediálnost s čistým štítem. Čili si klidně odmyslím, že už jsem to jednou viděl.