zelvopyr

Když se zamyslíte, tak nejvíc je Fenomén o předsudcích a o tom, že většinou neděláme, co bychom vlastně chtěli...

Dohleděno, zůstavilo mne navěky poznamenaného. Snaha budovat konzistentní příběh byla mnohokrát potlačena ve prospěch principu nenudit a když něco přestává fungovat, vůbec se s tím nemazat a změnit pravidla. Pokud se porušují pravidla, která logika filmu neměla dovolit porušit, naštve mě to (např. pokračování Matrixu). Pokud je ale součástí hry to, že fundamentální pojetí lze zcela postavit na hlavu, dokáže to být velmi osvěživé. Rozhodně tenhle seriál není pro suchary bez fantazie :) Nejlepší postavy: Samozřejmě Gene, v těsném závěsu Walter. Mnohokrát potěšila potměšilá camea (např. Diane Kruger) :) Docela důstojný konec.

Líbil se mi už první Thor pro pojetí postav spíš než celé zasazení příběhu do kulis... Druhý byl o něco silnější. Nicméně dal jsem si dva dny odklad, co si myslet o celé té jakomytologii, kterou na sebe proti jedničce nalepil. Asi je to pozitivní, Asgard je méně průzračná kulisa vytržená z reality a více fungující svět. Na druhou stranu... jakoby to, co je silná stránka, bylo zároveň slabinou, protože ten velice zvláštní tón se za mě moc nepovedlo skloubit s konceptem komiksu. Prostě asi nejde natočit film, který chce být zároveň Silmarillionem a StarWars a komedií a romancí dohromady, to je trochu overkill a čelní kolize žánrů. P.S. Nefunkční, tmavé, rozmazané 3D filmu strašlivě ublížilo.

Přestože šlo o násilím sloučený plagiát Věci a Propasti (a dalších), byla to o něco menší břečka, než by se dalo čekat. Spader zvedl úroveň o hodně. Překvapivě nejvíc mě prudili nějací divní národové, co dělali, že mluví rusky coby mateřštinou a až na jednoho jim to vůbec nešlo. Výborný začátek, hloupí vědci, přijatelná pointa (tím nemyslím závěr).

Kdysi jako pozdní teenager jsem ve svém literárním období napsal delší povídku, ve které jsem si dělal legraci z deus ex machina. Představil jsem kandidáta na hlavního hrdinu, rozjel zápletku, a nesmyslně ho nechal uhynout. Např. pilot zachmuřeně vyšel na ulici a spadl na něj z rozestavěné budovy panel. Nebo detektiv uháněl k případu, naboural a zemřel. Nebo vědec na horách sliboval dětem, že až se vrátí domů, udělá palačinky, utrhla se s nimi lanovka a nepřežili. Pointa byla v tom, že to nemělo pointu. Europa Report se nejen hemží neobratnými deus ex machina, ony jsou hlavní vyprávěcí metodou. Jakékoli posunutí děje znamená, že někdo zemře, zcela zas**nou náhodou a zbytečně. Já se dokonce obávám, že to je ideová konstrukce filmu, tj. "no pain no gain" dotažená do patetického absurdna... Ale čím dál víc mě tahle primitivní nota iritovala, pěnil jsem a nadšení z filmu s dobrým námětem klesalo. Čemuž nepřidala ani strašná dřeva ve všech rolích.

Nekoukám na filmy pana režiséra popořádku, takže to, že jde po pětihvězdách o první zklamání, vlastně nic neznamená. Varovat mě asi mělo, že jsem film rozkoukal během cca šesti let asi čtyřikrát. Ne že by nešlo o silné a sdělné téma (o současném Japonsku, a to nikoli jen v prvním plánu, ale i mezi řádky)... Ale tak hrozně moc věcí je samoúčelných a na efekt, že mě to až hodně štvalo. A třeba Batoru rowaiaru to generační apod. výpovědí nesahá po kotníky...

Po delší době současný, mainstreamový film, který není infantilní komiks a není přecpaný efekty. Je postaven na slušném vyprávění jak za starých dobrých časů, a přesvědčivém herectví hlavní dvojky (že ostatní statují je dost jedno). Tleskám a takřka pětkuji (chyběl mi vlastně jen, což by u napůl detektivky bylo dobré mít, motiv).

Co má tahle převelice klasická bubu vymítačka opravdu k dobru, to je herecké obsazení. Vera Farmiga čím je starší, tím je lepší, i ostatní tři hlavní dospělí mě velmi bavili, a děti fungovaly. Vlastně bych ještě mohl pochválit kameru -- konečně zas jednou natočil někdo sedmdesátky stylem, kterým by byly natočeny v onu dobu, bez toho, aby se z výsledku stala artistní manýra a břečka. Úplně naplno ovšem nadšen nejsem, tempo občas víc než klopýtalo a úplně jsem vypadával z děje, což u filmu, který má sevřít a nenechat dýchat, je docela hloupé. Slušný nadprůměr.

Krom skvělého vizuálu asi nic.

Poslední velmi dobrý díl se zápletkou k zamyšlení rozhodně nevyváží předchozí dva, z nichž první se potýká s psychologií viny bohužel nepřesvědčivě a nezáživně, druhý se vyžívá v jakémsi přetavení shockingu do všednosti, ale moc dalšího toho nenabídne.