zelvopyr

Životní pesimisti při tomto filmu pookřejí, smutné nálady je dosaženo tak, že umírají lidi a zvířátka a bozi okolo hlavní hrdinky. Jinak je to ale divně nedotažená všehochuť s mytologií, ve které jsou naznačeny některé motivy a možnosti, ale pak jsou opuštěny a zapomenuty. Jakoby Shinkai neměl čas líp si to promyslet a pak mu bylo líto stříhat. Ghibliovská inspirace je ale docela hodně zvládnutá, a ani mě, rejpala, to plagování neštve...

Měl jsem hroznou chuť na něco jako byla kniha Terror od Simmonse, a na radu z diskuse jsem sáhl po tomto filmu. Zejména začátek vypadal úplně skvěle a lebedil jsem si, ale... pak se nějak vnější atmosféra, respektive příběh stočil na vnitřní svět hrdinů. A jejich mysl byla bohužel tak nějak korejská... což nemíním jako dehonestování, ale prostě se mi s nimi hůře ztotožňovalo. Navíc škoda jen velmi mělce využitého mysteriózna a místo něj rozmazávaných selhání osobností... Takže víceméně spokojený, ale nikoli unešený...

Druhý díl série Kenka karate o Mas Oyamovi je trochu méně chaotický, než díl první. Na druhou stranu, jakási telenovelová naivnost scénáře (zápletka se zamilovanými, chlapečkem a jeho otcem atd.) je horší. Aspoň že je zde masakr člověka v medvědí kožce a nekonečná řada padouchů, co Oyamu přepadávají ze zálohy a on je vraždí. Ale asi nejvíc mi kazil radost ze solidního pojetí filmu občasný nešvar prvoplánové asijské produkce... Někdo se zapřísáhne, že něco za žádnou cenu neudělá, pak se změní nějaká okolnost (ale rozhodně nikoli ta, kvůli které se zapřísahal), a najednou jakoby nic přísahy nic neznamenaly a nic nebrání onu věc udělat. Jen kvůli tomu, aby děj odsýpal a něco se dělo, jsou jakákoli pravidla prostě pošlapaná, bez nějakého zajímavého důvodu... Což nemám rád :)

Zatím jsem nebral Sonnyho Chibu moc vážně. Jako herec je druhořadý, a ve spoustě scén ve filmech, kde mává mečem (zde ne), působil docela nejistým dojmem. Třeba ve Streetfighterovi byl sice pořádně drsný, ale pomáhal si tak předrsonštělými škleby, že jsem se skoro musel smát. Zde je konečně jeho parketa. Hraje uznávanou historickou postavu, zakladatele tvrdé větve kontaktního karate, Oyamu. Nicméně děj vychází z komiksového zpracování (čti mangy), kde je Oyama poněkud šíleně a bohužel tupě zdémonizován. Jeho životní příběh je ořezán o prakticky veškeré reálné události a logiku (a kdyby se závěr opravdu stal, byl by považován za jednoho z nejhorších masových vrahů na světě). Zajímavé je, že Sonny Chiba je docela obstojným žákem Oyamy z reálného světa, a vypadá velice, velice přesvědčivě. No, 4 hvězdy jsou možná až moc, všichni herci včetně Chiby jsou otřesní, nicméně nálož opravdu dobře podaného karate zvedá dojem.

Zvláštní trikový velkofilm... Co všechno lze zneviditelnit a manipulovat. Výhoda je, že vychází z nesmrtelné Wellsovy předlohy, takže myšlenkové náplně je zde habaděj. Herci skvělí, záporné postavy jsou až tak děsné, že je fakt nesnášíte už jen kvůli tomu, jak mluví a vřeští (hostinskou bych asi zabil). Jen mi to přišlo trochu moc studené... a už vím, proč je mi Rains v některých filmech hodně nesympatický (protože ten nesnesitelný hlas a postoj si vypěstoval už "zamlada" v tomto filmu).

Vlastně jsem se hodně dobře bavil. Kim je génius, na co všechno dělá parodii. Prvotně praštěná myšlenka je spojit středoškolský slice of life a hysterickou romantiku s hodně krveucákaným upírským slasherem, místy na úrovni Hostelu. Jako tomu poslední dobou v japonských filmech bývá často, této původně zjevné manze by víc slušel formát 13dílného anime. Obsazení je přesné... Upíry se vydá vybíjet naprosto neschopná a nevycvičená školní parta složená z jelimánka s neprobuzenými schopnostmi, geeka, šikanovance, ušláplé holčičky a legračního tlusťocha. Jelimánek má staršího velmi drsného bratra (s brejličkami, aby byl zajímavější). No jako v Aoi alchymistovi, kupříkladu. Záporák a jeho družinka je bohužel trochu na jedno brdo, se stylizací jak Casshern (což u mě není plus). A co všechno na tom ostrově, co není na mapách, mají... Akorát bohužel, jako legrace by to bylo fajn tak při poloviční délce. .... Navíc se bojím, že režisér všechno nemyslel jako takovou bžundu, jak jsem ji vnímal :)

Ukázka, jak uměli už brzy po začátku zvukového filmu točit slaboduchosti. Což o to, sci-fi linka je přežitelná, ale snad všechny osoby jsou strašliví pitomci. A bohužel, film je o jejich vzájemných vztazích. I když jsou tam i nechtěně komické vložky ze stavby tunelu, třeba vrtání radioaktivním vrtákem a zkoumání nemocí, které to přináší, a různé technické legrácky. Manželka je hysterická kráva, která neví, co chce. Navíc to je jedna z nejkřečovitějších ženských rolí, co jsem kdy viděl. Synek poštvává matku proti otci a snaží se, aby se matka rozvedla a raději si vzala toho hodného strejdu, co k nim furt chodí, když otec není doma, a nosí mu dárky. Kapitalisti jsou vzorově špatní. Všechno je vyprávěno hloupými větami – dialogy asi psal ten šestiletý synek. Přitom by se to dalo natočit vtipně a nonšalantně. Pokud chcete zkouknout nějaké předválečné sci-fi, Tunel nemohu doporučit. P.S. monologu, to, že do setkání se sopkou nikdo nezemřel, je pěkná blbost. Kolem 40. minuty je dlouhý významný záběr na tabuli se jmény "Died in service", na něm je odhadem 200 jmen, a dialog u něj rozebírá aktuální úmrtí 50 lidí... A druhá výhrada -- jaká auta se to vrhala do tunelu? Žádná jsem fakt neviděl, a pustil jsem si konec kvůli tomu víckrát. Vždyť to byl vlakový tunel... dvojice kolejí.

Nakadai zde až na závěr nepředvádí svůj trademark, koulení očima. Katsu zase ten svůj -- zde hraje vidoucího. Mishima... to je vůbec zajímavé, něco jako obsadit do filmu křížence Bohumila Hrabala a Arnolda Schwarzeneggera, přičemž by jím hraná postava skončila život skokem z okna nemocnice. 　　||||　　 Film Hitokiri (zabiják) si nepleťte s vybájenou fikcí typu Zatóiči – drží se seč může historických podkladů. Je v něm zachycen kus života několika zajímavých historických osobností, krom samotného hlavního hitokiri jménem Okada Izó je zde nejzajímavější osoba jeho přítel Sakamoto Ryóma, který měl ze všech japonců největší zásluhu na restauraci císařství. Mihne se zde i Katsu Kaishó, který z Japonska udělal do konce století námořní velmoc, a kterému skutečně Okada zachránil život. Nakadai hraje skutečného bosse Takechi Hanpeita, Mishima druhého ze slavných hitokiri, Tanaku Shinbei. Krátké období vzestupu a pádu všech zmíněných Loyalistů z klanu Tosa je neskutečná lekce z historie a herecká nálož, kterou jsem dlouho neviděl.

Úvodní titulky označují Konec světa za první francouzský zvukový velkofilm (není to úplně zřetelné, např. Pod střechami Paříže je o rok starší, ale tam zvuku bylo pomálu, a ještě z postsynchronů). Ale to není jediná zajímavost. Vychází z knihy velevýznamného francouzského astronoma Flammariona, který v roce 1893 populárně vědecky a beletristicky zaspekuloval o srážce Země s kometou. Mimochodem knihu jsem před lety četl a je ve stejně šíleném duchu jako film. FIlm je patetický, impresionistický, blouznivý, utopický, drsný. Věhlasný vědec Novalis ohlásí konec světa a je po čase brán vážně. Mně záhadným způsobem přemluví bohatého spekulanta, ať mu dá k dispozici obrovské finanční prostředky. Za ně si koupí majoritu ve všech sdělovacích prostředcích světa a dávkuje informace lidu, ve snaze zamezit panice. Burzy se hroutí, a brzy je obviněn, že zvěsti o konci světa jsou falešné, aby se obohatil. Tou dobou mu začne jít o krk, o který mu usiluje jeho padoušský miliardářský sok v lásce (nechápu, že jim ta nevěrná chlípná odbarvená pijavka za to stojí) i francouzská vláda, která vidí skvělou příležitost, jak vyvolat válku. Z části problémů se Novalis vyvlékne nechutnou úkladnou mnohonásobnou vraždou. Btw. honička na Eiffelovce vypadá dobře. Ukáže se ale kometa, opravdu nelhal... Propukne panika, film má v této fázi neskutečnou šťávu a náboj. Část lidí se oddává chlastacím a sexuálním orgiím (žádná cudná kamera, naturalismus), část nábožensky blouzní, část přísahá, že po odletu komety přeživší založí světovou republiku a federální evropský svaz. A pak dojde ke kataklyzmatu... ||| Pár věcí mi vadilo, jednak tradičně francouzský pocit nejnadřazenějšího státu světa, také prezentování chudoby bez přívlastku jako nějaké ctnosti a naprostá nadbytečnost několika postav. Ale jinak mě Fin du monde velmi příjemně překvapil – k hodnocení nepotřebuje žádné nadržování kvůli dávné době vzniku.

Myslím, že kdo Člověka - obojživelníka prohlašuje za telenovelku, by se mohl chytit za nos. Tohle je krásná soudobá, přesvědčivá pohádka s atmosférou, skvělými herci a fungujícím hlavním párem, na který je radost se dívat. Ona (ironicky se směje): Žeby láska na první pohled? On (smrtelně vážně): Je snad nějaká jiná láska? Ona: (z jeho výrazu šokovaná, zmlkne a nesměje se). Prostředí je krásné, nadčasové (jak je ten jih SSSR pestrý...). Výborný komentář má sportovec.