zelvopyr

Nedějová a nízkorozpočtová předělávka Dne, kdy se zastavila Země, žvanění o ničem, herci pomalu koukají na hodinky, jestli už mají odkrouceno, nic se neděje. Bruce Bennett v hlavní roli si silně šlape na jazyk, nicméně na to, že jeho jediná herecká kvalifikace je sportovní kariéra (býval to světový rekordman ve vrhu koulí), je docela dobrý. John Carradine v roli titulní je divoce namaskován, většinou neviditelný, a vzhledem k roli ufona simuluje jiný jazykový defekt, přehnanou artikulaci a zadrhávání. Pak je ve filmu ještě pokus o citové vydírání chromým, ale chytrým chlapečkem a jeho blonďatou svobodnou matkou - otce mu vzala válka v Koreji, za což může lidská touha válčit, jak předvádějí vojáci zde na místě děje. Celý film je jedno velké deja-vu, někdo se musel setkat s Cimrmanovým dílem nebo co. Ochotníci recitují děj, a používají dobře známé metody. Kupříkladu stojí u vznášející se koule a říkají: Tak mě napadlo, vůbec nevím proč, že by v tom někdo mohl sedět, ale ne, tam nikdo sedět nebude. Tam budou nějaké vědecké nástroje, tak je to. V jiné scéně: Doktore, jak dlouho se zdržíte? Nevím, podle toho, jestli se v tomhle zapadlém místě něco náhodou nepřihodí. Zatím nevím, jestli se něco přihodí, ale to se mi nezdá, že by se nic nepřihodilo. A další: Někdo nám opravil tuhletu rovnici. Ať už to byl kdokoli nebo cokoli... /// Říkám si, že když se herec pokouší hrát vědce, asi by nemusel používat "vědecké" věty jako ve 4. cenové po 8 pivech, to bolí. Též když už najmou herečku, aby vřískala, mělo by to mít nějakou návaznost na děj, a ne libovolně na povel osvětlovače.

Když umístíte příběh do roku 2116, nemusíte se příliš bát, že vás někdo vytahá za uši, že jste nezachytili fakta správně. Máte tedy prostor zacházet libovolně s fyzikou, biologií, astronomií, logikou a tak podobně. A teď objektivněji: Do Margheritiho se s oblibou strefuji a dělám chytrého, jak před 60 lety točil scifi rychlovky s italskou polevou. Zatím jsem viděl a okomentoval 3 nebo 4 jeho filmy, nyní jsem sáhl po jeho úplně nejstarším. Trochu překvapení, protože mi vadí poměrně málo. Vyžívá se ve voiceoverech, děj se vleče. Film je přetechnizovaný (což z dnešního pohledu nepřidá), plný absurdně levných triků, ale jinak střízlivý a přijatelný. Soustředí se na příběh řevnivosti přenesené do kosmu, taková docela příjemně jiná atmosféra, kdy se na sebe kosmonauti ani moc neusmívají, ale nic si nedarují. A jako obvykle dojde na napravené horké hlavy, stmelení kolektivu tváří tvář hrozící katastrofě a poučení na konci. Na svezení se na kosmické vlně to celkem jde. P.S. viděl jsem extrémně vybledlou barevnou kopii, skoro do černobíla, a o to lépe vynikl vizuálně "negativní" člen posádky, černoch s bílými vlasy... vtipné.

Zpropadeně nevyrovnaný postapokalyptický film, kterého nejsilnější stránka je zachycení průběhu apokalypsy. Název říká vše, jak japonský, tak anglický. Autor se pokouší domyslet hodně věcí podobně třeba jako v Battlestar Galactice. A skutečně, jedna věc, která se v katastrofických filmech málokdy řeší, jsou ty různé časované bomby, které kolem sebe máme, a které by zůstaly bez dozoru. A je tu ještě jedna společná věc s BSG – hraje zde relativně výraznou roli E. J. Olmos. Jako bonbónek zde dokonce hraje na klavír a zpívá :) Místy je, jak jsem naznačil v úvodní větě, tenhle film skvělá jízda. Bohužel, slabá stránka jsou (ne)uvěřitelné mezilidské vztahy, deformované na mnoha místech do karikatury. Například tedy, při poměru 112 chlapů na 1 ženu se ženy agresivně dožadují toho, že budou ukájet postupně či najednou větší množství mužů (a díky tomu zavládne nezničitelná a poklidná idyla bez emocí). Strašlivě hraná milá japonského hrdiny na začátku taky stojí za to, vůbec japonští herci jsou výrazně slabší, než mezinárodní hvězdy. Asi tak o 2 ligy. Ještě k tomu jim jako obvykle jejich japonští tvůrci cpou do úst anglické věty, které nejsou schopni ani po hodinách snažení vyslovit, natož aby je teoreticky dokázali vymyslet. Moc se nedivím velkému propadáku tohoto ambiciózního, neuřízeného projektu. S lepším režisérem by to mohl být jeden ze světových vrcholů katastrofického žánru, takto k nim patří jen ty jeho světlé momenty, řekněme dvě třetiny.

Bitva u Midway byla klíčová pro osud celé války (kdyby Japonci neutrpěli takové ztráty, Američanům by pořádně zatápěli ještě dlouho a buhvíjak by dnes vypadala mapa Asie). Je mi ale trochu líto, že místo zhola nepřirozených hereckých výkonů (a dost mě prudilo, jak nutili rodilé japonce mluvit mezi sebou anglicky) raději rovnou nebyl nějaký voiceover a film se nesoustředil více na taktický rozbor, proč bitva dopadla, jak dopadla. Stejně jako u Guadalcanalu, Japonci měli všechny předpoklady vyhrát, ale jejich velitelé nepochopitelně hráli příliš na jistotu a obávali se riskovat. Tím nakonec ztratili všechno. Nimitzovi velitelé naopak zvolili značně neučebnicovou taktiku, a za cenu velkých obětí mnohonásobně silnějšího nepřítele velmi citelně zasáhli. Podstatné pro vývoj války nebylo až to, jaký počet lidí ztratili obě strany (pilotů obě skoro všechny, které nasadily), ale to, že Japonci utrpěli těžké zásahy všech letadlových lodí, a na nich zahynula více než polovina vysoce kvalifikovaného leteckého personálu, který vůbec měli. A vyškolit špičkového mechanika trvá několik let. Zároveň se ukázal nedostatek kvalifikovaných pilotů -- zpočátku měli Japonci výrazně zkušenější piloty než Američani (nabrali zkušenosti už během války o Čínu). Postupně o ně přicházeli a doplňovali je pomalu, po Midway jim jich moc nezbylo. Nicméně, mám dojem, že stejně jako v celé pacifické kampani byl hlavní problém v tom, že Američani si nepřipustili, že by mohli prohrát, kdežto Japonci podvědomě nevěřili, že by mohli vyhrát -- a to je ovlivnilo.

Natolik krátké anime, že se jde přímo na bránu a nekličkuje. Velmi prostinké a jednoduché, proč ne. Jen ta hudba tlačila na pilu trochu moc, ale nešť...

Mám slabost pro USS Missouri BB63, tak dejme tomu, nicméně ta přehršel politické korektnosti už i ve válčení je zrůdná. Jinak je také u takovýchto filmů zajímavé, jak na začátku ultimátní a nezničitelné emzácké stroje na smrt jdou na konci sejmout už i vzduchovkou, jen aby ti naši hoši vyhráli. Respektive ufounský velitel poslal pěkně měkkej výsadek.

Womaneater by se možná dal označit za dějově nehoráznou blbost, ale má něco do sebe. Velmi podobný subjekt jako v Adéla ještě nevečeřela, masožravka musí být také rytmicky aktivována. Nicméně, nejedná se o parodii. Zase jednou zde máme vědce, který ze samé touhy po velkém vědeckém úspěchu přestane rozlišovat dobro a zlo. A jak jednou začne páchat zločiny, nelze nepokračovat, přestože ani nechce. Velkým kladem filmu jsou sympatičtí herci a svižná a pěkně kreslící kamera, s několika povedenými nápady. Docela se vydařilo, proti třeba The Unearthly je to umělecký skvost :)

Lahůdkové ohlédnutí za japonskou kinematografií 20. století v pěkně lidsky podaném příběhu o tom nejdůležitějším, co lidi žene dál. Skvělá kamera, jestli se to tak dá nazvat u animovaného filmu... Výborný vizuál reflektující látku a vyvíjející se v průběhu vyprávění. Funkční a děj posouvající hudba. Tohle byl opravdu můj šálek kávy. Intenzivní.

Nejlépe zpracovaný děj ze všech Jane Eyre, které jsem zatím viděl. Abych byl konkrétní, kulisy jsou pro mne úplně uvěřitelné, zřejmě byly velice pečlivě vybrané. Situace nejsou zoufale melodramaticky vyhrocené, ale přirozené -- třeba škola v Lowood není líčena jako Mengeleho koncentrák, ale jako striktní, náročná škola. Poměry mezi lidmi, setkání s Riversovými... velmi přirozené. Ani zápletka s Jamajkou mi nepřipadala v tomto pojetí mimózní. Co se týče herců: Uznávám, že Zelah Clarke sedne do role skoro vším, jen tedy ne věkem, potřebovala by být o nějakých 12 let mladší... a to je fakt hodně. Je skutečně dobrá, ale tohle jsem bohužel neskousl. Timothy Dalton je sice shakespearovský machr, jenže zde jsem se nekoukal na Rochestera, ale na Daltona hrajícího Rochestera. Což mi vadilo více než věk Jane Eyrové. Jsem na vážkách, co si vlastně myslet o celku, zatím u mě asi vede verze z roku 2006.

Nepovažuji za ztrátu času zhlédnutí různých zpracování. Dříve jsem viděl verzi roku 2011, a považoval jsem ji za velmi dobrou -- ale ve světle tohoto seriálu poněkud vybledla. Taková přesná pošmournost... Skvělá Ruth Wilson, je radost vidět někoho, kdo je tak mladý tak vyzrálý. Toby Stephens hraje člověka, který si myslí, že dávno přišel o srdce... naštěstí ani moc nepřehrává...