zelvopyr

Některá díla měla zůstat jen psaná. Smršť zfetovaných keců se mi zdá natolik odpudivá, že nedokážu získat žádné sympatie k filmu... A bohužel, forma je na nich postavená, takže dobrá myšlenka je utopena.

Dal jsem si nyní podruhé kompletní BSG. Zabralo to dost času, ale nelituji. A myslím, že až nyní mohu pořádně hodnotit -- děj napoprvé natolik vtáhl, že třeba vůči Gaiovi Baltarovi zahranému Jamesem Callisem jsem měl odpor, nenávist a fóbii. Napodruhé naopak oceňuji, jak procítěně je zahraný a považuji jej za nejživotnější postavu celého seriálu (nejlepší scéna seriálu je vášnivý rozbor otroctví s centurionem - tedy kromě Airlocks of madam president)... Co říci o světě Galaktiky -- snaží se být velice realistický, spolu s kamerou a svícením se to poměrně daří velikánským množstvím detailů jak ukazovaných, tak zmiňovaných. Milá je docela propracovaná mytologie a relativně domyšlená psychologie. Jen jsou na můj vkus ty postavy občas moc přemoudřelé a lidi, jejichž největší zálibou je vytloukat si mozek boxem a alkoholem, mají neustále vrcholně dějinotvorné proslovy. 73 dílů má většinou vynikající úroveň, i když troše té vaty se taky nevyhne -- ale není to nepřežitelně mnoho. A navíc třeba v často zmiňovaném boxovacím dílu je přece krásně ukázán kličkující milostný vztah mezi několika z hlavních postav, a dává mu konečně nějakou uvěřitelnost. Seriál o lásce, duchovnosti a naději. Seriál s největším počtem mrtvých ze všech filmových či literárních děl v dějinách. Seriál, ve kterém v krvi umírají ženy a děti. Seriál, ve kterém vaše oblíbené postavy dělají neodpustitelné věci, pro které je na chvíli nebo napořád začnete nenávidět. Seriál, ve kterém si řeknete, že to, k čemu se schyluje, se přece nemůže stát -- a ono se to pak stane.

Tenhle mnohokrát provařený taneční příběh mi srdce úplně neurval, ale Geun-Yeong Mun mě zase dostala a bez problémů obhájila pozici vysoko v mé oblíbené desítce. Dokonalá pro roli ošklivého káčátka, které se změní -- a není to obráceně, že je na začátku z krásné holky udělaná ošklivá. Dokáže to jen výkonem, a vykouzlí ze svého roztomile "obyčejného" zjevu něco výjimečného. P.S. a světlušky jsou pro Korejce něco podstatně jiného, než pro Japonce.

Vadí mi vliv, který měl film na prohloubení démonizace žraloků. Významně přispěl k tlaku na vyhynutí řady druhů z nich. Po filmařské stránce mu těžko co vytknout, přesto mě zajímala mnohem méně napínavá hra na kočku a myš na moři než budování děje před vyplutím. To bylo úplně skvělé (strávil jsem pár týdnů v amerických na turistice závislých maloměstečkách a ta atmosféra byla dokonale popsaná). Souboj paryby s lidmi byl svým způsobem hodně podobný Duelu, stejná zarputilost na obou stranách a jen těžko pochopitelný útočník.

I tento film Tarkovského spíš klade otázky, než něco vysvětluje, a doprovází je syrově melodramatickým obrazem. Kdybych měl jmenovat, bylo by to hned několik scén, které nadlouho utkvějí v mysli (čímž shrnuji hlavní rozdíl proti snovému Vláčilovi). Ať už úvodní trochu mimózní laškování s balónem, dovádění nahých pohanů, dobývání Vladimiru, horečné lití zvonu... Celý motiv filmu, obroda a očista, se na mě přenesl a cítím se myšlenkově hodně jinde. Obával jsem se původně, že budu potřebovat být na film speciálně naladěn, ale naladil si mě raz dva :)

Zombíci ze stratosféry je film, kde nejsou zombie, ani stratosféra, ba dokonce to ani není film. Jde totiž o dvanáctidílný Republic seriál (nicméně dostupný je v kuse, délka uvedena správně). Ve zlatých časech levných biografů před masovým rozšířením televize byly dokonce i seriály promítány v kině. Rodina vyrazila s dětmi v neděli do kina, zaplatila dohromady za všechny dolar plus dolar za popkorn a bavila se. Seriál byl coby přídavek za hlavním filmem či dvoufilmem (a někdy i více, často se promítala nonstop pásma). Nebyl nijak zvlášť dlouhý, končil vždy cliffhangerem typu "hlavní hrdina havaroval a neví se, zda přežil" -- a pokračování příští neděli. K dobrým zvykům patřilo recyklovat ze seriálu do seriálu triky a akční scény, je to na tomto seriálu opravdu hodně vidět. Není to můj první Republic, takže mě zoufale nízká úroveň nepřekvapila. Představte si například, že marťani chtějí Zemi vyšoupnout z oběžné dráhy, aby Mars přisunuli blíž k slunci... Tak si najdou pomahače na Zemi, kterého vydírají, protože na něj něco vědí. Rozhovor vypadá asi takto -- Pomůžete nám, nebo uvědomíme úřady a zatknou vás. -- Ale s vaším ďábelským plánem bude Země zničena a vše živé zanikne! -- Ano, a jako druhou možnost máte, že skončíte ve vězení. -- Dobrá, pomohu vám.... A pak je střih na jedoucí vlak, na kterém se nesmyslně nějaká skupinka lidí pere. Inu, jen pro fajnšmekry. P.S. viděl jsem původní čb verzi, v roce 1990 byla vysílaná kolorovaná verze, která byla údajně doplněna o vykradeniny ze Startreku a tak podobně.

Zoufale přímočaré, nudné. Verneův román měl to, co film nikoli -- jiskru a vtip. V rámci autorovy brakové tvorby jde o literárně velmi hodnotné dílo, nejen stavbou, ale i druhým plánem. Ukazuje a zesměšňuje totiž americké hraní si na vojáčky, kompenzování si spousty chlapsky důležitých věcí velikými kanóny a tak. Jelikož tuhle adaptaci točili američané, tak nějak se nám parodie, hyperbola, nadsázka vytratily. Zmizelo i celé naivní kouzlo, protože filmaři se soustředili snad jen na to, aby upravili Verneovu látku do fyzikálně přijatelnějšího rámce (mimochodem velmi diletantsky a bez úspěchu). Většina času, která mohla padnout na příběh, je tedy promarněna mudrováním o síle výbušniny, ukazováním technických udělátek v lodi, jimž vévodí gyroskop, který by ovšem takto nemohl vypadat a nefungoval by, a předváděním úžasného jiskření elektrického proudu a dýmů z poruch. Jsou tam i nějaká zarputilá morální dilemata a idealistická poslání, ale podaná nevkusně. Prostě se nepovedlo na všech frontách, a to, že nacpou do rakety narozdíl od Vernea i přijatelně vypadající blondýnku, nic nezachrání. Ještě poznámka k hudbě, Verne hodně zmiňuje americké dobové písně a je vidět jeho zalíbení v odrhovačce Yankee Doodle -- tak ano, s tímto hudebním motivem se ve filmu pracuje docela dovedně a ústrojně.

Inu, možná jsem si na Chibu zasedl, ale mně prostě brání jeho poskakování jako zloprcek a hlavně mávání mečem jako prutem v tom, abych ho bral vážně... V roli Hattori Hanza hraje moudrého vůdce, to beru. Ale co se týče jakýchkoli bojů či zápletky, baví mě ze stejného žánru Wakayama, Katsu, Nakadai, ba dokonce i Ichikawa o třídu výš... /// btw. odkaz pro fajnšmekry: http://vintageninja.net/?tag=hattori-hanzo (Edit: beru to šnečím tempem 1 díl za několik týdnů. S01E06 -- první díl, co byl na nekompromisních 100%, S01E09 totéž, zvedám hodnocení. Jestli to bude dál v téhle kvalitě, půjdu na plný počet... Zatím mám po půl roce 28 dílů. Ze zápletky, u které jsem se obával, že bude klišé jako prase, tedy zamilování se nepřátelské ženy do Hanza, se stal jemný a citlivý občasný leitmotiv...) /// Další sezóny jsou vtipné v tom, že vždy dojde k "restartu", vracíme se vždy zhruba do roku 1651, hrají stejní herci (i když, v sezoně 2 např. přibude Sanada), a tito herci hrají jiné osoby :-) ... což je docela vtipné.

Kdybych chtěl být stručný, napíšu jen "zívy zív". Ale spíš rozvedu, co mi na této a dalších Verneovkách v pojetí Disneyho vadí: Mohli si vzít z původního příběhu leccos, ale vzali si hlavně ono brakové ohromení mořem a jeho zdroji, a to takřka v originálním francouzském pojetí -- tj. důkladné předvádění, jak je podmořský svět nádherný, jelikož se skoro vše z něj dá gurmánsky připravit k požírání. Jinak jako herecký koncert Douglase mi to nepřipadá, jeho role byla ... vlezlá... nevkusná... ochotnicky napsaná (netvrdím, že zahraná). Ke konci už hudební scénky s lachtanem byly k nesnesení. Nejzajímavější byl Mason jakožto Nemo, působil chvílemi seriozně zle.

Nečekal jsem po prvních dvou filmech trilogie nějakou myšlenkovou hloubku či logiku, ale tady nad slaboduchostí musí kroutit hlavou i předškolní děcko. Boje jsou nejpřesvědčivější ze všech tří filmů, zápletka nejméně, už nemá s reálným světem skoro nic společného. Okinawa ... zajímavá antireklama na ni.