Namgeuk ilgi

Velké korejské zklamání. Přitom prostředí pro atmosférické hrátky přímo vynikající, liduprázdná a tajuplná Antarktida, lepšího místa na Zemi není. Bohužel místo tajemna se v Antarktickém deníku povozíme na poklidných vlnách podivna a jen velmi zřídka zčeří hladinu závan silnějšího větru. Adrenalinová injekce aplikovaná první skvělou scénou postupně vyprchá a těch několik dalších střípků, zejména na opuštěné polární stanici, nijak výrazně nepodráždí nervová zakončení. Konec pak film posílá přímo do kategorie WTF. Nudná a jen těsná dvojka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (21.04.2015)

"To tohle místo... Antarktida z něho udělala šílence." Šest chlapů s polárnickým vybavením, nedozírná ledová pláň a vysilující pouť na jakýsi nedosažitelný Pól. Antarctic Journal budiž příklad jak z mála vytřískat hodně muziky. Stačí trocha tajemna, vyšilování, depresívní prostředí, úderný ústřední hudební motiv a máme tu atmosféru hustoty místy se blížící kultovní The Thing. Ještě to šlo vylepšit a propracovat, ale i tak je tohle malé mysteriózní dobrodružství v mnoha aspektech (práce s kamerou, hudba, zvuky, herecké výkony) hodně povedená záležitost. (03.02.2008)

Překombinované. Místy nepřehledné. Místy natahované. Nelogické (?). Některé věci zůstaly (asi ?) nevysvětleny (záznam na videokameře, například ?). Mám pocit, že film měl ohromný potenciál (sněhové pláně Antarktidy, skupina mužů, deník s nesrozumitelným záznamem číhající hrůzy), ale zdaleka ho nevyužil. Jako kdyby tvůrci měli za cíl stejný efekt, jako Carpenter ve Věci, ale chtěli tak dosáhnout méně konkrétními (tzn. psychologickými) postupy (a triky) a ne zcela to vyšlo. Čekal jsem, že se budu lekat, ale nakonec jsem se nelekal, přestože jsem se bál. Autoři se podřídili atmosféře a strachu, aniž by zvážili logiku věcí. Rozumíte tomu? ■ P.S. Jsem upřímně rád, že jsem se na toto nedíval některou z nocí, kdy jsem byl doma sám. (23.04.2011)

Výprava korejských polárníků se vydá na antarktidu dostat se až na nejobtížněji dosažitelný bod pěšky, ale po cestě je čeká pár nemilých překvapení. Člověk by čekal, že parta polárníků uprostřed ničeho nemůže být zábavná, ale překvapivě je to od začátku napínavé a "akční" scény třeba úvodního propadnutí pod led jsou natočené svižně a napínavě. To hlavní ale čeká polárníky až tehdy, kdy se začnou po cestě dít podivné věci narušující běžný chod výpravy docela vážným způsobem. Záhadné jevy se dějí dost náhodně a každý z nich naznačuje, že polárníky pronásleduje pokaždé něco jiného, každopádně tímto velmi účinně oblbují diváka, který nemůže další děj nějak výrazněji předvídat a hlavně pokaždé když se něco takového stane tak je to hodně napínavé a často strašidelné. Na druhou stranu, ale takový určitý zmatek přeroste až k závěrečnému rozuzlení, které mě osobně zklamalo, protože jsem čekala asi něco jiného nebo tradičnějšího a taky jsem to ani moc nepobrala, každopádně až do posledních pár minutek je to velmi hustý survival thriller se spoustou strašidelných vsuvek a stupňující se atmosférou. Hlavní hrdinové jsou během cesty vystaveni silnému stresu a zahraní jsou pěkně, hlavně pokud jde o ty dva ústřední členy výpravy, jen prostě celý film včetně hereckých výkonů přinejmenším pro mě vypadal na něco úplně jiného než čím se nakonec stal, což mě mrzí, protože dopadnout to jinak, tak by to bylo na pětku. (31.12.2010)

Po delší době asijský film, který mě moc nezaujal. Je takový příliš chaotický. Jako by se scénárista nemohl rozhodnout, jestli to bude sci-fi thiller jako Věc, psycho-drama o muži pronásledovaníém vzpomínkami, dobrodružný flm o hrdinské výpravě.. Do toho flashbacky, sny, představy atd, které dohromady moc smyslu nedávají. A tuto zmatenost následně nejspíš chytili i herci a režisér. Co za to stojí, je působivá krajina, kamera, několik stísněných okamžiků a hudební main theme od Kenji Kawaie. (26.02.2006)