zelvopyr

Velmi solidní, drásavě pomalé nahlédnutí do temnot. V prvním záběru barevné slunce zapadne, a již se do konce filmu nevynoří. Ba naopak. Černobílý film je spíš černý, plný znechucujícího, přízemního jednání takřka všech... kde je po počátečním prohřešku už vše další nezvratně dané a padá se do pekla. Pokud máte depresi, filmu se vyhněte. Musel jsem si dávat vydýchávací přestávečky.

Pod tou samou "střechou" společnosti TOHO vznikly téhož roku dva velmi podobné filmy. Fukudův Denso ningen jsem hodnotil jako špatný, Gasu ningen podle mě byl docela dobrý. Oba jsou o člověku, který je nadán "superhrdinskou" schopností, a zneužije ji ke konání zlých skutků (ať už z jakéhokoli důvodu). Podobné jsou i triky. Nicméně, mistr Honda z filmu udělal těžko zapomenutelný jednak velmi silným zapojením klasického japonského divadla / tance (laiky varuji: pokud je to vaše první setkání, nemusíte jeho porci v tomto filmu ustát)... a ještě více koncem, kde se kupodivu dotáhnou i morální a logické otázky.

Fanservisový film... jako obvykle, hrdinný výkvět pozemského chlapáctví dorazí do utopického místa. Tam je souzen ženskou porotou v kostýmcích roztleskávaček, složenou z missek různých amerických států, případně playmate. Aby se usadil, jsou mu nabídnuty dvě z nich, má si vybrat, nebo je může mít obě (Coleen Gray i hraje, na Dolores Faith se jen dobře dívá). No, který návštěvník kina v té době by se nechtěl vžít do jeho pozice? Jsou zde i nějaké napínavé momenty, které ovšem hrdina zvládne pomocí své bohaté muskulatury a jedné mozkové buňky (z obou).

Někdy je namístě použít slovo "nejlepší", někdy "nejmíň špatný". Řeč je o filmech Antonia Margheriti, zatim jsem viděl 3 a tento je první, který není příliš zpackaný. Je tu zas spousta umělé hmoty, bakelitu, účesů půl metru vysokých, ale nepůsobí až tak příšerně hystericky jako ostatní, i ta atmosféra mi přišla funkční. Shledal jsem ve filmu vizuálně překvapivě hodně společného s Total Recallem.

Až na zvýšený počet playmate než v běžném životě je to o ničem.

Klasický dobrodružný příběh o cestě do obydleného středu Země. Přistupoval jsem k filmu trochu s despektem s očekáváním rádobysenzačního škváru. Nicméně, překvapivě uvaděč v úvodu ubral vítr z plachet, zasadil to do celkem přijatelného rámce. I způsob nálezu + zorganizování výpravy docela solidně rozjel příběh... "Nevěříš poezii, kolego archeologu? Ale to bys měl. Schliemann věřil Homérovi a udělal největší nález historie." Děj víceméně dává smysl (příčiny a důsledky).

Ne tak hrozný film, jak by napovídalo hodnocení. Zaprvé, Space Children mají nízké číslo 341 v databázi, takže si tu na nich tvůrci mulťáků zkoušejí skripty na generování hodnocení. Za druhé, někteří jej znají jen z verze MST3K, která ho zesměšnila voiceoverem, pak se také těžko dá seriozně hodnotit. Film je o (pardon za poetiku) čisté dětské duši. Je natočený tak, že asi nenaštve děti, a není mělký ani infantilní pro dospělého. Když nemají rozum (se zbrojením) dospělí, musí vzít zodpovědnost za lidstvo děti (a UFO). Za mě lehce nadprůměrné, ačkoli i při nevelké délce roztahané, a závěr výborný...

MST3K je podle mě hnus. Připouštím, že několik filmů se v jiné než této verzi prostě nedá sehnat (mám takové asi 4), a to se mu asi dá připsat k dobru. Nicméně zábava postavená na tom, že se pustí film a do toho žvaní vtipné komentáře... docela dobře funguje, pokud je ve vaší režii. Tedy když si na zahradní party pustíte projektorem film na zeď domu, otevřete sud nebo něco takového a s kamarády film drbete. Pokud to máte ale vpálené přes film a nedá se oněch "vtipností" zbavit, vadí mi to asi podobně, jako na US seriálech umělý smích. A ještě hůř, že jsou někdy takto zničeny celkem dobré filmy, kde nejde o efekty a kulisy, ale o sdělení. Které je tupě překomentováno hlupákům stylem "hehe, to je ale srandovní ufon, hele na něj"...

Zase jednou dávám lepší než objektivní hodnocení. Úvod: Vědec vypadající jako pravý chlap, 190 cm, tvář modela, v padnoucím obleku od Armaniho žertuje s tlupou novinářů. V dalším záběru si přes oblek navléká leteckou kombinézu, bere přilbu, zesměšní novináře odbornickou hantýrkou, o které ví, že jí nebudou rozumět, nasedá za blýskání fotografů do stíhačky a odlétá do práce....... no dá se tomu odolat? :-)) Takhle je to po celý film. Je to pitomost, ale velmi zábavná. P.S. žeru Faith Domergue, už v The Atomic Man jsem ji velmi vyzdvihoval... (to je ta slečna, co s ní Howard Hughes začal chodit, když jí bylo 15, v Aviatorovi ji hrála Kelli Garner...)

Je to asi moje vina, ale poté, co mě úplně odrovnalo první jaro, bylo už dost předvídatelné, o čem ten film bude... a v závěru už to pro mě byla čím dál víc jen karmická moralitka. Silný, a taky prázdný film. Což je z hlediska buddhismu nejspíš dobře? Hodně se mi líbila hudba na konci zimy...