The Phantom Planet

Začátek je nadějný a scéna opravy vnějšího pláště lodi v otevřeném vesmírném prostoru dokonce zajímavá, po dvacáté minutě se to však přehoupne v docela nezáživnou verzi Gulliverových cest, kde se už jen mluví, mluví, tupě kouká a zase hloupě mluví. A Richard Kiel pod maskou mimozemšťana nerozpoznatelný, škoda. (17.03.2022)

Plakátové info: ZŘETE!!! 6 STOP VYSOKÉHO KOSMONAUTA, SCVRKÁVAJÍCÍHO SE NA 6 PALCů MALÉHO!!! MĚSÍČNÍ PANNY!!! ÚTOK OHNIVÝCH LIDÍ!!! _____ Plakát výjimečně nelže (jak bylo naopak zvykem u reklamních masáží sci-fi filmů ´Zlatého věku´), vše co inzeruje, tu uvidíte, ale v tak fádním provedení, že to zabolí. Celé tempo filmu je dost pochmurné a líně se vlekoucí, za což může přehršel banálních dialogů, které řeší ještě banálnější záležitosti. Je tu jakási mimozemská entita lidí, žijících na asteroidu, ze kterého si udělali létající kosmický koráb a který ovládají tak, že rukama máchají na skleněnými hrnci (lepší přirovnání mě nenapadá), za pomoci „gravitační záclony“ bojují proti „solaritům“, tj netvorům létajících na ohnivých kamenech a šlehajících plazmové paprsky a co mezi těmi skalami pěstují za obživu, to jsem nepostřehl. Tři čtvrtiny času herci pobíhají zmateně mezi kulisami skal, hlavní hrdina - pozemšťan a pilot – má permanentně rozepnutou košili s vyvalenou chlupatou hrudí a neustále se rozhoduje, které z mimozemšťanek dá v milostném tokání přednost. Ale má to i světlé chvilky – občas roztomilé triky, jako např. první setkání velkého pozemšťana ve skafandru (předtím, než se nadýchá atmosféry a scvrkne se) s mimozemskými liliputánky, souboj na férovku s ohnivým monstrem (srandovní dvoumetrová příšera v kostýmu s tělem – věřte, nebo ne – Richarda Kiela, pozdějšího záporáka Jawse z bondovek) a tím výčet pozitiv končí. Naopak režisér občas nezvládá kašírování jednotlivých scén, takže herci – všichni do jednoho prachbídní – občas čumí přímo do kamery a nějak se to neřeší. Ale po těch zhruba dvou stovkách shlédnutých sci-fi kousků ´Zlatého věku´ jsem už tak otrlý, že tohle mě nerozhází a odpadem plýtvat nebudu (14.04.2015)

Sympatická Warrene Ott, Richarda Kiela přes masku nepoznáte. Atmosféra by nebyla úplně špatná, kdyby ji nekalizo těch několik naivních pasáží. Fandové žánru & tehdejší doby se na film mohou kouknout z veřejného archívu: https://archive.org/details/Phantom_Planet (12.03.2016)

Sci-fi , které je spíše pozdním padesátkovým počinem. Co do efektů a hereckých výkonů. Stejně tak je to se scénářem. Nedívá se na to úplně špatně. Snaha o technické efekty na začátku filmu taky je. Ale v průběhu filmu jde spíše o to, jak natáhnout děj. Prostoji, mluvením a pomalými pohyby. O herectví moc řeč být nemůže. Ale do Star Treku zbývá ještě pět let a tak se dá přihmouřit oko.  Noční jednohubka, bez závratných zvratů se špetkou napětí. (24.02.2024)

I když jde o začátek 60. let, je už znát, jak se americké sci-fi posunulo od 50. let. Zbývá ještě pět let do Star Treku, kde se výprava i speciální efekty neuvěřitelně zdokonalily, ale právě mně tenhle snímek přijde, jako by byl ze světa Star Treku. Samozřejmě mnohé efekty jsou nedokonalé a z dnešního pohledu úsměvné, ale třeba v kabině rakety už nejsou obyčejné židle a běžné domácí telefony. Na jedné straně akce, zejména když útočí ohniví mimozemšťané, na druhé smysluplné dialogy, co nejsou jen bohapustým žvaněním. Ocenit lze i dotaženost v detailech - když se kapitán Chapman ve svém skafandru zmenší, nemá logicky menší oděv, nýbrž je nahý. Poselství filmu - porozumění, spolupráce a přátelství pak odpovídá přesně tomu ve Star Treku. A nechybí krásné ženy! Samozřejmě dnes lze doporučit především sběratelům a skalním příznivcům starých sci-fi snímků. (08.01.2024)