La Fin du monde
End of the World
Recenzie (4)
Úvodní titulky označují Konec světa za první francouzský zvukový velkofilm (není to úplně zřetelné, např. Pod střechami Paříže je o rok starší, ale tam zvuku bylo pomálu, a ještě z postsynchronů). Ale to není jediná zajímavost. Vychází z knihy velevýznamného francouzského astronoma Flammariona, který v roce 1893 populárně vědecky a beletristicky zaspekuloval o srážce Země s kometou. Mimochodem knihu jsem před lety četl a je ve stejně šíleném duchu jako film. FIlm je patetický, impresionistický, blouznivý, utopický, drsný. Věhlasný vědec Novalis ohlásí konec světa a je po čase brán vážně. Mně záhadným způsobem přemluví bohatého spekulanta, ať mu dá k dispozici obrovské finanční prostředky. Za ně si koupí majoritu ve všech sdělovacích prostředcích světa a dávkuje informace lidu, ve snaze zamezit panice. Burzy se hroutí, a brzy je obviněn, že zvěsti o konci světa jsou falešné, aby se obohatil. Tou dobou mu začne jít o krk, o který mu usiluje jeho padoušský miliardářský sok v lásce (nechápu, že jim ta nevěrná chlípná odbarvená pijavka za to stojí) i francouzská vláda, která vidí skvělou příležitost, jak vyvolat válku. Z části problémů se Novalis vyvlékne nechutnou úkladnou mnohonásobnou vraždou. Btw. honička na Eiffelovce vypadá dobře. Ukáže se ale kometa, opravdu nelhal... Propukne panika, film má v této fázi neskutečnou šťávu a náboj. Část lidí se oddává chlastacím a sexuálním orgiím (žádná cudná kamera, naturalismus), část nábožensky blouzní, část přísahá, že po odletu komety přeživší založí světovou republiku a federální evropský svaz. A pak dojde ke kataklyzmatu... ||| Pár věcí mi vadilo, jednak tradičně francouzský pocit nejnadřazenějšího státu světa, také prezentování chudoby bez přívlastku jako nějaké ctnosti a naprostá nadbytečnost několika postav. Ale jinak mě Fin du monde velmi příjemně překvapil – k hodnocení nepotřebuje žádné nadržování kvůli dávné době vzniku. ()
Sic je děj opravdu tak roztomile brakový, jak ho popsal zelvopyr, je ztvárněn příliš zdlouhavě na to, aby se dnes dalo La Fin du Monde sledovat jako guilty pleasure a tudíž většina filmu nehorázně nudí. Nejvíc mě tak na tomto stařičkém předchůdci Melancholie zaujal závěrečný protivědecký nádech, kdy z nějakého důvodu zjevně ti, kteří věří v nějakou modlu, ať už je jí Kristus, Alláh či třeba Buddha, a vroucně se k ní v tu dobu modlí, přežijou srážku země s obrovskou kometou a mohou s pomocí koňského spřežení začít opět obdělávat půdu. A logika prvních dvou bodů nové ústavy, kdy první zakládá celosvětovou republiku a druhý obratem ruky federální evropský svaz, mi těžce uniká... ()
Podivná raná sci-fi dnes už vyznívá úsměvně a nudně. ()
No, plácnout pár vět o kometě v rodinném dramatu, neb nic jiného tento film až do poloviny vlastně není, tomu říkám zdravá drzost autorova. Další půle filmu nám z rodinné dramatu skočí na finanční machinace a burzu. Prostě, SF jak noha. Více je škoda slov. Možná by se dalo dát pár plusových bodů za pár scén na Eiffelovce, ale to tak pět. ()