Coliseum

Kterak opravář k dítěti skoro došel. Velká sociální pravda, obalená do glos, malejch genialit a obvyklejch neobvyklostí. Obraz dal prostor slovu a slovo se stalo zbytečným. Málo platný, šedesátky šly vždycky do fadeoutu, ale tyhle jakoby nasnímal Scorsese. Praha vůkol NY, Abrhám s nežidy, půvabně snesitelná křížala, na poště proti homofobii, telefonní budky, scéna s černovláskou, scéna v kině, scéna za scénou. A ne, nemusí mít čtyři nohy.

Lynch neznámý, stejný, zralý a přece tak Lynch.

To jeden neví, kdy má jak Abrháma s Hanzlíkem a když už, Jacka s Algernonen. Tohle je totiž především a JEN o nich.

Rodinný přítel byl manipulativní čurák. Takhle to prostě nefunguje a definici romantický komedie si strčte s úctou někam.

Já nevim. Mám toho chlapa rád, je to takovej můj strejda Slávek, anglicky mluvící, mumlající. Ale tolik smutku, deprese a sebe otáčením se... to je na jednoho Rockyho až až. Ta trojka je opravdu proto, že jsem zaujatej. Mohl si ze sebe udělat větší prdel, v talk show to dělá s konstantní pravidelností. Tohle je výkrut v(z/do) kruhu a podobenství psa, kterej si děsně chce chytnout ohon. K luku patří šíp, k rukavicím ruce, k stárnutí skalp vlastní devótnosti a trochu toho entertainment sebeobětování na oltář daný neodkladnosti.

Silnější díly vs slabší díly s dokonavým využitím deklamačních kaskád svatých pravd.

Tak. Dívčí romantika ve vidění současném odkoukána (díky číslu A2, které se tomu věnovalo), maskulinita poctivě zatlačená pod zem a teď to nějakou dobu bude zase o poctivejch béčkách a kriminalitě za socialismu. Dík a šáteček.

Herecká embrya s neoddiskutovatelným talentem na ploše pár místností, terasy a zahrady k močení. Občas je to hluboký, občas plytký, někdy v tom člověk vidí realitu, jindy nevěřícně kroutí hlavou. Není to zlá konverzačka, ale když oni jsou oba fakt tak trochu na přes hubu.

Tklivá písnička jako předěl k lepším zítřkům, chorobná nauka o morálce po americku a všude číhající bezvýchodnost, kamarádka apatie v baru s neonově vysvícenym názvem Náhled v Nedohlednu. A že je to nakupená hromádka klišé a scénář se taky s originalitou nepotkal? No a. Ústřední dvojice i z toho všeho mála vytříská maximum, a to vás donutí se dokoukat a konstatovat, že zabitej čas to nebyl, jakkoli je život v měřítku 1:87 asi lehčí (a vlak nemá zpoždění nikdy).

Česká, hrdinná, rovná, šlechetná škola. Nejen hokejová...