Coliseum

Kýč, ale na to kašlu, Finch, Jeff a Goodyear si to na konci světa dávaj sluníčkově.

Všechny tři za étericky uvěřitelnou Lindu (plus půl za zbytek a jakýsi náznak jiskry mezi hlavními hrdiny).

Nebudu se tu moc lišit. Hlídač za plnej a zbývající dvě povídky kvalitou únosný natolik, že není důvod hodnocení průměrovat.

Má to hluboký myšlenkový okamžiky a je to těžce jemný, zapadá to do sebe, ale nikdy to neudělá to stoprocentní cvak. Je lepší se na to dívat vyrovnanej, citově pokroucenýmu člověku by to nemuselo bejt ku prospěchu. Segel umí a nemám problém mu uvěřit, zato v Eisenbergovi jsem osobně ten talent nenašel. A ani ho už nehledám, i v hlavní roli ho beru jako výplň, sorry Lexi Zuckerbergu.

Je to furt stejnej Wes. Manýristicej, okázalej, barevnej a schopnej udělat z kohokoli krásnou bytost. Jen... je to furt na jedno brdo.

Osmibitová slast v rozlišení 160x144, kde ani precizní znalost C negarantuje zjištění, kdo že je tou větší sviní, zda politik východu, nebo byznysmen západu. A samozřejmě taky pop kulturní bakchická smršť a strašně moc vzpomínek na kostky o čtyřech dílcích, propojovací kabel mezi dvěma nemilosrdnými mašinami a líté boje na obrazovkách z tekutých krystalů...  ◙◙◙◙ ♫

Ale Roudnice je kolem Labe hezký město.

Hlava kontroverzní rodiny podnikatelů je pravděpodobně po smrti, případně dožívá v ústraní (sic!)

Díky za zmínku o Drygasově filmu Uslyšte můj křik a o tom, že "prvním Palachem" byl polský účetní Ryszard Siwiec. A Halík? Mnohem víc než černoprdelník.

Pěkná pocta Zemanovu vidění světa přes čočku objektivu, půl bodík za Štefánika (o kterém, co si budeme, moc lidí příliš detailů neví), mile stylizované herectví. Jenže... není to ekvilibristická stylistika z Barona Prášila, to filmu dost ubírá.