Obsahy(1)
Dnes si připomínáme výročí upálení Jana Palacha. Jeho protest následovali další. Jaký vliv měly a mají tyto události na naši společnost? 16. ledna 1969 se na pražském Václavském náměstí polil benzinem a zapálil jednadvacetiletý student Filosofické fakulty UK Jan Palach. Chtěl tímto způsobem protestovat proti důsledkům sovětské okupace Československa v srpnu předešlého roku, apelovat na ostatní, aby nepropadali beznaději a nepřestali usilovat o demokracii. Zemřel za velkých bolestí o tři dny později v nemocnici, přičemž odmítal utišující prostředky, aby si až do konce zachoval jasnou mysl. Dokud byl při vědomí, nejvíc mu záleželo na tom, aby ho lidé nepovažovali za psychopata, aby jeho činu porozuměli… Jeho pohřeb se pak změnil v manifestaci národní jednoty a odporu proti okupaci země. Oběť Jana Palacha, stejně jako jeho následovníků, z nichž byl nejznámější mladý student střední školy Jan Zajíc, Evžen Plocek a vlastně všichni, kteří zahynuli ve jménu svobody této země po roce 1948 – to byly nejdůležitější milníky na cestě k Listopadu 1989. Palachův spolužák, dnešní kněz dr. Tomáš Halík, pro ten společný tragický osud mladých životů našel jedno výstižné přirovnání: bylo to zrno pšeničné, které odumřelo sobě, přineslo užitek stonásobný. Jan Palach se stal národním symbolem – trvá však otázka, do jaké míry byla česká, respektive česko-slovenská společnost schopna dostát hodnotám, které symbolizoval, to jest především tomu, že ideálu má být člověk schopen obětovat nejen pohodlí, ale i život. „Ohlasy na jeho čin pomohly jeho mamince překonat hoře, které měla jako matka nad ztrátou syna“, řekl farář Jakub Trojan. „Nepovažoval jsem to za sebevraždu, nýbrž za sebeoběť s ušlechtilým záměrem, aby nás, kteří jsme se – jak se mu zdálo – začali pomalu přizpůsobovat, vyburcoval. Byla to hluboká lidská výzva, co uděláš se svým životem, když žiješ v nesvobodě?“ Právě on je jedním z těch, kteří si události a atmosféru před čtyřiceti lety vybavují v pořadu Oběť nejvyšší. Situace v zemi byla politicky velmi špatná: nejvyšší politická elita absolutně selhala, po ruských bajonetech se k moci vyšplhali poslušní přisluhovači a zaskočení reformní komunisté jim přepouštěli jednu pozici za druhou. Hřbety se ohýbaly ze strachu o zaměstnání či proto, aby děti mohly studovat. Přesto však řada lidí po letech demonstrovala a během slavného lednového týdnu v roce 1989 přetavila Palachův odkaz v předzvěst tzv. Sametové revoluce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Zajímavé narativy k upálení Jana Palacha. Nejvíc cením Havlův {tento čin ukázal levicovým intelektuálům v západní Evropě, že už není žádná sranda, když to jeden člověk na protest udělá a obrovská masa tu myšlenku sdílí/podpoří} Tomáš Halík - obvyklá egomasturbace, dojímání se nad svou rolí v té době. Miroslav Horníček, věrozvěst slizkého povrchna, zaráz zastával stanoviska humanismu i židobolševického governmentu (tento akt vzpoury je nepřípustný), a to za pomoci horníčkovského krasožvástu; na konci svého sdělení se dojetím roztekl. ()
Dokument, ktorý je nabitý informáciami, výpoveďami Palachových súčasníkov aj archívnymi zábermi. Novými boli pre mňa informácie, že jeho nasledovníkov, ktorí sa obetovali bolo asi 15 a z nich sa väčšinu podarilo štátnej bezpečnosti utajiť pred verejnosťou. Prekvapilo ma, že existujú dokonca priame zábery Poliaka, ktorý sa upálil dva mesiace pred Palachom na štadióne pred desaťtisíckou ľudí a tento čin sa tiež podarilo komunistom na nejaký čas zahladiť. ()
Z hľadiska zhrnutia udalostí z roku 1968 je to ok dokument. Prevedenie sa mi zdá, ako by bolo ešte z 80.-tych-90.tych rokov, ten komentár mi v ušiach zniel, ako by ho čítal nejaký chlapík z bývalého režimu. Glorifikácia Palacha je však niečo, čo nikdy nepochopím. Jediné, čo pochopím je oslavovania Jana Husa. Ale ten bol aspoň pri zmysloch a zhorieť v skutočnosti nechcel. ()
Zatímco Poselství Jana Palacha, o něco starší dokument, se věnuje Palachově činu, osobnosti, posledním dnům a reakcím blízkého okolí, Oběť nejvyšší se věnuje jeho odkazu. Sebeobětování. Myšlence, kterou českému národu zanechal. Myšlence, která má mnoha vrstev a která nás vede k vyšším ideálům. Mnoha zásadním hodnotám člověka a společnosti. Myšlenka, která je současně bojem za pravdu a za svobodu. Film se věnuje krátce i dalším, kteří se též rozhodli ztělesnit víru v ideály činem sebeobětování. Ať už v Budapešti, Litvě, Lotyšsku a Německu. V dokumentu hovoří V. Havel, T. Halík a další. ()
Nedovedu si ani představit jak bezvýchodná situace se tehdy zdála být, když tohle byl schopen Palach při plném vědomí udělat. Říkám si, co kdyby to přežil a v roce 1989 by se ho zeptali, pane Palachu, dnes je vám 41 let, máte rodinu, dvě děti, udělal byste to znovu? Odpověděl by asi nejspíš, že ne. Ten věk 21 let, kdy to udělal, je velice složitý a přikládám tomu velký význam. Taky jsem tou dobou byl student a vím jaké má člověk postoje, očekávání a jak snadno se nadchne pro tak významnou věc a na sebe dočista zapomene. V 21 letech se zdá všechno, pro co stojí v budoucnu žít, tak strašně daleko a všechno co se děje TEĎ tak strašně blízko, a člověk lehce udělá věc, které by později nejspíš litoval : / ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Reklama