Coliseum

Vizuální slast, koncert Emmy, parádní číslo Marka, brizanční síla příběhu a pro mě osobně podobně ultimativní pocit, jako při prvních projekcích Blade Runner, Taxikáře, Drive nebo Chlapectví.

Sidney ve Formě, Henry v upoceným patosu, Walter mimo sebe. Moc hezky vykreslená anatomie postav a mrazivá bezmoc za rohem.

Říkejme tomu závist jedince nad životními úspěchy neslavnějšího robota na zemi, ale těžko se sympatizuje s někým, kdo má vidění odstřelovače:tunel s výhledem vpřed, bez periferií. Svou cestu stavět nad city, lásku k blízkým, zatemnit se, obrnit tím nejhorším možným způsobem, vizí ve vlastní úspěch, ať to stojí, co to stojí, ať přeskočím, koho přeskočím, ať podkopnu, koho podkopnu... Konečné doznání k vlastním selháním a vyznání z nalezeného životního gró je, díky Arnieho dosud špatnému herectví, nedůvěryhodné a spíš k smíchu. Plusy za tu abnormální systematičnost a disciplínu, svaly, zvířátka, semotamo vtip a poselství k Ukrajině. Jinak radši sebezpyt Sly než monument Arnie.

NinadeL to napsala opět za mě. Tu trojku si ten film zaslouží, ale já ji (zatim) nedám, repetentovi se taky z pětky hned nedá jednička.

Kterak opravář k dítěti skoro došel. Velká sociální pravda, obalená do glos, malejch genialit a obvyklejch neobvyklostí. Obraz dal prostor slovu a slovo se stalo zbytečným. Málo platný, šedesátky šly vždycky do fadeoutu, ale tyhle jakoby nasnímal Scorsese. Praha vůkol NY, Abrhám s nežidy, půvabně snesitelná křížala, na poště proti homofobii, telefonní budky, scéna s černovláskou, scéna v kině, scéna za scénou. A ne, nemusí mít čtyři nohy.

Lynch neznámý, stejný, zralý a přece tak Lynch.

To jeden neví, kdy má jak Abrháma s Hanzlíkem a když už, Jacka s Algernonen. Tohle je totiž především a JEN o nich.

Rodinný přítel byl manipulativní čurák. Takhle to prostě nefunguje a definici romantický komedie si strčte s úctou někam.

Já nevim. Mám toho chlapa rád, je to takovej můj strejda Slávek, anglicky mluvící, mumlající. Ale tolik smutku, deprese a sebe otáčením se... to je na jednoho Rockyho až až. Ta trojka je opravdu proto, že jsem zaujatej. Mohl si ze sebe udělat větší prdel, v talk show to dělá s konstantní pravidelností. Tohle je výkrut v(z/do) kruhu a podobenství psa, kterej si děsně chce chytnout ohon. K luku patří šíp, k rukavicím ruce, k stárnutí skalp vlastní devótnosti a trochu toho entertainment sebeobětování na oltář daný neodkladnosti.

Silnější díly vs slabší díly s dokonavým využitím deklamačních kaskád svatých pravd.