Moiraine

Pro příběhy, kde hlavním tématem je přátelství, mám slabost. Možná i proto jsem ochotná přehlédnout některé věci, které jindy neodpouštím. Filmy o lidech trpících nějakými těžkými chorobami mají tendence neskutečným způsobem citově vydírat. Tady to naštěstí nepřekročilo únosnou mez a nebýt asi dvou scén, tak by mě ani nenapadlo, že se to vlastně tady děje taky. Nicméně natočit by to šlo asi líp, obzvlášť co se vykreslení určitých postav týče. Je ale fajn nechat čas od čas trochu dojmout.

Vzhledem k tomu, že to není komedie, a přesto jsem se skoro celou dobu smála, tak asi někde bude chyba. V politikaření jsem se absolutně neorientovala. Souboje byly sranda, i když musím uznat, že asi utekly z jiného filmu. Zbývá romantická linka, která by asi nebyla špatná, kdyby měla nějaký prostor. Takhle byla přímočará až hanba a na záchranu dvou hodin to bohužel nestačí.

Vypadá to hezky, zní to hezky, ale při nejlepší snaze u toho neudržím pozornost. Knížku jsem nečetla, takže nevím, co bylo jinak nebo co tam chybělo. A vlastně je mi to jedno. Fanoušek Harryho Pottera ze mě asi nikdy nebude.

Sice jsem neočekávala nějak kvalitní film, ale doufala jsem v takovou tu jednoduchou oddechovku, u které se člověk pobaví a pak klidně zapomene, že to viděl. To, že se postavy chovají absolutně nelogicky, bych u komedie i přehlédla. To, že některé scény tam jsou vyloženě jenom proto, aby to mělo alespoň těch 100 minut, ale jinak jsou naprosto zbytečné, s tím už mám problém. Ale když se tomu navíc připočte, že se tam nevyskytuje snad jediná vtipná scéna, tak lituji, že jsem to pustila. Co je ale nejhorší: oni se ty strašný rádoby vtipy pořád dokola opakují. Většinou se snažím být shovívavá a na každém snímku alespoň něco dobrého najít. Tady se mi to nepodařilo.

Dlouho jsem váhala nad vyšším hodnocením. Na jednu stranu se na to z vizuální stránky opravdu dobře dívalo, ale hlavně v první půlce byly okamžiky, kdy jsem se vyloženě nudila. Osobně si myslím, že by tomu velice prospělo, kdyby to nebylo natočené jako rodinný film, a tedy nesnažilo se to zavděčit všem věkovým kategoriím. Zase plusem je, že to je poprvé, kdy byl pro mě Cohen alespoň snesitelný.

Není to úplně to, co jsem čekala. Je to lepší. Ohno Satoshi tu válí a Ikuta Toma se mi tu po dlouhé době zase líbil. Je to poprvé od Hana Kimi, co mi při pohledu na něj hlavou neproběhl Nakatsu. Zato kdo mě tu iritoval, byla postava Shiori. Ta holka trpěla tak neskutečným spasitelským komplexem, že jí asi plně nedocházelo, co se kolem ní děje. Jinak si tu její absolutní naivitu nějak nedokážu vysvětlit. Na druhou stranu ale uznávám (i když nerada), že její postava, tak jak byla napsaná, měla svoje opodstatnění. Hodně se mi tu líbil konec. Sice jsem něco podobného čekala, ale ne tak, jak se to stalo. Na 5* mi tu pořád něco chybí, ale ty 4* jsou zatraceně silný.

Po shlédnutí jsem mírně na rozpacích. Kdo nezná anime (popř mangu), se asi nebude moc orientovat, kdo zná, ten už většinu viděl (hádám, že většinu, protože anime jsem ještě nedokoukala - šetřím si ho, protože nechci aby skončilo:)). Chyběla mi tu ta atmosféra, kterou má anime. Bez ní to působí dost nudně. I postava Ginka mi přijde, že má trochu jiný charakter. Ale jako pokus o zpracování předlohy to nehodnotím zas až tak záporně, mohlo být podstatně hůř.

Až neskutečně moc mi to připomínalo Neo Angelique Abyss. Jenom s tím rozdílem, že tohle je přece jen o špetku lepší - všichni tu mají katany a umí je používat. Všechno se točí okolo holky, která je nesympatická a jediné, co dokáže, je tvářit se zoufale a být v nebezpečí. Ochotní shinsengumi vždy přispěchali na pomoc a za 12 dílů jsem si nedokázala zapamatovat jméno jediného z nich. Vlastně ani pořádně nevím, o čem to bylo. Od souboje k souboji, od jedné historické události k další a někde mezi tím vším jsem ze samé nudy nevědomky přestala dávat pozor. Jestli jsem si něco z tohoto anime odnesla, tak to, že náhodné výběry anime nikdy nefungují.

Ze začátku to bylo skvělé. Výborně jsem se bavila a téměř pořád se smála. To ale ve světe kdramat nikdy netrvá až do konce. Tady mi přechod na čistě romantickou linku nijak nevadil. S čím jsem měla trochu problém, byla hlavní hrdinka a její myšlenkové pochody. Jediné, co změnila, byl přístup a všichni se chovali, jako kdyby dostala plastiku charakteru a z Matky Terezy se stal Jack Rozparovač.... No, možná trochu přeháním, ale to oni taky. Koukalo se na to ale dobře, tak čert vem i to, že některé linky nebyly tak úplně dotažené.

Nejdřív jsem chtěla dát o hvězdičku méně, ale když se tam pak objevil Nichkhun a já ho poznala, tak jsem si řekla, že přimhouřím obě oči. Dokud to jelo po komediální lince, tak jsem se i párkrát zasmála, ale jak došlo na řešení vážných věcí, tak už to nějak nebylo ono. A bohužel, ta vážnější stránka převládala. Anime i mangu miluju, ale obě hrané verze - jak seriál tak film, mě nijak neoslovily.