Maó

Na jeden nádech jsem dala 9 dílů a když jsem vydechla, bylo po všem. Bavilo mě, čekala jsem, jak opět vymyslí lest na někoho, koho se týká ten incident před 11 lety... O-čan se umí tvářit odhodlaně, ale jeho šťastná tvář je zvláštní. Tak zvláštní, až mě otravovala.Je to spíše krimi thriller než drama a romantika, co je tu psáno. Je zajímavé je sledovat; jejich váhání, to, jak trpí - někteří tiše, někteří o něco hlasitěji, přesto tu pro mě není ten hrozný patetický projev sebelítosti a tomu já žehnám :-) Jsem ráda, že O-čan až do konce vydržel přesně takový, jakého jsem ho chtěla mít. A konec je takový, jaký jsem ho chtěla. Tak nějak to snad ani jinak nešlo. Teda snad až na Kasaie... Ale to uvidíte. Pokud tedy máte chuť na něco, kde se neřeší vztahy a nikdo se s nikým třikrát nerozejde a nedá dohromady, kde postavy jsou lidé - jsou prohnilí, spravedliví, lidští i zrůdní, podívejte se. Netvrdím, že je to to nejlepší, co v daném žánru najdete, ale rozhodně to splní svůj účel - zabaví a neunudí. Pokud tedy některé flashbacky neposunete... Přeloženo. (06.12.2010)

No tento seriál není čístě dramaticko romantický, spíše detektivní. Vyprávějící o osudu detektiva, který kdysi spáchal zločin, nyní zjišťuje, že někdo postupně ničí jeho přátele i rodinu kvůli dávné události. Ikuta Toma není špatný herec, ale jeho postava mi přijde příliš pomalá a málo chytrá, naproti tomu jeho protivník Naruse Ryo je skvěle zahrán, Satoshi Ohno je vskutku klidný, distingovaný, dokonale chladný a jeho plány nemají chybu, působí aurou studeného neosobního zla. Seriál má vynikající hudbu, která je značně majetstání a dynamická, jde o mix rocku a symfonična. Můžete se těšit na vygradovaný a neobvyklý závěr. To jsou plusy, k mínusům patří některá příliš velká a okatě hraná klišé, příliš mnoho flashabacků a hlavně Ikuta Toma, respektive jeho detektiv Serizawa Naoto je prostě na zabití v některých chvílích. (30.04.2009)

O malý kousek musím ještě dát tři hvězdičky, protože jako celek to mohlo být ještě o něco lepší. I tak se mi to ale líbilo, nejvíc role Naruse Rjóa - Óno to zahrál opravdu přesvědčivě, chvílemi jeho postava působí jako chladný člověk plný zla, toužící pouze po pomstě, jindy se v něm objevují stopy dobra a laskavosti, které v jeho nitru přece jenom zůstaly od dob jeho chlapeckosti. V podání Óno Satošiho toto kolísání mezi dvěma protipóly nepůsobilo vůbec nepřirozeně, právě naopak. Jeho postava měla rozhodně největší hloubku. Ikuta Tóma sice zahrál roli detektiva, kterého sžírá hřích z minulosti, taky dobře, ale Óno ho tady dost zastínil. Zbytek už byl spíš průměrný. Příběh se možná zbytečně táhnul, zatímco si detektiv Serizawa až do úplného konce nevěděl rady a pořád jen běhal sem a tam.... Musím ale uznat, že konec mě trochu překvapil. Směřovalo to, jako většina japonských seriálů k pozitivnímu rozuzlení, ale ono to nakonec vlastně až tak pozitivně nedopadlo, i když určitá krásná chvíle "pochopení" (nebo bych snad měla říct "probuzení", či "osvícení") tam byla. Právě tohle mám obecně na japonských seriálech ráda, ale je fakt, že u tohoto žánru byl asi tento "ne až tak pozitivní" konec celkem na místě. ~(3,4★)~ (25.11.2015)

Wow, wow, wow - došla mi slova a já jenom zírám s hubou dokořán. Miluju "věci", které mě nutí přemýšlet ještě dlouho po vypnutí televize. A to je přesně tenhle případ. I když se mi to hrozně líbí, tak nejsem schopná dát najednou víc než jeden díl. Nejdřív ho musím pořádně vstřebat, rozdýchat nečekané a až po tom můžu jít dál. Seriál je dokonalý mix minulosti, přítomnosti, nadpřirozených schopností a vývoje postav. Jsou černobílé a tak je to správné. Tak to má být... Teď sem u pátého dílu, až dokoukám, tak se - pokud se mnou finále nešvihne - ještě ozvu. ;^). P.S. 10.11.11 dokoukáno - jsem totálně rozhozená a vzpamatovávat se budu asi hodně dlouho. Ale určitě si Ďábla ještě někdy pustím. (27.10.2011)

Celkem ucházející kousek na téma viny, pomsty a morálky. Možná je to tím, že jsem zvyklý spíše na korejské seriály, ale herecké výkony mne zde s výjimkou "ďábla" neoslovily. Rovněž mi celkem na nervy lezlo neustálé běhání mladého detektiva, oproti tomu proti nádherné Shiori jsem nic nenamítal :-) - ač ta zde byla spíše okrasou než že by herecky něco zvláštního předvedla. Pozitivem byla jistá nečitelnost některých postav, nebyly černobílé, takže na povrch vyplouvají další a další detaily a mění divákův pohled na věc. A když se k tomu přidají city, celé se to hezky zamotává. K hudební složce nelze říci nic jiného než nezajímavý průměr. Závěrečné díly sice nebyly co se týče napětí a emocí vůbec špatné, ovšem co se týče úplného zakončení, tak to bylo jaksi předvídatelné a nepříliš zdařilé. 68% (21.08.2018)

Není to úplně to, co jsem čekala. Je to lepší. Ohno Satoshi tu válí a Ikuta Toma se mi tu po dlouhé době zase líbil. Je to poprvé od Hana Kimi, co mi při pohledu na něj hlavou neproběhl Nakatsu. Zato kdo mě tu iritoval, byla postava Shiori. Ta holka trpěla tak neskutečným spasitelským komplexem, že jí asi plně nedocházelo, co se kolem ní děje. Jinak si tu její absolutní naivitu nějak nedokážu vysvětlit. Na druhou stranu ale uznávám (i když nerada), že její postava, tak jak byla napsaná, měla svoje opodstatnění. Hodně se mi tu líbil konec. Sice jsem něco podobného čekala, ale ne tak, jak se to stalo. Na 5* mi tu pořád něco chybí, ale ty 4* jsou zatraceně silný. (31.01.2013)

Na tuhle doramu jsem se chystal už nějaký ten pátek, jen jsem čekal, až na podobnou tématiku budu mít chuť. Díky youtubu i recenzím jsem měl docela jasnou představu, co mě čeká a hlavně, jak to celé skončí. I přes to mě zajímala cesta, jakou se seriál vydá.*** Serizawa jako vyšetřovatel na mě od prvního dílu působil trochu bezradně. Jeho hlavní vyšetřovací metoda spočívala v naléhání na lidi, aby si vzpomněli. V průběhu příběhu se sice trochu vzpamatoval a sem tam mu něco docvaklo, přesto byl vždycky až ten druhý. Plus se u své práce docela dost naběhal. To Naruse-sensei ho hned od začátku dost válcoval a bezvadně tahal za nitky. Ke konci se sice u něj objevilo váhání, přesto to byl z jeho strany koncert. Co se týče Shiori, tak ta mě v některých pasážích dost vytáčela a nejradši bych ji někam odklidil.*** Též jsem v příběhu nijak nepociťoval potřebu romantické linky, takže jsem byl jen a jen rád, že na ní v seriálu není kladen takový důraz. Naopak bylo příjemné sledovat, jak se vše řítí do pekla, a jak všechny hezky semelou důsledky jejich činů. (Ne, vůbec nejsem potměšilý ;)) Prostě a jednoduše jsem Narusemu přál jeho pomstu. Sice se mu do cesty stavěly překážky v podobě jistých morálních dilemat, ale on je všechny šmahem a úsměvem smetl ze stolu. A právě Riida byl tahounem celého příběhu. Nebýt něho a hudby byla by tahle dorama jen příběhem o pomstě, takhle to bylo o třídu lepší a skončilo to tak, jak to mělo. Některých postav mi bylo líto více, některých méně, ale vždy stálo za to sledovat, jak se nechávají manipulovat a skáčou, jak Naruse-sensie píská.*** Jak už bylo řečeno, hudba v příběhu je excelentní, kdy kromě openingu od Arashi i instrumentální skladby skvěle podtrhují atmosféru.*** Za mě silné 4*, kdy nějaké ty plusy dávám za O-chana, hudbu a taky za konec. Tudíž, kdo má zájem se podívat spíše na psychologický thriller než na romantiku, tak jen směle do toho. (8/10) (09.09.2019)

Jasně si pamatuji pocity, když jsem to viděla poprvé mrazení a neutuchající pocit temna každého z nás. Dala jsem to na jeden zátach a nelitovala jsem se. Byla jsem i vděčná, že Naruse-san se nezměnil a šel si za svým, až do úplného konce. Naproti tomu Serizawa-san se pomalu měnil, až pochopil, že za minulé viny, i když neštastné se musí platit. Hudba tomu dodávala správnou atmosféru. Celkově mě to nezklamalo, když jsem se na to dívala s kamarádkou podruhé došlo mi, jak realistické to může být. A to mě na tom nejvíc děsí... (15.09.2012)

Silnější tři hvězdičky. Asi tak první dva díly mě opravdu nebavily, ale pak se to dalo do pohybu a začalo to být zajímavé a hlavně ten poslední díl...ten stál za to. Připomínalo mi to závěr Shakespearových dramat...no jo, kam až může člověka dostat touha se pomstít a kolik nevinných lidí za to musí zaplatit. U japonských seriálů mi vyhovuje, že i když slzy tečou proudem, není to tak časté a nucené, jako u těch korejských. Kromě toho jsem si uvědomila i jeden fakt – ten detektiv se opravdu ale strašně moc naběhal... (24.03.2020)