Moiraine

Příběh je zajímavý, atmosféra dobrá, ale první čistě epizodní polovina mě natolik unavila, že už ani ta druhá, kde se začal rozvíjet zajímavý příběh, mě nedokázala vtáhnout. Je to škoda. Na jednu stranu si říkám, že není moc co vytknout, na druhou stranu mě to brzy přestalo bavit.

Při sledování mě ani nepadalo, že bych se dívala na muzikál. Hudební čísla děj spíš komentují, než že by ho někam posouvaly. Celé to má takovou zvláštní atmosféru, která je ke konci až mrazivá.

Poslední dobou zjišťuji, že mám slabost pro seriály od tvN - jsou vždycky trochu jiné, ale pořád typicky korejské. Ne vždy to úplně vyjde, ale tady to bylo výborné. Ze začátku jsem měla trochu problém s časovými přesuny: odehrává se to v rozmezí 15ti let, ale nikdo z nich nezestárl o den. Za chvíli se na to ale dá zvyknout, a pak už je to jenom sranda. Dokud byli na střední, tak mě to bavilo o něco víc, než pak dospělá část příběhu, ale zase jako puberťáka jsem nemohla vystát hlavní hrdinku. Takhle šílený lidi mě neskutečně děsí - možná proto, že jsem v ní v pár okamžicích poznala některé lidi, co znám. I ve své absurdnosti to působí jako reálný příběh, oproti většině korejských seriálů. Co mě hodně překvapilo, bylo obsazení. Mám tendence podceňovat herecké schopnosti korejských idolů, ale tady jim vcelku není co vytknout. Kdyby to ke konci neztratilo trochu šťávu, možná bych přemýšlela i o nejvyšším hodnocení, takhle to jsou solidní 4* s tím, že to určitě nebylo naposledy, co jsem to viděla. EDIT: Podívala jsem se na to podruhé a musím zvýšit svoje hodnocení. Bavila jsem se stejně dobře a některé momenty jsem docenila ještě víc. Navíc ten pocit lítosti, že to skončilo, se nedostavuje často. Doufám, že "druhá série", co se plánuje, příliš nezklame...

Mezi nejlepší seriály se to určitě nezařadí, ale špatné to není. Je to takové moderní RPG, co se nebere moc vážně. Taky by se mi líbilo být na chvíli Hrdinou světla a s přáteli běhat po městě za dobrodružstvím. Všech deset dílů jsem prošla s úsměvem na tváři a příjemnou náladou. Když má každý jen dvacet minut, uteče to rychle. Poslední díl to chce ale vidět až do úplného konce: objeví se ještě jeden 'zvrat' a Kamenashi Kazuya tam bude mít takové malé cameo (i když já ho vůbec nepoznala).

Předem bych měla zmínit, že jsem jako první viděla japonský remake. Celých dvacet epizod jsem jen srovnávala. "Tohle bylo jinak, ale líp. Tohle je lepší tady...." Nemůžu ale říct, která verze se mi líbila víc. Oba příběhy jsou sice až na pár výjimek stejné, ale rozdíl pojetí Korejců a Japonců je vidět. Jak už to u korejských seriálů zpravidla bývá, i tady někde v polovině dojde na zvolnění tempa, nicméně ne natolik, aby to začalo nudit. A to i tehdy, když jsem měla dost jasnou představu o dalším vývoji. Nedokážu posoudit, jak to bude působit na někoho, kdo neviděl japonskou verzi, ale myslím si, že to určitě stojí za vidění.

Tak tohle bylo dlouhý. Už po hodině jsem byla překvapená, že uběhla teprve půlka (a to ta první byla celkem zábavná). Jakmile skončila první "komediální" část a začala ta druhá "melodramatická", kvalita filmu šla výrazně dolů. Navíc mě celý film provázel neodbytný pocit, že i přes svou délku (skutečnou i mnou vnímanou) v tom filmu něco chybí. Jako kdyby režisér rezignoval na plynulé a logické navazování scén a místo toho... já vlastně ani nevím, co se tam pokusil místo toho vložit. Každopádně z toho vyšly nudné dvě hodiny s pár dobrými okamžiky v první půlce. A jenom tak na okraj: Proč se to proboha jmenuje Temptation of Wolves??

Jsem trochu zklamaná. Na 'revenge drama' to má moc dlouhý úvod, na 'romantické drama' víc politiky než romantiky. Někde kolem desátého dílu mě to už netáhlo dál, abych se koukla ještě na další epizodu, a rozjelo se to pak až zase před koncem (který byl přesně takový, jaký jsem se obávala, že bude). Bohužel, bez větších spoilerů nejsem schopná si dostatečně postěžovat. Hodně se mi ale líbila linka s princeznou Kyung Hye a Jung Jongem. Oba jsem je měla moc ráda. Zase na druhou stranu mi Shin Myun ke konci už neskutečně lezl na nervy, a to i přes to, že mi ho ze začátku bylo líto. Objektivně chápu, proč je to tak populární, ale mě to bohužel nenadchlo.

Co se vyklubalo ze hry na únos jsem nečekala. Tak překvapivé zvraty, které zároveň dávají smysl, se jen tak nevidí. Asi bych ocenila trochu více napětí, ale i tak to byly rychle plynoucí dvě hodiny, které přinesly spoustu nečekaných překvapení.

Po dlouhém rozmýšlení jsem nakonec zvolila vyšší ohodnocení. Nejsem sice tolik unesená jako jiní, ale líbilo se mi to. I když u tohohle filmu mám pocit, že to není zrovna nejlepší volba slov. Ta syrovost mě nejdříve zaskočila, ale ani na chvíli jsem neměla pocit, že se jedná o samoúčelný efekt. Ryu není ani kladným ani záporným hrdinou, stejně tak Park Dong Jin. Oba mají legitimní důvod se mstít a nedá se říct, kdo je v právu. Pokud vůbec někdo. Přidává to do tématu pomsty zase jiný pohled, který je zároveň i hodně znepokojující.

Krásné a milé. Jednoduchý příběh na pár minut, a přesto je to obsahově bohatší než lecjaký celovečerní film.