Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (407)

plagát

Wonseu topon to taim in Saengchori (2010) (seriál) 

Celý tenhle seriál stojí a padá s komedií. Pokud někomu nesedne ten humor, tak tam toho asi o moc víc nenajde. I když, co se týče kriminální části příběhu, tu pointu jsem opravdu nečekala. Neříkám, že mi přišlo vtipné všechno. Třeba prdící vtipy mi obecně vtipné moc nepřijdou, navíc když se neustále opakují..... Z romantiky tam moc není, Viktorie je na pěst, pár věcí není dořešených do konce... ale třeba jenom za toho Santu a Rudolfa si to ty čtyři zaslouží. I když možná trošku slabší.

plagát

Eunmilhage widaehage (2013) 

Nikdo snad nemá střídání a mixování žánrů tak v oblibě, jako Korejci. Ne vždy se mi to líbí, ale tady jsem slyšela na všechny vložené žánry. Když jsem se měla smát, tak jsem se smála, akční scény mě bavily a dokonce jsem se nechala i dojmout (což se u mě nestává tak často). Všechny tři špiony jsem si absolutně zamilovala už napoprvé a vůbec nevadilo, že jsem to sledovala s tak mizernými titulky, že to bylo, jako by nebyly. A napodruhé to neztratilo nic ze své zábavnosti. Takže pro mě jasných pět a budu napjatě očekávat další podobně povedený kousek.

plagát

Yamada-kun to 7-nin no Majo (2013) (seriál) 

Na to jaká je to blbost mě to dost bavilo. Není to nic nového ani obzvlášť originálního, ale je to opravdu povedeně střelené. I když nejlepší vtip byl stejně "odkaz" na jiný současně probíhající seriál. Je to přesně pro ty, kteří mají rádi šílený japonský humor a nevadí jim trocha toho trapného pocitu, že koukají na takovou blbost :D

plagát

Toowikseu (2013) (seriál) 

Two weeks mi přišlo jak kombinace tří: Uprchlíka, 24 hodin a IRIS. Z prvního se nechal inspirovat příběhem, z druhého si vzal formát a ze třetího vzal příklad, jak to udělat, aby se tam narvalo co nejvíc nelogičností. Jasně bavilo mě to. Bavilo mě to hodně. Hrál tam Jun Ki. Ale některé věci mi mozek nepobíral. Třeba police by se tu mohla učit, jak se to dělat nemá. Oni někoho obviní z vraždy a v tom okamžiku jsou se vším hotoví. Tady teda asi minutu po nalezení mrtvoly. Vyslýchání případných svědků přišlo na řadu, až když jim obviněný dokázal, že opravdu není vrah. A takových blbostí tam byla hromada. Osudové náhody, až se začínám cítit osudem sama opomíjená. Zase na druhou stranu jsou tu i věci, které oceňuji. Třeba nahrazení klasických romantických melodramatických chvilek za "rodičovské" melodramatické chvilky. OST mi tu taky hodně sedl. Osobně bych se asi nebránila podívat se na to znova, protože zábava to určitě je a celou dobu to i pěkně odsýpá.

plagát

Rýchlo a zbesilo 6 (2013) 

Tahle série je čím dál tím víc absurdnější. Od tohohle typu filmu neočekávám originalitu, ani inteligentní děj, ani (přiznejme si to) braní v úvahu fyzikální zákony. Já chci jen jediné, vypnout a bavit se. Přesto mě to přestalo zajímat asi po dvaceti minutách. Nevím, jestli stárnu, ale ty akční scény už nejsou to, co bývaly. Úplně se děsím o čem asi bude sedmička, ale jak se znám, tak se na ní stejně podívám.

plagát

Hooayoo (2013) (seriál) 

Ze začátku se mi to moc líbilo, ale ten konec mi to celkem zkazil. Respektive, věděla jsem, že to přesně takhle skončí, jenom těch posledních asi 50 minut bylo úplně zbytečných. Tuhle sezónu je podle všeho v módě duchařina a jsem celkem ráda, že jsem Who Are You viděla jako první z téhle vlny, protože pak bych možná jako mnoho jiných začala srovnávat a hodnocení by tím mohlo i klesnout. Takhle to jsou dost slušné 3*. Btw Kim Jae Wook by si konečně zasloužil pořádnou hlavní roli a ne vždycky skončit jako "second male lead".

plagát

Bedári (2012) 

Sledovat tenhle film je jako poslouchat soundtrack - pěkná muzika, ale o ději jako takovém se člověk nic nedozví. Mám pocit, že kdybych neznala alespoň nástřel děje, tak vůbec netuším, o co tam jde. Tak pěkného obsazení je na přezpívání OST úplně škoda. Už nějakou dobu se chystám si tohle klasické dílo přečíst, ale tenhle film by mě skoro odradil. Skoro jen kvůli tomu, že díky stručnému převyprávění knihy vím, že se v tom obsáhlém díle skrývá víc, než jen zdlouhavé nenavazující sekvence.

plagát

Bareuge salja (2007) 

Měla jsem dilema mezi silnými 4mi a slabšími 5ti... Možná se časem přikloním výš, ale těsně po dokoukání jsem na těch čtyřech. Musím ale uznat, že v rámci žánru je to naprosto výborné. Bavila jsem se celou dobu a nejednou jsem nahlas rozesmála. Going by the Book určitě patří mezi ty filmy, ke kterým se ráda vrátím, až bude potřeba zvednout si náladu.

plagát

Neilshap pariseu (2013) (seriál) odpad!

Z celého toho seriálu mám pocit, že je to hodně špatná reklama na falešné nehty. Navíc 10x45 minut je na reklamu sakra hodně. Scénáristovi bych až do konce života zakázala činnost, protože tenhle paskvil je něco neskutečného. Celkový příběh je vyloženě stupidní a ta závěrečná pointa mě srazila do kolen - mizérii předchozích devíti dílů to jenom podtrhlo. Navíc i z těch epizodních příběhů mi šla hlava kolem. Úplně nechápu, proč měli všichni neskutečnou potřebu jim v tom salónu dovykládat všechny svoje problémy. Co se postav týče, tak jediný, kdo mi byl sympatický, byl Kay, ale tomu bohužel taky někdy v druhé půlce emigroval mozek (taky se na to asi nemohl dívat). Jinak hlavní hrdinka a její kamarádka byla opravdu dvojka - slepice, co nevědí, co vlastně chtějí. Nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že Bunny je kluk, co se převlékl za holku, co se převlíkla za kluka (což v jedné epizodě došlo až ke klukovi, co se převlékl z holku, co se převlékla za kluka, co se převlékl za holku…). Karu jsme nikdy moc nemusela, ale po tomhle budu proti jejich lead singer vyloženě zaujatá. Pak je tu Alex - pan dokonalý, který nemá jedinou vadu, snad jen kromě toho, že nerozezná lepidlo od kafe, dokonce podle rukou pozná jakoukoli nemoc, kromě toho, když kouká na ruce holky převlečený za kluka, protože to mu nedojde. A Jin tam podle všeho měl být za roztomilého, ale místo toho působil spíš rušivě. Kdybych na to měla koukat v kuse, tak to nedám, ale takhle jsem vždycky zahlédla, že vyšel nový díl, tak jsem si ho tak nějak z povinnosti pustila (tady proti mně pracuje moje vlastní podvědomí, protože mám potřebu ukončit, co jsem začala, a každý týden nový díl nenechal zapomenout, že tohle ještě skončený nemám), protrpěla a vypnula. Oproti obvyklému doporučení, bych chtěla upozornit, že tentokrát se jedná o čisté varování, protože u Nail Shop Paris se jedná o pomstu na divácích. Jenom bych chtěla vědět, co tak strašného jsem provedla, že se na mě tahle kletba snesla.

plagát

Júša Jošihiko to maó no širo (2011) (seriál) 

Jak je každý díl připomínáno, jedná se o nízkorozpočtový seriál, ale i kdyby o tom nepadlo ani slovo, během prvního dílu je to hned jasné. A právě tahle "nízkorozpočtovost" tomu dává nezaměnitelné kouzlo. Občas je to i základ komické situace. Tenhle seriál se nebere absolutně vůbec vážně. Trochu to působí, jako kdyby se banda lidí sebrala a šla si do lesa hrát na hrdiny a někdo to náhodou natočil. Nemůžu říct, že by mi všechny vtipy přišly vtipné, navíc některé odkazy na anime a hry jsem nepochopila (a vysvětlivky v tomhle případě sice napoví, ale vtipu nepřidají). Tak pro mě epizody byly poněkud nevyrovnané - to je asi jediný důvod, proč to nemá plný počet. Je to ale dobře střelené a to já ráda:)