Moiraine

Je to blbost a přiznejme si, je to i celkem povrchní. Jediná záchrana by byla, kdyby to byla sranda, ale to bohužel taky moc není. Pár fajn okamžiků tu ale je (i když málo) a nakonec ty půlhodinky vždycky rychle utekly.

Říkala jsem si, že to zanechává podobný dojem jako Fish Story a ono ejhle, stejný režisér:) I tady jsem byla vcelku zmatená, kde se skrývá pointa, aby se to v druhé půlce hezky poskládalo. Ani nedokážu říct, která z těch dvou části mi přišla lepší. Takovéhle filmy mám ráda.

Nebudu si stěžovat na absenci děje, stupidní a ploché postavy ani nic podobného. Po shlédnutí upoutávek jsem čekala, že to bude přesně takováhle slátanina. Dneska už se snad v Americe točí jenom dva typy filmů: ty co mají alespoň pokus o děj a zároveň nejedou po vizuální stránce, a pak filmy, které se mají tolik vizuálních efektů, že už tam pro děj prostě není místo. Myslím, že není těžké uhádnout, kam patří Pacific Rim. Sice to nebyla žádná extra zábava, ale ani šílená nuda, takže pro mě tři.

Další z filmů, kde nejlepší okamžik byl už v traileru. Děti to asi bude bavit, ale já se u toho nudila. A to mám animáky ráda. Dokud ale je spokojené cílové publikum, mělo by být všechno v pořádku. U mě tady ale trochu hapruje klasické rozdělení na dobro a zlo. Šampion je tu představen jako záporák, protože chce vyhrát závod. To že se u toho ďábelsky šklebí asi bude ten zásadní důvod, proč ho nenávidět. Naše kladná parta chce sice taky ten závod vyhrát, ale protože to jsou outsideři, tak to je asi u nich v pořádku. A co z toho , že jako bonus nikomu nedělá problém krást peníze nebo ničit cizí majetek. Možná by mohl někdo namítnout, že ve filmech pro děti se nemám moc hrabat, ale mě osobně to moc výchovné nepřijde. Trochu bych se bála, co si z toho ty děti nakonec odnesou.

Co k tomuhle říct? Nemá to pořádný děj, to je první problém. Působí to vytržené z kontextu, jako kdyby před tím a po tom mělo něco být, ale upřímně doufám, že tomu tak není. Jeden takovýhle film stačí. Výsledkem ale je, že to nějak nedává smysl. Funkce toho draka je mi záhadou. Podle všeho se najednou objevil, jenom aby byl později zabit a kromě těch pár uhořelých lidí to všem bylo asi jedno. Chtělo by se mi obvinit herce, že neumí hrát, ale tady nebylo co hrát. Kdybych měla říct, co je třeba zlepšit, bylo by to jasné: vezměte jiného režiséra, scénáristu, herce... prostě všechny, a natočte úplně jiný film.

Pokud bych měla říct něco pozitivního o Goddess of Fire, tak mě napadá snad jedině, že ze začátku mě to bavilo. Ze začátku znamená asi tak 5 epizod. U jiného kdramatu by to bylo skoro v půlce, ale s tou přestřelenou stopáží, co GoF má, je to opravdu jen začátek. Pár celkem dobrých scén tu bylo, ale celkově děj se opakoval pořád dokola. Pořád se tu jenom soutěžilo, kdo udělá lepší vázu, hrnek, misku.... a to bych přísahala, že hezčí keramiku jsem viděla snad v jakémkoli jiném korejském historickém seriálu (ale uznávám, že to je jen otázka vkusu). Co se postav týče, tak mi povětšinou přišly dost nekonzistentní. Nejvíc mi ale lezla na nervy samotná Jung, která snad i k cestě na záchod potřebovala nehynoucí podporu od alespoň tří lidí, aby mohla nasadit výraz 'zvládnu všechno na světě'. To, že měla být inspirována skutečnou osobností - první ženskou keramičkou v Joseonu, mi hlava nepobírá. Posledním hřebíčkem do rakve pak byli Japonci, kteří tu opět vypadají jak banda neschopných idiotů - i když z toho vycházejí líp než třeba v Gu Family Book. Začala jsem se na to dívat a dokoukala jsem to jen kvůli Gwang Soo-ovi, kterého mám ráda, ale doufám, že si příště vybere něco méně bolestivého na sledování. Anebo zůstane zrádcovskou žirafou, což se nikdy neomrzí.

Podle reakcí jsem čekala, že to bude lepší, ale i tak to vidím na mírně nadprůměrný film. Osobně se mi představa jedenáctileté holky, která je schopná zlikvidoat libovolné množství záporáků, líbí. Škoda jen těch občasných nudných pasáží. Jednu hvězdičku dávám navíc za hudbu, která mě bavila obzvláště při akčních scénách.

Anglicky bych řekla, že to bylo "cheesy"- český ekvivalent neznám. Z celého filmu jsem mela pocit, že v Japonsku existují jen tři možnosti, jak se obléct: školní uniforma, lolita nebo visual kei - tyto skupiny se můžou libovolně překrývat a hlavně si člověk nesmí myslet, že lolita muže být jenom holka. I když uznávám, že Karam by jako holka prošel vcelku bez problémů. Děj byl, jaký jsem čekala, že bude, takový naivně roztomilý. S vědomím, že je to podle shojo mangy, se nedá vcelku s ničím jiným ani počítat, a i přes samotné téma se tu tentokrát střelený japonský humor zas až tak moc nekoná. Jediné, přes co jsem mela opravdu problém se dostat, bylo chování žáků na obou těch školách. Není to poprvé, co jsem se s něčím podobným setkala, ale i tak to moje hlava nepobírá. Ale nakonec i to k tomu trochu patří. 3* odráží fakt, že se na to sice koukalo dobře a zanechalo to i vcelku příjemný pocit, ale na druhou stranu se na to už znovu nepodívám a se vší pravděpodobností na to brzy i zapomenu.

Celý seriál táhne dopředu Joo Won, to je bez debat. Problém spočívá v tom, jak pak člověk přistupuje k té lékařské části. Já, přestože doktorské seriály moc nemusím, jsem dlouho chtěla dát o hvězdičku víc. a asi bych tak i udělala, kdyby měl Good doctor o dvě až čtyři epizody méně. Je to jak všechny lékařské seriály: každý případ je když už ne naprosto unikátní, tak má alespoň nějaké speciální komplikace; stejně tak žádná operace nemůže proběhnout hladce - ať už je problém před, během nebo po operaci. S tím bych problém ani neměla, ale podle všeho jsme tu viděli jediné pediatrické oddělení v celé Jižní Korei, kde doktorům nedělá problém se složit na operačním sále kvůli zanícenému neošetřenému zranění, aby mu incidentu přítomný otec za to ještě poděkoval. Joo Wona mám ráda a jeho Park Si On byl naprosto úžasný, proto mě mrzí, že se v druhé polovině už to trochu přestalo být o něm a jakýkoli "vývoj" jeho postavy skončil. Jestli mě ale něco na konci opravdu potěšilo a pobavilo, byla vzpomínka na Gaksitala v cameu Park Ki Woonga.

Film je to celkem fajn. I přes dlouhou stopáž se to dá absolvovat v jednom kuse. Dala bych i 4*, ale strašně z toho mám pocit, že se Tarantino snaží v určitém smyslu vykrádat sám sebe a moc mu to nejde.