castor

Tenhle konec světa bych si dokázal užít. Aneb několik známých sprostých, zkouřených a opilých herců se ocitne v reálném ohrožení při kolaudaci nového honosného sídla Jamese Franca. Venku to jde totiž do kytek jako z biblické apokalypsy. Slavní komediální herci tu hrají své mediální obrazy. Se všemi předsudky a slabinami. Dávka nekorektní uvolněné zábavy od bandy přátel tak může směle začít. Nechybějí dohady nad sex-appealem Hermiony, pokračováním Pineapple Express, oscarovými nominacemi Jonaha Hilla a mnoha dalšími, o které jsme se ale vlastně ani moc neprosily (kupříkladu pravidla onanie). A pochopitelně některé rozhovory by snesly nemalé krácení. Ve výsledku tu nicméně máme dvouhodinový drsný sitcom o partě přátel, kteří si jak ze sebe, tak i svého řemesla umí dělat řádnou legraci. To, že je to dramaturgicky nedbalé, je nám jasné, na druhou stranu na první režijní počin Setha Rogena a Evana Goldberga (napsali spolu Superbad) tu máme solidní triky a hlavně vydařené dialogy, které se se všemi těmi peprnými urážkami musí líbit.

Tehdy jsme měli respekt, tehdy jsme hráli nádherně. Spanilá jízda plná emocí, hlavně v památném zápase, kdy jsme prohrávali s Nizozemskem 0:2, a nakonec ze hřiště a od obrazovek odcházeli jako vítězové. Mužstvo kolem dříčů a srdcařů Nedvěda a Poborského se už jen tak neuvidí. Sympatické ohlédnutí s dost nečekaným vítězem!!

Jejich otec nebyl vrah. Byl, stejně jako ostatní, obětí nadpřirozené síly v historickém zrcadle. Kde jsou ty časy, kdy vraždili pomatení psychopaté. Když se někdo začne chovat podivně, vyjde to k diváckému uspokojení jen málokdy. Skutečně kvalitních duchařin je v posledních letech zoufale málo, tahle je hodně zaměřená na postavy, kterým se zlo ze zrcadla postupně dostává pod kůži, a těžko rozlišují, co je realita a co zmatky v hlavě. V druhé polovině jsem ztrácel pozornost, vstupování retrospektivního děje už to nějak nezachránilo. A herci mě prakticky neoslovili!!

To, že tahle parta není mou krevní skupinou, vím už dávno. Tak moc nechápu, proč neustále pokouším štěstí. Znovu se to potvrdilo. Stejně jako to, že si Singer vždycky uměl vybírat herce a ještě z nich vymáčknout maximum, stejně jako to, že se tu znovu pracuje na pečlivě budovaných vztazích mezi postavami, stejně jako to, že se tu na několika místech zase polevilo v tempu a přepísklo s dialogy. Quicksilver a jeho show v kuchyni samozřejmě výborná, Jennifer Lawrence zrovna tak, ale jinak? No, nebudu dráždit tu masu příznivců okolo. Prostě tři hvězdy!!

Upírské filmy to mají obecně poměrně těžké. Po těch kvalitních musí divák zašmátrat v zaprášených horních poličkách, protože už něco pamatují. Mladší příspěvky do žánru pak tvoří hlavně nefunkční obraz dnešní navoněné doby v podobě série Twilight. Naštěstí je tu Jordanův démonický upír Lestat, který vypil už nesčíslně životů a zranitelný Louis, kterému podal „pomocnou“ ruku. Oscarový laureát díky bohu nevytvořil kýč ani plagiát, dokázal se vcítit do pohledu nelítostných nesmrtelníků prahnoucích po teplé krvi. Hvězdní herci dostali příležitost vyzkoušet si nové polohy u postav, které by na svou dobu málokdo čekal. Nezklamali. Stejně jako výtvarná kamera Philippa Rousselota a celkové vedení režiséra, který plynule a lehce přechází mezi několika „žánry“. Ale ať jsem úplně objektivní: první hodinka je fajn, dokonce moc fajn. Jenže jakmile z plátna sleze Tom Cruise, začne se tenhle příběh lehce zajídat. I tak dobré!!

I dlouholeté přátelství může být hodně vrtkavé. Manželství je pro ně jistota, úlety výrazné zpestření jejich životů. Scénárista měl pět poměrně komplikovaných mužských postav, kdy každá z nich má svoji úchylku a slabost. Kdo lže? Kdo zabíjel? Kdo podváděl? Kdo tajně natáčel? Kdo zapůjčil klíč? Kdo manipuluje? Solidní scénář a atmosféru doplňují i slušné herecké výkony, drama graduje, ale závěrem už trpí překombinovaností a nevěrohodností. Jednoduše jsem nevěřil. Tolik hříchů, lhaní a tajemství, až se to odhalování dostávalo do krajností. Čtyři dát nemůžu..

Vystrašený hlídač, prachatá nemrtvá, minulostí stíhaný policajt, zoufalý podpantoflák, uhrančivá studentka. Ale vrahem je beztak zahradník. Takové soustředěné španělské cucání z prstu. Tahle módní vlna, kdy ten tahal za nos tamtoho a stejně to bylo jedno, protože za ty pravé nitky ve finále tahal až ten osmý vzadu, mi nikdy příliš nesedla. Chybující postavy se tu pohybují na šachovnici, kterou má mít v pevném sevření scénárista, jenže motat hlavu můžeme pouze skutečně chytrým příběhem. A ten tu chybí. Neříkám, že je špatný, ale pointu určitě chválit nebudu. Překombinované je to hadr, nevěrohodné zrovna tak. Takže necivím úžasem, nemrazí mě v zádech, nemám ztuhlou krev v žilách. A to je pár minut po projekci. Sečteno, podtrženo: rozuzlení zauzlovaného je nakonec hodně úsměvné. Stejně jako 79% hodnocení tady!!

Je mi jasné, že výsledek někdo vynáší do nebes, já budu rozhodně méně štědrý. Multimezinárodní zastoupení (mimochodem se natáčelo na Barrandově) láká na vlak, který krouží kolem Země poté, co se tak nějak všechno posralo a vrátili jsme se do doby ledové. Moderní Noemova archa nám umožňuje cestovat se vzbouřenci (spodina ze zadní části vlaku) až do předního luxusu, aniž bychom tušili, co přinese další vagón. Jen víme, že smetánka to slušně schytá. Potěší toho mnoho (řada nápadů, akční sekvence, mile divná Tilda Swinton, výtvarné řešení – hlavně vyučování pobavilo), chyb dokážu najít také dost. Ale ty nechme stranou. Myšlenkový potenciál ok, ale ve výsledku to prostě nedolehlo. Jakékoliv nadšení jednoduše vyhasne (alespoň u mě) až příliš rychle!! Tři až čtyři, stačí si vybrat..

Když jste tlustej, neoblíbenej a obrýlenej, asi to na kariéru herce nebo modela nebude. Když se ale v hlavě zrodí nápad, může být vyhráno. Pokud se teda obklopíte spolehlivými lidmi. Což Nate (film má cejch podle skutečné události) hned od začátku neudělal. Přesto jeho byznys nějakou dobu sypal dolary po velkých sumách, takže luxus, chlast, drogy a podbízivé dívčiny se jen hrnuly. Tématika drog a drogové závislosti nejlépe fungovala z těch známějších kousků v Trafficu: Nadvládě gangů nebo v tíživém dramatu Requiem za sen Darrena Aronofského. Dneska se šňupe v každém druhém braku pro mladé. Kid Cannabis chce ukázat, jak se k drogám (ač „pouze“ k marihuaně) jde snáz dostat, a solidně z nich zmagořit. Dva mladíci vidí možnost v pašování trávy přes kanadskou hranici, nejprve se film nese v odlehčené rovině, aby se pak mohl překlopit do té vážnější. V obou přesto pouze klouže po povrchu, pod kůži se prakticky nedostane. Tempo má navíc celoživotní rutinér Stockwell tentokrát hodně rozvláčné, dialogy sice netahají uši, ale i přes nevelké očekávání má scénář pořádné mezery.

Tyhle atmosférické výlety charismatického tvrďáka Vina Diesela mumlajícího hlášky do béčkových vod jsem dosud prakticky ignoroval, jeho poslední pouť mě ale v prvních desítkách minut sakra bavila. Tahle komorní zručně natočená záležitost po příjezdu namachrovaných chlapáků slibuje sci-fi řežbu, která se hodně inspiruje jinde. A ta přijde. Nakonec pro diváka jenom dobře, že se u ní hodně řadí z trojky na čtyřku, i když nutno přiznat, že často zbytečně podřazuje až někam na dvojku. Může za to šablonovité pojetí, které toho ve své druhé polovině pro diváka nakonec příliš nemá.