Posledné recenzie (7 435)
Smysl pro tumor (2024) (seriál)
Neokoukaný Filip Březina je moc fajn. Pokud je mezi kamarády nebo s kolegy z neurochirurgie, diváka těší přirozenost dialogů i chování postav. Jakmile ovšem do příběhu započne promlouvat mladíkova rodina, začínají vstávat chlupy na zádech. Předpokládám, že je to proto, aby (hloupý) divák rozpoznal, jak viditelnou proměnou zejména jeho rodiče (asi) projdou. Protože nejprve je jeho otec Pavel Řezníček výhradně zahleděný do cyklistického Tour de France a do velikostí a tvarů dlaždic, jeho matka Tereza Brodská pak do dávno potopené umělecké kariéry. A evidentně i do své letité neschopnosti „něco změnit“. Chápu, že jejich linie „kam se poděl náš vztah“ má představovat jisté odlehčení těžkému tématu, ale jejich kroky prostě nefungují, jejich postavy jednoduše nejsou z masa a kostí a jejich inteligence nenasvědčuje tomu, že společně vybudovali prosperující firmu. A pozor, chyba není v hercích, ale ve scénáři. Takhle se prostě nikdo nechová. Pojďme ale k tomu hlavnímu: zpráva o rakovině s (navíc mladým) člověkem jednoduše zatřese. Sebestředný (ale snesitelně) děvkař a floutek. Od dětství rozený vítěz. Úspěšný na praxích i na ragbyovém hřišti. A pak večer s opačným pohlavím. Teď je ale všechno jinak. Na pokoj ho dají s Jiřím Bartoškou. A ten má vnučku. Náš hrdina nad ní zpočátku ohrnuje nos, ale pak začne první vrkání. Asi netřeba popisovat, co přijde. V nejhorším období života ho potkalo to nejlepší. Když jsou tihle dva spolu, je to radost. Protože Alžběta Malá. Pečlivě si vybírá role, odmítá nekonečné pásové seriály a je vážně výborná. Nahota mi nevadila, ale občas byla snaha o cool a fresh dost na sílu. A kupříkladu taková idylka u moře prokládaná jejími ňadry, to už bylo fakt komické. Přešlapů je víc, ale celkově lehká spokojenost. Tři až čtyři hvězdy. PS: Závěrečné výpovědi těch, kteří se z rakoviny vyléčili, silné. Na oba palce nahoru je hlavně téma ztráty vlasů a téma sexu.
Hvězdy stříbrného plátna - Nicholas Cage (2022) (epizóda)
Velká poklona před tím, co dokázal. Nebránil se hereckým výzvám, ale taky ukazoval, že nejde o život a že je to jedna velká zábava. Pracoval s největšími osobnostmi stříbrného plátna, ale se stejným nasazením se pouštěl do béčkových průšvihů. Dokázal být úsporný i zásadně přehrávat. Nebál se jít se svou výraznou mimikou za hranu. Výstřední role hrál už v 80. letech. O dekádu později strhával temnými, silnými a tragickými rolemi (Red Rock West, Leaving Las Vegas, 8 MM), ale především se díky Skále stal prakticky přes noc akčním hrdinou, v druhé polovině 90. let možná tou největší. Každopádně cageovského střihu, protože do žánru vnesl ironii a humor. Ani tady se nebál urvat herecky z řetězu (kupříkladu v Tváří v tvář). K bizarnosti se vrátil v roce 2002 Adaptací, která představuje jeden z jeho nejsoustředěnějších neurotických výkonů. Oscara měl tehdy namísto Brodyho získat on. O pár let později přišel pořádný kariérní propad, o zbytečnosti mnoha rolí se popsaly stohy papíru. O renesanci v posledních letech už se dokument nevyjadřuje. Nicméně raději vraťme toho králíčka do krabice!
Povraz (1948)
Těch vrcholů měl nespočet: Okno do dvora, Vertigo, Ptáci, Na sever Severozápadní linkou, Psycho…. Provaz je starší, platí za Mistrův první barevný film. A obsahově je asi všem dobře známý, navrch inspirovaný reálným případem: dva kamarádi uškrtí svého spolužáka, prostě jen tak, pro pocit vzrušení. A s jeho mrtvolou v truhle uspořádají na jeho počest party. U chlapíka, který nikdy nezískal Oscara za režii, znovu platí, že vraždy točil jako milostné scény a milostné scény jako vraždy. Jen tentokrát je (lehce) problém v tom, že vyloží karty hned v samém úvodu. Takže tenhle technický experiment odehrávající se v jedné místnosti trochu postrádá tajemno i tempo. Sice místy mile cynické, ale celkově je konverzace až lehce přepjatá.