castor

Docela hodně jsem okolo četl, že dotyčný či dotyčná po GoT sáhli po doporučení známých, stále víc si myslím, že šlo jednoduše o módní vlnu. Každopádně k PRVNÍ SÉRII: Dost se tu tlachá, dost tu vyskakují bradavky, dost se tu dělají ramena. Užvaněnců je spousta, každý druhý se tváří, že buď přespává v knihovně, nebo že jeho slova změní fungování říše Sedmi království. HBO s ambicí konkurovat kinoprodukci dospělým seriálem strhla davy, motorem mocenských zápasů několika rodů jsou a budou vztahy a intriky, já si teda ale na zadek nesedl. S dialogy se nešetří, trpíme ztrátami tempa, postav furt přibývá. Přiznávám, že jsem první sérii nedokoukal, nicméně mezi nimi vyniká Peter Dinklage, malá a vznětlivá Arya (Maisie Williams) či Emilia Clarke, na kterou není radno si vyskakovat. Naneštěstí je ale hned od prvních záběrů patrné, kdo bude absolutní klaďas a kdo ztělesněním sebestřednosti či úlisnosti. Docela je cítit i studiovost, o epičnosti v prvních dílech nemůže být ani řeč, neříkám, že to vypadá lacině, ale peníze šly spíš do rekvizit a kostýmů… každopádně od poloviny řady se dočkáme i vydatnějšího řinčení oceli. Asi by mě postupně čekalo něco „velkého“, ale prostě jsem se rozhodl, že si dovolím u toho nebýt. Takže ty tři hvězdy jsou za polovinu první série.

Texasan, který se v pravou chvíli zastavil a pokusil se něco se svou kariérou udělat. Matthew McConaughey totiž v jednu chvíli směřoval do zapomnění. Začínal v reklamách, velmi uvolněný a přirozený byl hned při svém debutu u Richarda Linklatera. O tři roky později utáhl velký film v podobě chváleného dramatu Čas zabíjet. Postupně se vypracoval. S ohledem na svůj vzhled si mohl vydělávat v akčních filmech nebo romantických komediích, on se ale nevydal jednodušší cestou a kývl na role, i když v nich hrál druhé housle (Kontakt). Kromě Zemeckise se potkal i s dalšími velikány (Ron Howard, Spielberg). Ovšem v nultých letech měl naopak vyhodit agenta. Energii vkládal do průměrných romancí a komedií. Byl v nich energický a okouzlující, ale pochopil, že musí něco změnit. Navíc i diváci na něj přestávali slyšet. Dal si pauzu a začal si vybírat jinak. Novou éru odstartovala inteligentní kriminálka Obhájce (2011), velmi přesvědčivý byl i coby Zabiják Joe. Definitivní návrat na vrchol představoval Klub poslední naděje. Následovaly další pecky, navíc nezapomínejme na televizní Temný případ. Zatímco předchozí série nabízely i třeba rozhovory s režiséry nebo životní postoje daného herce, tady se pořád střídají jen tři publicisté, což působí repetitivně a krapet utahaně.

Pokud si vyberu takovou profesi, tak moc nesedí (v úvodu) opakující se sdělení, že ji pozornost nezajímala, že o slávu nestojí. Ale postupně… Začalo to zpěvem, pak značnými úspěchy na divadle. Potlesk se jí nakonec zalíbil. Záhy se Meryl otevřel filmový svět a řadu let překvapovala tím, jak pečlivě si vybírala své postavy. K filmu se nicméně dostala tak trochu náhodou, bez dosavadních zkušeností přijala „kvůli“ svému někdejšímu snoubenci Johnu Cazalovi roli v Lovci jelenů. Vážně nemocnému, nutno podotknout. Roztomilá tvářička orámovaná závojem plavých vlasů a ne zrovna okouzlující (o 14 let starší) herec. Lásce ale neporučíš. Nebylo jí ani třicet let a Cazale zemřel. Zdrcující rána, že ji ani ta oscarová nominace nemohla těšit. O rok později nicméně přichází Kramerová versus Kramer (první Oscar), o další tři pak Sophiina volba (a další soška, tentokrát za hlavní roli). Evidentně měla ráda výzvy, protože v daných letech přicházely velké herecké úlohy. Často šlo o silné, komplikované i mnohdy nepříjemné ženy. Na počátku 90. let jí bylo přes čtyřicet, s obavami, zda budou takové role přicházet i nadále, vstoupila do jiných žánrů. Přišla bláznivá komedie Smrt jí sluší, dobrodružný thriller Divoká řeka, čistá romance Madisonské mosty, přesto úspěch slavila dál. Tvůrci jí nadále nabízely role bojovnic a neústupných žen. A i když sehrála nespočet postav, pořád dokázala překvapovat. Naopak samotný dokument se začal lehce zajídat, protože (trochu) dokola omílal to stejné. Přesto dobré.