castor

Tak to bychom měli. Beru, že Trier nutí přemýšlet a do světa nevypouští hloupé věci, ale tak nějak znovu si mě nezískal. Nechci vidět ten bordel v jeho hlavě. A už mě vlastně nebaví poslouchat to, jak je jeho práce geniální. V pěti kapitolách nás seznámí s touhami vychrtlé brunetky, problematiku naťukne, ale nevěřím, že v druhém díle přijde s něčím „zlomovým“. Vnitřní sílu jeho kousek nemá. Je ironický, dělá si srandu, ukazuje na prázdnotu svých hrdinů, vsadil na promyšlený marketing. Živelný ale rozhodně není. A s tím svým opakovaným děláním si prdel? Ať jde ideálně do prdele.

Komorně laděný duel mezi jedním lovcem a někým, kdo zřejmě viděl jeho zbloudilou střelu. Určitě to není prázdné vyprávění, nicméně scénáři pevnější švy chybějí. Dokud se pomalu plynoucí příběh drží v dramatické rovině, tak funguje vcelku obstojně, i když se tu neustále recyklují stokrát okoukané motivy. Když se snaží popustit uzdu ambicím, nastává problém. Hrdinové se tu potácejí v současnosti totálního zapadákova obklopeného lesy, kde leckdo nemá prachy, cíle ani ideály. Do zneklidňujících záběrů se náramně hodí odepsaný vousáč Sama Rockwella, který své další sólo zvládá velmi slušně. Kelly Reilly trestuhodně nevyužitá, délka skutečně přepálená, výsledek se třemi hvězdami nakonec uspokojivý!!

Docela šok, kdo všechno a hlavně díky čemu se dnes může považovat za recenzenta a vyjadřovat se k filmovým novinkám. Příště raději bez zvuku. Odvyprávět děj filmu svede i školák. Dokážu ocenit snahu vytvořit filmový magazín, tenhle nicméně trpí hned několika nešvary.

Je jedno, kdo kde tuneloval, koho uplácel, na koho sháněl kompromitující materiál, kdo je prolhaný a kdo prohnilý. Tenhle zahořklý český kousek á la na každou svini by mělo jednou dojít, nás protáhne několika společenskými náladami a pokusí se nás přesvědčit o tom, že před sebou máme sakra velký příběh. Ve skutečnosti se toho o prohnilosti moc nedozvíme, když jde do tuhého, uskočí se a slibně rozjetou situaci pak tvůrci zbytečně rozmělní. Vaculíkovy voice-overy nakonec nevadí (on samotný mě ale příliš neoslovil), Vetchý je na tom o poznání lépe, jejich společné scény fungují. Chronologický pohled na vzestup gaunera nicméně nestrhne, zdviženému ukazováčku na zkorumpovanou policii, justici i politiku chybí „opravdová“ naléhavost. Znovu vadí ono neosobní řemeslné tajtrdlíkování, naštěstí je snaha kopírovat vizualitu zaoceánských thrillerů jen v první půlhodince. I tak by měl někdo za to laciné experimentování s kamerou a střihem vrátit honorář. Místy slušné, místy hodně k smíchu. Ve výsledku slabší tři hvězdy!!

Je to už slušných pár let, co jsem své bratry viděl odcházet na Gappu (snad to byla vážně ona), léta páně 1998 jsem na ambiciózní a totálně zpropagovanou Emmerichovu Godzillu vyrazil sám, nevědomky, že o šestnáct let později mě cesta do kina čeká znovu. Nakonec to byla cesta za střídmějším zážitkem, který ještě víc sráží všechny ty náhody a podivná vojenská rozhodnutí, ale jinak mi ten staromódní přístup k téhle populární japonské ikoně chutnal. Nasraná příroda versus nanicovatá civilizace si to pro jednou zase solidně rozdají. Jako přidanou hodnotu (možná bych o ní až tolik nestál) tu máme obří potvory Muto, které se touží rozmnožit, takže výsledek je logicky ještě epičtější a destruktivnější, přičemž lidé (vojáci) jsou tu v rolích nedůležitých statistů, jejichž hrubá síla toho moc nesvede. Prakticky neznámý tvůrce za kamerou Gareth Edwards je docela osobitý, volí cestu návratu ke kořenům, snaží se být aktuální (určitě třeba vycítíme reflexi kolapsu jaderné elektrárny ve Fukušimě), jeho davové scény se musí líbit, jeho až moc seriózní přístup naopak méně. Chybí totiž vyloženě fanouškovské momenty, chybí humor, výsledek je navíc naprosto bez krve. Kdyby přibylo i víc citu nebo obav, bylo by při sledování snímku lépe. Buďme ale rádi za to, co přišlo. V sérii přiblblých blockbusterů je to důstojný zástupce, u kterého je na Godzillu naštěstí sakra dobrý výhled, stejně jako na vzlykající Elizabeth Olsen (tady příliš nevyužitá, ale bude dobré si jí i nadále pečlivě všímat). 75%

Pět velkých hereckých jmen, za kamerou ostřílený Dariusz Wolski a legendární Ridley Scott a ve finále nakonec nic, kvůli čemu bych si pro tuhle zvláštní látku měl rezervovat místo ve své stále se scvrkávající paměti. Scénář je nabubřelý, pseudointelektuální, přitom moc nefunguje. A není to jenom tím, že je obalený rádoby vychytralými kecy. Tvůrci moc neví, co udělat s prázdnými, nezajímavými postavami. Brad Pitt tak nebude milovat ostrou strunu, Cameron Diaz si naopak ráda polonahá zajezdí po čelním skle auta. Být možná soustředěnější a chtít číst mezi řádky, ocenil bych jako celek víc, ale mně z toho prostě vypadlo exhibování, které je bez pointy ukončené a někdo se nám zoufale snaží dokázat, jak nezařaditelné to celé vlastně je. Takže kdo to nakonec odskáče? Obávám se, že hlavně divák.

Bijme se za ně, bijme, jen proboha už nepoužívejme tu plochou šablonu, které chybí pořádný konflikt. Příběh Cecila Gainese, jenž poskakoval hned několika americkým prezidentům, je příliš povrchní a hlavně hrdina tu vystupuje pouze jako pozorovatel dějin boje za emancipaci černochů. To hlavní se totiž odehrává v jeho domě, kde se potkává s názorem radikálního syna, odcizením manželky a dalšími životními kopanci, až.. jasně, Barack Obama. Dokument nebo nějaká knížka poslouží lépe, tam se o často marném boji černochů dozvíme mnohem víc. Tady je bohužel cítit, že spousta věcí se přikrášlila, aby byl výsledek dojemnější a peněženky diváků vstřícnější. Zvláštním bonusem filmu je obsazení prezidentů, kde se v cameích vystřídá hned několik slavných tváří. Nikdo však nic objevného nakonec nepřinese. A ano, přesně tak, neobjevné, takové tohle drama je. A šablonovité k tomu. Ještěže se tu objeví kupříkladu slušně zrežírované přepadení autobusu s černošskými pasažéry nebo protestní akce v restauraci, kde barevní sedí na místech pro majoritu. Velké téma? Určitě. Průměrně natočené? Rozhodně.

Start mdlého hereckého období oscarové Renée Zellweger. Že by další prokletí herečky, která si sáhla na Oscara? Silné party jsou pryč, průměrné role dostávají zelenou. Máme tu roztříštěné pokračování, které někteří fandové nerozdýchají už jen kvůli tomu, co se z naší milé Bridget stalo za krávu. Ona měla své slabší chvilky, ale spíš měla smůlu a byla praštěná. Nyní je víc „hloupá“, řekl bych, a tvůrci to ještě přisolují podivnými dějovými zvraty bez reálného základu (thajské vězení, sexuální orientace jisté postavy), takže chybí nápad a lehkost prvního dílu. A vytrácí se i určitá „britskost“. Přesto je to pořád milá záležitost, která má solidní herecké výkony, fajn songy a řadu úsměvných momentů.

Než vzpomínky ztvrdnou v kámen, přispěchá sympatická newyorská právnička do svého rodného města v Jižní Africe. A bude pomáhat konat dobro. Mezi černými a bílými budou vždycky platit kontroverze. Nepříliš konzistentní svědectví o tom, že být černochem a ještě s názorem není žádný med. Víc už napoví tradičně ztrápené oči Chiwetela Ejiofora a nadprůměrné herectví Hilary Swank (škoda, že si kvalitu rolí, na které kývne, lépe nehlídá). Výsledek naštěstí nepůsobí přepjatě, jak jsme u těchhle látek docela zvyklí, má své silné momenty, tři hvězdy mu přesto budou slušet asi nejlépe.

Hrdina špionážních románů Toma Clancyho a jedna z nejznámějších postav Harrisona Forda je zpátky. Těšil jsem se moc, spálil jsem se zrovna tak. Jsme v Hollywoodu, který teď vyznává trend vracet vše na začátek. To je i případ Ryana, který znovu sází na inteligenci a intuici. Analytikovi, který pro CIA tajně monitoruje finanční machinace teroristických skupin, zahřívá postel půvabná doktorka Keira Knightley a na teplé kancelářské židli mu toho moc neschází. Jenže.. zase to Rusko. Zase kuje pikle proti nenáviděné velmoci. Ryan musí po dlouhých letech do terénu. Vývoj děje se dá poměrně dobře vytušit dopředu, zkratkovité náhody, které našeho hrdinu potkávají, jsou nemile úsměvné, ostatně jeho okolí mu leccos dost usnadňuje. Chová se buď pitomě, nebo má zřejmě slabší chvilku (jako třeba stopadesátikilový černoch, který to odskáče jako první). Kdyby našeho skautíka potkal Jason Bourne, rozseká ho na kusy. Tvůrci se spoléhají na kontaktní akci. Ta však selhává. Akční momenty jsou chaotické, chybí napětí i nápad, střihač by měl dostat pořádně přes prsty. Spíš než akční scény si tak kousek režiséra (od shakespeareovských adaptací až po comicsového Thora) Kennetha Branagha budeme pamatovat skrze dialogy a docela propracované postavy. Slovní souboje mají slušnou gradaci, ostatně na akční thriller tu máme hodně dobré herce (Knightley, Costner, sám Branagh, který svým ruským přízvukem připomene padouchy let osmdesátých a který si dokáže hezky pokecat o obyčejné žárovce). Mimochodem je sympatické sledovat, jak Kevin Costner pokračuje ve svém stylovém hereckém návratu. Když si to sečteme, pokud se někdo těší na inteligentní thrillerovou podívanou, bude zklamaný. Ale vlastně jen lehce!!