castor

Jo jo, nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním a uklidňujícím komentářem pánů Donutil/Bartoška.

Burácející motorky, tetovaní chlapáci, pěstní souboje, nahé ženštiny a blonďák působící inkognito uprostřed motorkářského gangu. Arnolde, jdi stranou, Brian přichází, přáli si zřejmě producenti a agenti. Jenže.. tohle byla Bosworthova první a zároveň poslední kvalitní béčková podívaná, po které si dal překvapivě dlouhou čtyřletou pauzu. Bývalý profesionální hráč amerického fotbalu tu čelí řádění gangu, který si to rozhodl vyřídit dokonce s guvernérem státu. A my můžeme utírat nostalgické slzy. Snímek slušně graduje, závěrečné zúčtování v soudní budově má svou kvalitu a na straně zla stojí hned několik solidních herců. Hodně slušné tři hvězdy. Za originální DVD v mé sbírce bych i pár prstů zlámal!!

Režisér Chris Brinker si kdysi zahrál v průměrné kriminálce Pokrevní bratři, ve které se ze známějších ksichtů představil Willem Dafoe. Pak tu a tam něco produkoval, vybral si látku pro svou režii. A loni ve dvaačtyřiceti letech zemřel. Pro svůj jediný režisérský zářez znovu oslovil Dafoea a vyšel nám z toho skrz naskrz průměrný thriller s odfláknutým příběhem, kterému silně schází punc nevyhnutelné osudovosti: jako by tvůrci filmu jen naplňovali zadání. Vznáší se nad ním opar zbytečnosti a podezření, že asi dlouho a hluboko ležel kdesi v zaprášené polici. Zůstane nám tak přehledné odvyprávění klišovitého příběhu, jehož tvůrci museli hned po první projekci dobře vědět, že zaútočit na osvědčený thrillerový žánr vyžaduje mnohem zkušenějšího scenáristu. Tady máme jen tradiční koncept, založený na „samozřejmých“ sympatiích k hrdinům, kteří stojí na hraně zákona, nebo už ji dávno překročili. Slabé tři hvězdy!!

Proč šijí ty nákladné kostýmy, leští meče nebo trénují choreografie soubojů, když pak přijde někdo s jalovým scénářem a natočí předvídatelné, nevzrušivé a nezajímavé vyprávění o tom, jak kluk přijde o rodinu rukou Římanů (senátor Kiefer Sutherland mezitím vůbec nezestárl), dostane se do otroctví, zamiluje se do pompejské aristokratky (viktoriánsky půvabné) Emily Browning, ona pochopitelně do něj, i když je to upocený otrok a bez tak to schytá hned při dalších gladiátorských zápasech, ale přeci je tak laskavý ke koním? Do Pompejí navíc míří i onen chamtivý senátor. Chová se jak idiot, chce se Emily dostat pod šaty a stihne pronášet neuvěřitelné věty. Ostatně jako zbytek osazenstva pod doutnajícím kráterem Vesuvu. Ten se samozřejmě také náležitě ozve a o svištění balvanů žhoucí lávy nebude nouze (pochopitelně když bude chtít někdo na plátně říct něco osudového, dají si smrtící šutry pauzu). Věčný rutinér Paul W. S. Anderson stihne okopírovat Barbara Conana nebo Gladiátora, ze svého béčkového výplachu, který se tváří zatraceně vážně (rodiče hlavní hrdinky bych předhodil lvům), nevymáčkne ani špetku napětí, emocí, případně něčeho, na co bychom si o pár dní později vzpomněli. Jo, vlastně mně v hlavě nějakou dobu určitě zůstane postava šlechetného Afričana, který břišními svaly a zřejmě stejně odolnými střevy láme čepele. Jako fakt!! A hlavní hrdina? Ten mdlý Kit Harington s vlásky za ouškem? O tom snad raději někdy příště.

Film jde velmi trpělivě po dlouhé cestě a ne každému tenhle styl může vyhovovat. Krájí stopáž na spoustu scén, které kdyby ve finální podobě nebyly, asi by nikomu příliš nechyběly. Tvůrci předkládají několik postav, které se snaží přežít v realitě bídného života. Významnou roli hraje prostředí. Jsme v lesích nebo v polorozpadlých venkovských barácích, lidé tu rozhodně nežijí žádný americký sen. Tam chlast, tam hrozba kriminálu, tam násilné chování, tam vůbec všechno špatně. Mezi nimi se se svými životními kartami snaží vyrovnat zkrachovalec Joe, který už má leccos za sebou a spousta nedobrého ho zřejmě ještě čeká. Kdyby Cage častěji lovil v těchhle vodách, těšil by nás při každém druhém setkání. Herecký kumšt v něm třímá i po všech těch přiblblých Honech na čarodějnice, Lovcích pokladů nebo Ghost Riderech. Je to stále pan herec (nezapomínejme na jeho výtečná devadesátá léta), který měl ale už dávno vyhodit agenta. Škoda, že tvůrci víc divákovi nepomohli s pochopením jeho zkratů a depresivních stavů. Spokojenost na solidní tři hvězdy!!

Kousky o klopýtnutí během cesty nahoru Američany prostě opakovaně berou. Gwyneth Paltrow je dalším příkladem držitele Oscara, který pooscarové filmové žně určitě nezažívá (mnoho silných rolí POTÉ skutečně nezískala - počítám rok 2000 nahoru). Oscarové „prokletí“ ale nechejme stranou, máme tu další z řady řemeslně zručných snímků, které neurazí, ale ani zdaleka diváka nedostanou do kolen. Vyberou si nějakou reálnou nebo fiktivní postavu a snaží se zakousnout do jejího osudu. Někdy ale docela bezzubě. Emociálně je to průměrné jako podobně uchopené drama Crazy Heart, kde bylo hlavnímu hrdinovi také nejlépe v přítomnosti flašky. Pořádně zdvižený palec bych dal tehdy, kdyby se tvůrci nebáli jít na dřeň, skutečně se dotknout dna, být osudovější, živočišnější. Gwyneth nicméně velmi slušná, pěvecky zrovna tak. Kombinace chlastu a country nakonec chutná, i když se přeci jen podřizuje nudným hollywoodským klišé.

Akčních kousků, které to na diváka navíc zkoušejí i s odlehčujícími komickými momenty, už tu bylo nespočet. Tenhle příběh policejního vyjednavače je jen dalším kusem série podle univerzální spotřebitelské poptávky. Stále stejně žvatlající Eddie Murphy zkusil navázat na lepší minulé, vyšlo to tak z půlky, ale snaha se cení. Pro San Francisco typická historická tramvaj pochopitelně nesmí chybět!!

Závěr na mě působil už coby uslzený kousek, který dle přání amerického publika sklouzává k chlácholivému usmiřování všech se všemi, ale snést se to dá. Není to čistokrevná zábava, ale spíš úsměvná látka, která hraje i na vážnější notu. Respektive se o to pokouší. Záleží totiž na tom, zda přistoupíte na fakt, že hlavní hrdina kdysi daroval stovky dávek spermatu, z nichž se tak nějak udělalo 533 dětí. Vince Vaughn hraje pořád toho napůl losera, který prohodí pár rodinných mouder, má dluhy, zvláštní vztahy s rodinou, je nespolehlivý a ještě se do toho objeví teenageři, kteří chtějí znát identitu svého otce. A on se pochopitelně „polepší“. Vaughn je sympatický tahoun, takže i díky němu tvůrcům odpustíte osekané vedlejší linie, které tak nějak nikam nesměřují. Je to předvídatelné hadr, ale má to šanci, že u titulků nebudete hlasitě nadávat. Slabší čtyři hvězdy.

Pro destruující roboty jsem nikdy slabost neměl. Když se navíc vyskytují mezi plytkými dialogy, nefunkčními emocemi a akcí, která se rychle okouká, je zle. Lidstvu znovu hrozí zkáza, klukovská hravost a hollywoodská destrukce dostávají zelenou. Bohužel. Roztržití vědci, Japonka, černošský šéf, traumatizovaný pilot. Dějová plochost je donebevolající, ze sypajících se mrakodrapů se stal už trochu stereotyp, horko těžko jsem se něčeho chytal. A z toho, že je tenhle hollywoodský letní blockbuster Guillerma del Tora za poslední roky ten „největší“, se opravdu na zadek neposadím.

Asi nedospím do premiéry dvojky (která ale s ohledem na mizerné tržby těžko vznikne). Režisér Mark Waters určitě není nezajímavý, což v minulosti párkrát dokázal. Tady ale on i celý jeho tým nepěkně přestřelil. Po megaúspěchu série Twilight se dalo čekat, že není konec. Upíre, chraň nás od všeho zlého. Jedni jsou mírumilovní vampýři, další jejich strážci, pak zase ryzí krvelační vampýři. A ještě tu pobíhají psychopsi. Do toho musíme poslouchat otravný voice-over hlavní hrdinky, která je jinak moc půvabná dvacetiletá slečna, ale její přidrzlá postava je na hranici snesitelnosti. A to je na tom oproti jiným lehce zaměnitelným postavám ještě dobře. Její kámoška je dědičkou vampýrského trůnu, neustále jí tak někdo usiluje o život. Proto potřebuje osobní strážkyni, kterou je ona zmiňovaná cynická hrdinka (které mimochodem černé prádlo sakra sekne). Příběh pak stojí i na středoškolských třenicích mezi studenty, protože jsme na akademické půdě prapodivných Bradavic, kde se zatraceně tlačí na pilu. Snaží se tvářit, že má nadhled (a že je tak trochu parodií na upírské filmy), jenže nemá (a není). Zarazí podivná návaznost scén, podivné ukončení některých linií, mizerné akční sekvence, v každé druhé scéně tu máme otravné herce. Na druhou stranu dokážu ocenit, že tu alespoň chybí to předlouhé hledění si do očí á la Bella a ten její bledý hošan.