castor

Rámec tří čtyř dnů vysílá otazník, zda to milostné vzplanutí není trošku nereálné. Jason Reitman několikrát výrazně potěšil cynickým dramatem, jenže teď přispěchal s kouskem, který je čistokrevnou červenou knihovnou. Zdeptaná Kate Winslet zůstala jen se svým dospívajícím synem, trpí úzkostí, třesou se jí ruce, na nákupy chodí ve velkém, hlavně, aby se vyhnula běžným sociálním situacím. Sotva se stihne vzpamatovat a přes práh ji přejde odsouzený uprchlý vrah Josh Brolin. Brzy samozřejmě pochopíme, že urostlý Josh je dobrák od kosti, a že Kate si v jeho přítomnosti češe vlasy tak trochu jinak. Světec navíc přichází s párem šikovných rukou, který starý dům potřeboval, Kate zase ocení, že synkovi nahrazuje chybějící mužský vzor. Výsledkem je milé retro, u kterého se člověku hrnou myšlenky, že snad Reitman slíbil nějaké své milé, že natočí citlivé rodinné drama (asi jako když jeho kolegové jednou vyskočí ze zaběhlých mantinelů a natočí třeba film nejen pro své děti). Jinak si to nedokážu vysvětlit. Svůj staromilský kousek pojal smrtelně vážně, a ono to funguje. Herecky očekávaně velmi dobré, Reitman ctí smysl pro detail, nahořklý humor nechal tentokrát pro svou další látku a představil nám venkovskou „rodinu“ z konce osmdesátých let, která ten broskvový koláč už z hlavy nikdy nedostane!!

Skotský tvůrce Paul McGuigan se uvedl netradičním kouskem Acid House, do povědomí diváků se ale dostal až solidní mysteriózní romancí Miluj mě, prosím. Push je jiný. Tímhle sci-fi thrillerem jakoby si plnil svůj sen. Do detailů zabíhat nebudu, prostě je tu nějaký svět s lidmi se zvláštními schopnostmi a první desítky minut vypadají velmi atraktivně. Přemoudřelá Dakota Fanning moc hezky vyrostla, Evans nevadí, Camilla Belle je sexy, ale nemá co hrát. Ostatně charaktery obecně nemají čas dostat se divákovi pod kůži. Problém je ve scénáři, který měl sázet spíš na komornější pojetí. I peníze, které měli tvůrci k dispozici, nemůžou odpovídat tomu, co si chlapíci za kamerou předsevzali. Nic na tom ale nemění um vizuálně nadaného tvůrce, který se snaží, seč mu nápady stačí. S nápaditostí akčních scén to ale půjde velmi rychle z kopce a divák tak tuhle látku velmi rychle odsune mezi povinně zhlédnutou sci-fi, ke které nemá důvod se vracet. Dvě až tři hvězdy..

Hysteričtí Američané, kteří nerozeznají italskou od ruské státní vlajky, se ve velkém objímají, otlapkávají a hecují ego, aby v závěru získali milion amerických dolarů. Přesto originální, chytlavé a napínavé, přitom v podstatě jednoduché. Objížďka nebo zátaras, a všechno může být jinak.

Tak si představ, že se mi zlomil podpatek u těch nových červených lodiček, posral mě holub a ještě mi cestou z auta rupla taška s nákupem. No, nekecej. Nádech, brzy to totiž skončí. A docela dost se toho stane. Solidně využitá dietní stopáž, kterak se zvrtne jedna přihlouplá studentská zkouška. A v tom je možná pro evropského diváka problém. Absolutně na nás totiž nedoléhají ty urputné snahy amerických studentů o „prestižní“ členství ve všech těch beta-mega-omega bratrstvech. Buzerováním zelenáčů to začne, nezvanou návštěvou policejních vozů skončí. Nejeden z nelogicky jednajících hysterických studentů solidně otravuje, takže jim nakonec „úspěch“ po téhle noční šichtě ani nepřejeme. A když už to vypadá na lepší příští, přijde další pořádná facka. Až budu chtít napravit to, co jsem způsobil vykradenou pumpou, zajdu s penězi do jiného krámu stejného majitele. To dá rozum. Ale kdeže!!

Někteří si troufají tvrdit, že z toho jednou bude kultovní kousek. Chce to být divoké, buřičské, kontroverzní. Nejsem si jistý, zda tomu tak je. Nebo je? Já si budu hlavně pamatovat svižné tempo, cynický voice-over, několik dokonale mířených dialogů, dokonalé Eddieho Marsana a Jamese McAvoye. Ten řeže lidi, bere drogy, souloží se vším, co má nohy, intrikuje a hodně bojuje s minulostí. Antihrdina, svině, hovado. Jo, a nutno podotknout, že především polda. Čím chce ale výsledek být? Divokou jízdou? Výpovědí o jedné psychicky narušené duši? Hlouběji se mě to prostě nedotklo. Mrzí mě to hlavně kvůli McAvoyovi, jehož návaly vzteku a následné sebelítosti si měly potykat s nějakou filmovou cenou. Kdo si troufá na výlet do Hamburku?

Dokázali to společně a on ještě začal fandit baseballu. Herecky to mělo obrovský potenciál, velká škoda, že jsem snímek nenašel v originálním znění, český dabing trochu herecký part Kevina Bacona zašlapává do prachu země. Bezmála dvacet let staré drama je dalším výletem za brány nechvalně proslulého místa v Sanfranciském zálivu, které zlomilo mnoho mužů. Osamělý kamenný útes posloužil už třeba prchajícímu Franku Morrisovi Clinta Eastwooda nebo generálovi a správnému chlapovi Edu Harrisovi, který ve Skále musel na opačnou stranu barikády. Hlavní antihrdina strávil na temné samotce přes tři roky (i když ze zákona měl maximálně 19 dní), jakmile vyjde na denní světlo, zabije. Jeho mladý ambiciózní advokát ale vše vsadí na kritiku sadistického vedení věznice. Soudní drama bylo velmi volně inspirované skutečným příběhem (i když Henry Young ve skutečnosti nebyl žádné neviňátko), chybí mu ovšem hlavně pevnější a zkušenější režijní vedení a nápaditější scénář, ze kterého sálá zaujatost. Velmi slušné tři hvězdy!!

S dvouletým odstupem si to přemýšlivý analytik CIA Jack Ryan rozdává s kolumbijskou drogovou mafií. A nebyl by to ten pravý konspirační thriller, aby mu v cestě nestáli i zmetci z vlastních řad. A diváci na něj, co se tržeb týče, znovu velmi dobře slyšeli. Troufám si tvrdit, že mohli odcházet spokojení mimo jiné po velmi solidním přepadení konvoje v kolumbijských ulicích. Velmi dobrá akční sekvence. Jinak ovšem od adaptací Clancyho knih nemůžeme očekávat nějakou akci a dynamické momenty co deset minut. Ryan rozhodně není nějaký nezastavitelný bijec, díky Harrisonu Fordovi je to ovšem sympaťák každým coulem. Pokud jsem si ale u Vysoké hry patriotů přál zkrátit délku, tady to platí dvojnásob.

„Ameriku děsí i maličkosti. Stačí, aby malá holka spadla do studny.“ – Já tyhle starší kousky prostě zbožňuju. Harrison Ford se v době, kdy platil za jednu z nejzářivějších hereckých osobností Hollywoodu, představuje v thrilleru, který bral terorismus pouze jako zápletkový prvek. Tím, že překazil vražedný útok na královskou rodinu, a hlavně odkrouhnul v sebeobraně bráchu fanatického zabijáka IRA, stal se se svou rodinou vzápětí hlavním terčem pomsty. Výsledku je vytýkaná nekomplexnost a nedynamičnost, možná beru, i tak tenhle snímek podle bestselleru Toma Clancyho můžu. Spisovatel vycházející z aktuálních hrozeb, navlečených na fiktivní příběh, nabízí solidní příběh s několika silnými momenty. Jasně, že je poměrně úsměvné, že se členové teroristické organizace bezpečně a plně ozbrojení pohybují po Státech nebo že se finále nese v duchu slavnostně naladěná oslava rodiny plus několika papalášů versus šestice vycvičených zabijáků = jak to dopadne, asi netřeba připomínat. Zkrátit o deset minut a byl bych spokojený víc!!

Zdařilé propojení hrané a animované složky, za kterým stojí šikovné ruce hošanů z počítačové továrny ILM. Vzhledem k rozpočtu tu docela platí „za málo peněz hodně muziky“, tržby jsou totiž velmi pohádkové, zelený superhrdina Jim Carrey svou agresivní komikou jen potvrzuje, že rok 1994 na komediální scéně patřil jednoznačně jemu (vznikl i první Ace Ventura a taškařice Blbý a blbější).

Ani na kilo navíc tu není pražádný prostor. Nabušení válečníci, rozhněvaní vojevůdci a forma tu zase obsah kope pořádně do zadku. Čekal jsem plochý scénář. Přišel. Čekal jsem, že to bude schematické hadr. Řežba, dialog, řežba. Bylo. Čekal jsem hektolitry digitální malinovky. I ta byla. Dokážu vypnout, ale tohle druhé dostaveníčko řecko-perského střetu mě znovu minulo. Hlavně emočně. Scéna končí se zeleným plátnem, gradace chybí. Rozsekávání lidských těl nemůže bavit donekonečna, což se nedá říct o Evě Green. Nehraje často, ale už její debutoví nahotou silně prosycení Snílci ukázali, že tahle světoběžnice platí za to nejlepší své generace. Tady se představuje coby pomstychtivá mrcha, střídá zvrhlé i rajcovní polohy a znovu ukazuje, že by jí slušela nějaká skutečně silná role. Třeba se dočkáme. Já zase vím, že se tahle úderná jatka ode mě nedočkají druhé šance. Netvrdím, že jde o špatné pokračování, jen moc nevím, co na tom všichni vidí. Pro mě znovu vizuálně líbivá nuda.