verbal

Skutečné multidobové retro. První polovina se rozjíždí jako mimořádně rozplajzlý, tisíckrát omletý devadesátkový sryler, aby se ta druhá mohla zvrhnout v nejpokleslejší osmdesátkový akční brak (čti – totální, na hlavu postavená pičovina, u níž v anotaci překvapivě chybí „kokotmédie“ nebo „čurákoteska“), přičemž to postrádá jak devadesátkový drajv, tak osmdesátkovou patinu. Smutný fuckt, že je to v červených číslech, přikládám jen tomu, že spousta zdejších prudkých „heteráků“ pocítila pnutí z toho modrookého Kena v hlavní roli. Herecky byl sice opravdu výborný, nicméně čtyřkovat a pětkovat to tu jen kvůli nateklému přirození je jednak neobjektivní a druhak velmi buzerantské. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě kůl a moderně říci „gej“.

Od nynějška si dvakrát rozmyslím, než jako obvykle agresivně vypičuju bobra v Obi, i když mě pro třicítky vruty pošle do stavebnin na druhou stranu toho jejich posraného hangáru místo do spojovacího materiálu hned vedle pokladen. Podle tohoto se totiž může docela dobře stát, že ten tlustý, upocený a špatně proškolený kokot nebude jen nějaká běžná socka z pracáku, co ze zoufalství bouchá za minimální mzdu. Ne, on to totiž klidně může být penzionovaný elitní vrah z Bisky, co se kariérně našel jako permanentní zaměstnanec měsíce v oddělení řeziva, jenž ve volných chvílích čte přeceňované sračky od Hemingveje, rád dlouze existenciálně filosofuje a je sveřepým ochráncem slabších, utlačovaných, vdov, sirotků a ukrajinských štětek. Takový týpek, dokonale trénovaný ve střelbě hřebíky a zacházení s kompletním sortimentem mechanického ručního nářadí, by mě pak za hrubost klidně mohl na sto metrů ukřižovat až v zahradním nábytku, umlátit gumovým kladívkem nebo opíchat lištovými rohy na plovoucí podlahy. Ač se jednalo o hloupou, unylou, patetickou a mnohdy až směšnou hovadinu určenou pro totální debily, poučil jsem se a už raději nikdy Nataše jednu nepřimrdám před jakýmkoliv hobby marketem, abych náhodou neměl druhý den v patách podobně reálného „Zabijáka z Hornbachu“!

Na americkém středozápadě zase fučí. Bohužel ten zkurvený rotující vítr přivanul spousty patetického bordelu, který znatelně poškodil jinak opravdu spektakulárně udělaný film, a ofukuje sbírku postav tak mimořádně nesympatických, že jediné, co si celou dobu přejete, je, aby to všechny ty slizáky co nejdříve odfouklo někam do prdele a vy jste se mohli jen nerušeně kochat těmi fantastickými záběry tornád jako hovado. A tak zatímco po okrajích vichru nádherně cirkuluje famózní koktejl baráků, těžkotonážních kamiónů, jedno i dvoustopých vozidel, stromů a ignorantských lidí, co jebali na předpověď a systém včasného varování, v oku bouře slintající nezletilý šulínek kýčovitě zachraňuje svou vysněnou prsatici, aby si konečně mohl sáhnout na rybu, katalogový americký dedy nechutně okázale utužuje láskyplné vztahy se svými odpudivými syny a iritující, posedlý lovec tornád se odhodlaně připravuje na svou finální hrdinskou oběť, aby všem ukázal, že ve skutečnosti nebyl takový kokot. Takže půl na půl. Vně parádní, uvnitř xblití. Nebýt té močopudné výplně, vizuál opětkuju, ani nemrknu.

Taky jsem už párkrát zahučel do černé díry, aniž bych o to zrovna stál. Začalo to vždycky docela nevinně. Jen tak jsem si pohodově poletoval na orbitu, popichoval hvězdokupy a najednou bác ho! Agresivní díra jako hovado! Než jsem se nadál, byl jsem v ní až po kořen. Totálně zakřivený časoprostor, všude řev a před xichtem se mi zběsile míhal pár antičástic. „Oliž mi, kurva, kozy!“, ozývalo se při tom bušení z horizontu událostí a singularita mi drtila koule. Docela průser i pro ostříleného astronauta! Raději jsem si jako vždy začal představovat slintajícího Hókinga, aby nedošlo k onomu náhlému, nepříjemnému gravitačnímu zhroucení, přičemž jsem se snažil vzít kvantovou fyziku do hrsti a nabrat únikovou rychlost, aby mě ta lačná mrcha náhodou nepohltila. Zatím jsem měl štěstí, a i když jsem sem tam osel gravitační pole před kolapsem antihmoty, nakonec jsem se z toho vždycky nějak vylízal, aniž bych znatelně zestárnul. To Kryštof měl evidentně smůlu, toho vcucla celého, až mu z toho dočista jeblo a rozhodl se zfilmovat celou Astrofyziku pro pokročilé. Výsledkem je úmorná, tříhodinová hemoroidiáda, patetická jako ta pomrdaná reklama na Kokakolu před filmem samotným, co zdravému pozemšťanovi dost nepříjemně evokuje Vesmírnou odyseu 2014. Aspoň, že ta plechová huba byla tentokrát skvěle sarkastická, opravdu genitální Pan herec Meťjů Mekkvír dokáže odlepit ze dna žumpy kdejakou sračku a trochu to oživila ta chvilka Gravitace. Jinak egoistický zmar! Bratři Nouleni nadrtili wykydpédii, na těch pár vskutku dokonalých záblesků filmařské geniality nakydali tunu kýčovitého hnoje, korunovaného iritujícím fretčím xichtem příšerné Hatavajovic Anči a pro „velké finále“ zformulovali vlastní LSD teorii, z níž by Hókingovi ochrnul i vozík. Ale kdo ví, třeba je na konci černé díry opravdu země za zrcadlem s teseraktem, odkud můžeme Džesice Čestein vyťukávat morseovkou na hodinky, jaká je odpudivá králičí nora.

Bella je sice rozhodně ta nejvhodnější kandidátka na to, aby děsila svým zjevem fundamentalistické tenoristy a nutila je oduševnělými „hereckými“ výkony k sebevraždě, avšak pokud to v Guantanámu opravdu vypadá tak, jak tu bylo prezentováno, divím se, že ti islámští fanatici neorganizují vyhlídkové lety nad Ňu Jorkem s detailními prohlídkami mrakodrapích interiérů jako na běžícím pásu a jen proto, aby se z pekla perských holobytů dostali do toho luxusního Holidej In na Varaderu. Samozřejmě si dělám legraci!! Nutit totiž někoho číst furt dokola Heryho Potrata, přičemž mu dle krutých vojenských předpisů musí co deset sekund do cely okýnkem nakukovat ta tragická tvajlajtí pizda s ochrnutou držkou, protože tam určitě nemají kamery, to je opravdové dno humanity, vrchol nelidského zacházení a bezskrupulózní porušování Ženevské konvence. Ten dement, co tuhle přiblblou a nudnou žvanivku splácal, mohl na takové top sekretenální informace narazit pouze v případě, že si zadal do gůglu „O čem mám natočit opravdu debilní a otravný film, abych se i já angažovaně vyjádřil k potlačování lidských práv?“ a vyhodilo ho to na wykydpédii.

Film „Čtyři z tanku a Pitt“ jednoznačně boří zažitá klišé o tankistech. Tank tu již není útulným a vyvoněným místem ovládaným partičkou čistých, sympatických a za všech okolností kamarádských pšontků. Ne, je to hnusná, smradlavá a klaustrofobická kobka, kde se chčije a sere do plechových beden, s posádkou, na níž by si nejeden psychiatr s úspěchem udělal atestaci, ve složení jeblý Mexičan, vypatlaný a agresivní bruklynský vrah, transka jménem Šejla a hnusná, iritující neherecká mrdka Percy „JaxekurvamohdostatdofilmusPittem“ Džeksn. A tak jedinou sympatickou postavou je opět jen ten dvounohý miláček žen, dětí a mnohých mužů, za všech okolností rozkošný, přesličný a zářící Bret v roli Šaryka. Je to v podstatě úplně o ničem a s koncem, u kterého má jeden neodolatelnou chuť kopat se do koulí za zvuků Emejzink grejs, avšak tankisté naprosto splňují požadavky na ně kladené, tedy ovládat tank a kosit Wehrmacht, a natočeno je to až úděsně sugestivně a realisticky. No, realisticky… Na vojně ani ve válce jsem nikdy nebyl, rovnou od lučištníků jsem byl převelen do zázemí a jsem ten hodný strýček, co se v případě mobilizace důkladně postará o zabezpečení týlu a bude vám s nasazením šukat manželky a přítelkyně, aby nebyly mrzké, kdybyste se náhodou ze zákopů nevrátili v pytlích. Takže co já můžu vědět, že? Nicméně bylo to působivé jaxviňa a vůbec celkově úžasné.

Jako vášnivý antropolog jsem si film s názvem Mrdání rozhodně nemohl nechat ujít, i když jsem věděl, že se jedná o mně vesměs nepříjemnou, cigánskou kinematografii. No, ač to o mrdání tak trochu bylo, moc se tam nemrdalo, nicméně tento bliják nese memento natolik odstrašující, že by z toho jeblo snad i nejzuřivějšího filantropopa. To místo se jmenuje Bombej, nej“lidnatější“ Chánov světa. Bordel, smrad a v podstatě anarchie, kde enormní banda Stojků přežívá ve svém přirozeném prostředí a kde jakákoli hahazákonná moc existuje jen proto, aby se neřeklo v OSN. Ano, i takto to může dopadnout, pokud je necháme nadále se nekontrolovatelně množit, podporované štědrými sociálními dávkami. Až se docela divím, že ty kofoly měly vůbec potřebu natáčet něco, co je aspoň trochu angažované, a místo toho nevypustili obvykle přiblblé, patetické tanečky, protože Mrdání stejně nakonec vyzní tak, že jsou rádi tam, kde jsou, a na nějaký právní stát sere pes. Teda aspoň do doby než ho sežerou. Nečekejte rozhodně nějakou drsárnu, je to celé pandžábsky přiteplené, místy debilní, avšak z výše uvedených příčin i znepokojivé a dost iritující. Už „sympatická“ a brutálně přehrávající hlavní hrdinka, inspektorka Mižigarová, hrdá členka CSI Litvínov, je od pohledu zralá na uškrcení čornutým měděným drátem před nejbližší sběrnou. Hnusná, oprsklá matrona, nápadně připomínající Věru Bílou zamlada, s typicky vychlastaným hlasem, který si lze lehce splést se sarkomem hrtanu, si holt neetnické příznivce najde jen stěží. A ta „vyšetřuje“ únosy a sexuální obchod s nezletilými cigoškami. V zemi, kde je na kurvení záměrně posílá přes padesát procent rodin!!! Nedělá to z nějakého přesvědčení či příkazu shora, ale jen proto, že jak na sviňu unesli její neteři Soni její nejlepší kámošku ze zvláštní školy. Jinak by se na to samozřejmě vysrala jako Čonka na lopatu a raději zůstala doma na podpoře. Dopadne to přesně tak jako ve verzi klasické kakaové pohádky Čert a Piča. Ač je čert úděsný a nedotknutelný zmrd, ta harpyje Mižigarová se na něm nakonec stejně povozí. A vystrašený Evropan si při závěrečných titulcích jen položí zoufalou řečnickou otázku: „Co zmůže pár skinhedů se zápalnými lahvemi tam, kde selhala čtyři století trvající civilizační snaha upjaté britské kolonizace?“. Tak si aspoň dáme nějakou pěknou pissničku.

Pozor, tento zvratek je určen výhradně těm, co film ještě neviděli a chtějí si ušetřit sto minut, které mohou věnovat například plnění tortil či vysrkávaní škeblí. Vyslepičím v něm totiž úplně všechno, protože jsem svině, je mi úplně jedno, jestli byla dříve vaječina nebo kraslice, a strašně chci všechny ohromit, jak dokonale jsem to pobral. Butan je holka krev a kefír, jen tak trochu hermafrodit, a má ho rád jen on sám. Proto se rozhodne nechat si přišít pořádného čuráka, vrátit se časem pomocí kouzelných houslí zpět do svého kundího období, sbalit sám sebe a kvalitně se ošukat. Pro sichr si do té samé doby skákne ještě o dvacet let starší, aby na sebe a sebe dohlídl a hezky si zašmíroval. Divím se, že rovnou nevletěl do časosběrné trojky. Butan 2 Butana 1 nasmrká, narodí se Butan 0, kterého Butan 3 časoskokem vrátí zpět na start, a tak je Butan holka krev a kefír, jen tak trochu hermafrodit, a má…….. Co na tom, že jsou čtyři v jednom období, vzájemně se ochmatávají, vesele se i množí, čímž vytvářejí paradoxy dokonce větší než ego Radka99 a motýlí efekty velikosti máchnutí sloních uší? Něco takového prostě může napadnout jen úchyla, narkomana nebo Hajnlajna. Nicméně, je to originální, záživné, Uhlovodík a jeho molekuly hrají jako o život a hezky se u toho fantazíruje. Kdybych se já někdy dorval k podobným houslím, okamžitě bych se vrátil do roku 1990 a úplně sám vyprcal nenasytnou nymfomanku slečnu Alici najednou zezadu i zepředu, aby mi pak celé ty roky nekazila imič a jako jediná všude netvrdila, že to nebylo nic moc. Kráva!!!

Být metrosexuálním postapo kokotkem s odpovědností za osud celého lidstva rozhodně není pro chlapce žádná výhra. Téměř veškerý čas musí věnovat tomu, aby šel příkladem, byl za všech okolností uvědomělý správňák s posláním, pomáhal slabším a udržoval harmonické vztahy v kdovíproč izolované kokotmunitě Hladových gayů aka tupých ovcí, které nejsou zdaleka tak vyvolené jako On. Nene, je to nesmírně těžký a zodpovědný úděl, nejeden Dárce, Divergent nebo člen obludária kolem Ketnys by mohl vyprávět. Člověk by se po přečtení zdejších pubertálních polucí málem domníval, že se v té zasrané vlně dětských postapokalyptických pičovin konečně urodilo něco s originálním nápadem a hustou akcí uprostřed krutě zákeřného a smrdícího bludiště. Ani hovno! Tři čtvrtě filmu hledá skupina buzniček sveřepě vedená nejkrásnějším a jediným hrdinsky rebelantským hošanem hormonální rovnováhu, poté chvilku pohoní v debilním labyrintu mezi pár lidožravými pavouky, zvítězí a už se můžeme netěšit na pokračování. Docela se bojím, co přijde, až tato vlna vyčpí jako homopýři. Krosouvry? Něco jako Ketnys versus Dárce, Hladový labyrint či Liga vypičenců? Raději nedomýšlet! V tomto případě si kromě nadšenců do nudných, neinventivních a neustále recyklovaných kopírek na jedno brdo jako já navíc přijdou na své i milovníci obskurní logiky. Ale co. Otázky typu „Proč se ta partička bukanýru s kovovými nástroji, provazy, vším možným vybavením a lesem jako kráva za zády nechává decimovat v nějakém trapném bludišti a hraje si roky na skautský tábor, místo aby během chvilky stloukla třicetimetrové lešení a zdrhla vrchem?“ nebo „Proč je k testovací izolaci pár debílků zapotřebí postavit obrovský hájtech labyrint a opíchávat je složitě pěstovaným kyberhmyzem, místo aby je nechali servájvlovat na nějakém pustém ostrově a injektovali pěkně postaru“? si všechny ty otylé děti, hledající v Cinestáru svou identitu při hltání tohoto „ukrutného“ dobrodružství, zajisté klást nebudou!

Kysličníková buznička Ken a jeho věrný druh, ňuňuňavý homoo-pičák Ryu, spolu celý film strašně žužu trénují balet. V kimonkách jako od Prádíka do svých tělíček dvě a půl hodinečky cukrouškovsky bušínkují pěstičkami na roztomiloučké plážičce, až jim z toho rozverňoučce poletují vlásky, které neudrželo ani to pětečkové tužidýlko „Landn luk – kluk jak buk.“ A co teprve, když sem tam u toho udělali to ťuťavoučké hopy-hop. No Ježyššš!!! Z toho plijé holce vždycky až poskočil ohryzeček, stáhl se análek a romanticky zacukalo v šulínku. Bylo to prosté bóžžžo, akorát jsem byla mocinky rozpačitá, komu fandínkovat. Keník byl bez sáčččka šššýýýleně šššukézní a hned bych se od něj nechala vypěstičkovat, ťamánek měl zase rozkokošnější modré koule. A tak jsem jen roztomiloučce plácala ručičkama a volala: „Ho-šššy do to-ho, ho-šššy do to-ho!!“, až jsem si je pak hned musela nakrémovat, aby mi nerozpraskala kůžžžyčka.