verbal

Vynikající seroš pro heterosexuální nesnoby, kteří se chtějí něco dozvědět o hnusných intrikách na dvoře jednoho z nejzkurvenějších incestních degenerátu velkobritské historie, přičemž bytostně touží vyhnout se u toho grafomanské slovní rakovině a přiblblým básničkám nejpřeceňovanějšího uspávače hadů v dějinách dramatu, Vildy Třesoštěpa, či tupým a fucktograficky zkreslovaným mýdlovým operám Netflusu a jiných kanálů. Naprostý herecký, scénáristický i exekuční sqost! Rájlenc je jednoznačně nekorunovaný král mimiky a neverbální komunikace. Netečnému blbovi se na první pohled může zdát, že tři čtvrtiny hrací doby jen tak tupě čumí do blba a mlčí, ovšem ty dokonale jemné nuance v xichtě a nepatrná gesta vždy naprosto dokonale a zcela zjevně vyjádří, co se mu v ten daný moment kde honí, nebo kde je zakopaný pes. Famózní!!! Také zpracování všech těch relativních událostí kolem panovačné Bulejnovic štětky zatím, DMSM, asi nejlépe a nejrealističtěji odpovídá myšlenkově kritické interpretaci mnohdy rozdílných historických pramenů. A v neposlední řadě je to úchvatné vizuální porno! Každý druhý záběr téměř věrně evokuje kompozice Holbeina, Dürera či Rembrandta, a to včetně nasvětlení i patiny. Samozřejmě nic pro náctileté kokoty, dějepisné ignoranty, potraty dělnické třídy a voliče ANO. Ovšem například pro čtenáře dokonalých historických románů J. C. Sansoma rozhodně povinnost a skvělý doplněk k dobovému dokreslení vlády hloupého, beznázorového a krutého hnusáka Jindry Osmičky. Opravdu neustále kroutím hlavou na tím, jaxi Velkobritové v 21. století tyhle zasrané zdegenerované pijavice, co je téměř 800 let jen bezskrupulózně ždímaly a terorizovaly, pořád urputně vykrmují, a ještě jsou na to děsně hrdí.

Holý úd zcela bez soucitu naservíroval ubohému bezbrannému divákovi peklotyčně hnusnou, ultimativně přiblblou a neskutečně nudou krÁvu. KrÁvu, jakožto nejhustější nájemnou vražednici světa, která profesionálně kondičně běhá jako buzna s ústřelem a bije se se všemi těmi statickými gorilami za pomoci mistrovsky zvládnutého bojového umění krAv trága snad ještě neuvěřitelněji než mongoloidní myopatické děti v družině zvláštní školy. Ale ta pravá nesnesitelná bolest očí i uši a smrtící dávka volných radikálů scénáristické debility způsobujících agresivní rakovinu vkusu přichází ve chvílích, kdy se v přestávkách mezi tím retardovaným nájemným vražděním snaží své neméně odporné a brutálně nehrající sestře přepíchnout ukrutně nesympatického BLM recitátora, načež zarputile řeší takto vzniklé ztráty rodinných hovnot se svou strašidelnou masitou prasomatkou, na níž nějakého nekrofila napadlo exhumovat ve Frankensteina plasticky zpotvořenou a jako vždy totálně prkennou Džínu Dejvis. A to už se z toho stává téměř nesnesitelný vizuální i dialogový eksplotejšn. Jen doufám, že si Kolín s Malkovičem vrazili tenhle hřebík do rakví svých kariér jen proto, že je ta ohyzdná zrezlá trubka přeplatila, a nikoliv že je „uprosila na kolenou“. Zoofilie je totiž v civilizovaných zemích pořád trestná. Atomová zrzka pro mentální bezdomovce.

Zpocený vyhodíte šprcku a figurantka má orgasmus. Poté ho z ní chvíli ve zběsilém tempu vytahujete, následně ho vytahujete pomaleji, načež ho vytáhnete úplně, ona vám chvíli nato vyplivuje péro, pak vám její klitoris olíže jazyk, navlečete jí kalhotky, pohrajete si jí s kozama, zvednete ze země její podprdu, odborně ji jí jednou rukou zapnete, požvýkáte ji ucho, pofranckujete, ona posbírá své kvapně odhozené svršky a obleče se. Načež se přistihnete, jak do ní v baru lijete vodky a přemýšlíte o tom, že by nebylo marné si zapíchat. Když v tom kolem pozpátku proběhne Nolan, ďábelsky se zachechtá a sdělí vám, že mu ego ještě více přebujelo intelekt a že bez kauzálního algoritmu a podrobného průvodce jste v piči už teď, čili vůbec nemusíte na ten sex ani myslet. Nádherně natočená překombinovaná monotónní maglajzovitá velepruda, u níž se už někde v půlce natolik královsky nudíte, že vás prostě totálně přestane zajímat, který z těch prkenných Patyzónů jde vlastně proti směru hodinových ručiček. Ale je to Nolan a wykydpedická teoretická kvantová fyzika pro mongololidi, tudíž to prostě jako správný beznázorový idiot musíte opětkovat, abyste mezi všemi těmi artovými hnědopichy nevypadal na těch internetách jako totální čurák, že?! Já jsem ovšem invertovaný, a když mi z hajzlu do prdele náhle skočí hovno, po dvou otravných hodinách reverzního trávení v rozličných odbočkách a zákrutách tlustého a tenkého střeva a po průchodu jícnem a hltanem prostě vyplivnu na talíř úhledně naaranžovanou hromadu žluklého bramborového salátu.

Taxe mi to líbí! Jednoznačně vydařený experiment pro postižence s mobily přirostlými k držce. Žádné giga na epizodu při nákupu a pěkně deset minut na díl, takže scénárista ani režisér neměli čas ukájet své artistické ambice, vatit to dávivými rodinnými hovnotami a skoro ani rasisticky přenegrovávat. Výsledkem je svižný, solidně natočený i zahraný, jednoduchý, účinný a zábavně klišovitý mikroseroš o tom, jak prostě jeden frajer honí druhého, až ho nakonec vyhoní, a všechno dobře dopadne. Něco jako když Herysna poskáče 24 hodin, pročež doktor Kimbl nemá ani minutu na plácání nepodstatných obstrukčních kokotin. Samozřejmě nic pro olupené zádumčivé panice, existenciálně hloubavé artové hnědopichy či přežvykovače degenerativních superdementních leporel.

Peklotyčně slizká a mimořádně otravná otylá nezletilá negrorecitátorka, prvoplánově krutohustý čokoseal Jakub Liškka a jako vždy důkladně progelovaný žužupolicista Pepikh Buzoň-Hulitt honí mezi vyžranými černoškami s kobylími prdelemi. Honí zlé dýlery Iks-menpika, které dělá z narkáčů supernarkáče, a trousí přitom zcela v souladu s globálními bleklivsmetrsáckými rasovými čistkami koncepční vzdělávací a motivační bonbonmoty typu „Tenhle odporný, a priori rasistický systém tě samozřejmě semele, tak mu pomoz tím, že budeš jebat na školu, a radši repuj a dýluj!“ Důkladně poučen touto jasnozřivou edukací jsem se rozhodl spálit všechny své doktoráty, vypatlat se čicháním ředidla a zbriketovat se na solárku, abych nalezl dokonalé uplatnění i v nadcházejícím kulturně rozmanitém světě. Tak mi od teďka říkejte Dýdžej Mamba aka Emidement, a kdybyste potřebovali nějaký urychlovač kriminální euforie, klidně mi pissněte na Tvítr (#Blakpizzbatter). Scénář mého nejnovějšího, totálně horkého videoklipu naleznete v deníčku. Každopádně, ač to má zase hnusný rasistický podtext, tak s přihlédnutím k posledním rychlokvašným přiblblblým Netslusancům pro náctileté i-retardy je to exekučně i jakýms takýms scénářem jednoznačně lepší a docela zábavný průměr.

Ozzy by měl asi přetextovat: „Who can we get on the case? We need another nigger again!“ Představte si novodobou adaptaci Chaloupky strýčka Toma. Máte? Tak, a teď se zamysleme, co by asi tak následovalo, kdyby si tam hlavní roli toho negroonkla střihnul třeba takový Stellan Skarsgård. Já myslím, že by všichni ti blaklivsmetrsáci a jejich antifapasáci okamžitě chytli černou běsnotu, načež by vyrabovali a vypálili Holý úd. Takže hned ze startu tři hvězdy dolů za bezprecedentní sraní na hrob Standy Zahradníka a rasisticky oslizlou negrotizaci Póla Drejka. Ano, toho předlohou i dřívějšími vizualizacemi sněhobílého a árijsky blonďatého Póla Drejka. To máme, po nechutné dehonestaci Lincolna Rýma, již druhé kvotační očerňování klasického detektiva, jakož i otevřenou rasovou diskriminaci a pohrdání Asiaty, Hispánci, Araby a Eskymáky! Člověk si s něvěřícným vykrucováním atlase v čepovci klade otázku, kam až je ta absurdita schopna zajít. Nad tím, že se nám po slovanských mykologiích běžně prohánějí negroelfové a v družinách Robina Úda či u kulatých stolu krále Artuše nebývá pro mouřeníny kam plivnout, se dá ještě jakž takž mávnout bitchem otrokáře, doufajíc, že si jednou ten Mat Démon toho Mandelu taky zahraje. Nicméně rasistické kurvení literatury, to je přinejmenším vlezdonegroprdelismus a mezirasové anální znásilňování autora i čtenářů, směřující k Černochovi Doriana Graye, Hraběti Negro Cristovi nebo dokonce až k afroizraelitskému Ježíšovi. Denzel už se dozajista rozcvičuje a zkouší, jak mu sluší v zápěstích hřebíky. A navíc tohle tendenční rasové a genderové sociální lkaní není ani Perry, na jakého byl jeden z posledních vizualizací zvyklý a na jakého se tolik těšil. Tedy ten strhující, charizmatický, dobře situovaný a náramně prefíkaný otyloň, co si u soudu sebevědomě vytře prdel se sebevětším zmrdem. Ne, je to, skoro v souladu se Zahradníkovými začátky, Masoň v plenkách, čili upocený troskoidní otloukánek a huhňavá socka, pro kterou je „corpus delicti“ pěkně hnusná mexická pohlavní choroba a „rigorózní zkoušky“ neumí ani správně vyslovit, natož vyslabikovat. Přičemž první čtyři díly by se daly s úspěchem filmově - teoreticky kategorizovat odborným termínem „zkurveně lezavá sociální pruda“. Pak ale naštěstí ve vrbě hrkne, vynoří se alespoň chabý náznak nějakého toho Perryho a začne to mít trochu spád s mile vykresleným hnusem Ameriky krizových třicátých let. Takže 2,9547145, ať nežeru, a doufám, že to úvodní martýrium v Pery Mejsn rybůt vyústí již ve svižné pokračování a v Pery Mejsn ryloudyt se zjistí, že ten diskriminační detektiv byl ve skutečnosti jen kvůli případu fickaně maskovaný Džeki Čen. Rasisti zkurvení!

Tréninkový den na bukvoidní telenoveliádu. A já se tolik skrytě těšil na typického Vočaře, tedy nekompromisní surovost, spodinu, špínu a hnus Losích Andělic. Načež v první minutě nakráčel do záběru vymydlený zbuznělý Hispánec, říkejme mu třeba José Armando Conquistador del Recto, urputný to rodinný hovnotář, zapřísáhlý křesťan, vrah, drogový dýler a Mirek Dušín v jednom, za kterým cupitala snad největší kástingová minela v historii gengbengerských filmů, kvádrem od Armániho a mutujícím barytoaltem vytuněná a megadrsňáckou homobradkou olepená transka - Šejla LaBlaf. No děsivý týpek! A to v roli bezkonkurenčně krutopřísně nejhustšího gengového vymahače všech dob, před kterým se třesou i ta nejdrsnější otapetovaná animální hovada od Kalifornie až po Yucatan. Asi aby je náhodou nedefloroval bez gelu. To už to rovnou mohli dát Šeldnovi! A tyhle dvě princezny první polovinu zaníceně profilozofují na téma, jak je pro bezskrupulózní vymaštěné sadistické vrahy životně důležitá láska, přátelství, čest, svědomí, smysl pro spravedlnost, rodina a Bůh. Pak sice Juárez vyšle do hry poměrně démonického rozrážeče bukvic - dona Diega de Satanás, jenže ten udělá osudovou chybu, když v děsně utajeném hotelu típne našemu milovníkovi Esmeraldu, aniž by si tam zároveň na José Armanda počkal, yntelechtuán jeden, čímž mohlo být v šedesáte minutě vymalováno a po bolestech konečníku. Tudíž následuje druhá polovina, ještě více super k žehlení a depilování bobrů. Náš „kladný“ hrdina se s „procítěně truchlivým“ výrazem cigánského psa před sežráním urputně modlí, čumí do blba a obrazovkou se hodinu honí zpětné záblesky typu „Esmeralda se cachtá v příboji“, „Esmeralda zpomaleně běží rozkvetlou loukou“, „Esmeralda se usmívá“ či „Esmeralda venčí malé cigoše“, u čehož na pozadí hraje největší hit skupiny Gel de fresa - Vaya con Dios, mi amor. Naštěstí jsou tu ale členové jednoho z nejsurovějších negrogengů Losích Andělic, „Krváci“, jako obvykle čestní, spravedliví, rodinné hodnoty vyznávající, féroví, v Boha věřící a vždy ochotni podat pomocnou ruku, kteří celé to martýrium v pěti minutách ukončí pěkně přiblblou přestřelkou, a křestané, gejové a hospodyňky za zenitem si zhluboka oddechnou, že až na očekávané vzkříšení Esmeraldy to všechno vlastně dobře dopadlo. Velmi bolestivý olejový klystýr.

Zaprodané korporátní gorily se vzájemně koksují se zkorumpovanými vládními gorilami, přičemž animálně ničí všechno kolem sebe a traumatizují chudáky horské gorily, které jsou na pokraji vyhynutí. Jediným Hestnem je tu paradoxně potomek příbuzenského křížení belgických degenerátů, kteří se v 19. století podíleli spolu s Poldou Druhým na plundrování a terorizování Konga. Impotentní pózování princátka de Merode uprostřed téhle války o planetu opic nám, opět paradoxně, kýčovitě a populisticky shrnuje pro změnu potomek příbuzenského křížení pruských degenerátu, zjevný feudokomunista, ekosluníčkář a dle tohoto i jeho předchozích pičinů také demagog par excellence – princátko von Bismarck. Umaštěná militantní lesba v jeho službách sice hezky vychytala třetí svět plundrující zmrdský korporát, ovšem jinak si tenhle pěkně vychcaný šlechtický synek, jehož patetický pseudoblábol koprodukoval sám Národní park Virunga, elegantně vyfabuloval ozbrojený konflikt asi o 400 kilometru severněji a o jezero dál, než se ve skutečnosti odehrál. Ale nevadí, ti čuráci, co tohle nominovali na Osrala a tak procítěně se nad tím rozplývají, si ve své moudrosti beztak myslí, že Kongo je africký buben. Takže si z této účelové lži Herr Riefenstahla fucktograficky odneste nejlépe jen to, že v Kongu žijí gorily, a ty horské je třeba chránit, nejefektivněji asi přesídlením těch nehorských do Somálska.

Další marný protekční pokus slizkého a prkenného bratra Franka vystoupit ze stínu svého sympatického a solidně hrajícího sourozence. Tentokrát režijní a scénáristický. Opravdu nechápu, kdo dal prachy na takové povrchní a nenápadité nic, které unyle vyšumí někam do prdele ještě před závěrečnými titulky. Patrně někdo, kdo se snažil progelovat Džejmse. Myslím, že vyzrazením přesného obsahu tentokráte nikoho o zážitek nepřipravím, poněvadž z toho stejně žádný nebudete mít, bojler nebojler. Dva bratři si prostě vyjedou s kundama na chatu, kde vedou zkratkovité sterilní unifikované kundožvásty alá Gillmorovic děvčata či Dawsnova sněť. Pak standardně slušně předstírající Danek, stylizovaný do sekndhendového Bredlyho Kůpra, vyprcá bráchovi emancipovanou mohamedánkku, přičemž ucpe vířivku. Další zkratkovité sterilní unifikované kundožvásty alá Gillmorovic děvčata či Dawsnova sněť, tentokráte z výčitek svědomí. Chudák vířivka! No a deset minut před koncem všech těch zkratkovitých sterilních unifikovaných kundožvástů alá Gillmorovic děvčata či Dawsnova sněť se tam zčistajasna zjeví jakože nějaký náhodný vrah bez vztahu k čemukoliv a komukoliv, pročež všechny ty žvanily rychle, suše, anemicky a neinventivně zabije. Konec. Jestliže toto naplňuje definici hororu, pak je hororem i Sex ve městě. I když vlastně … Jsem přesvědčen, že nemít Davča tak príma bráchu, neškrtl by si ani v homopornu, a dneska by místo prznění kinematografie někde u Mekdonalda kvedlal milkšejky.

Jeden maďarský gej mi nasmerfoval do pošty akože tutové odporúčanie. Že vraj „Ak sa ti páčil Ržev, toto ťa totálne odjebe“. A měl pravdu, chalan chlpatý, odjebalo! Úplně mi to odjebalo poslední zbytky důvěry v ruské filmy. Bylo to, jako by zneuznaný režisér amatérského fekálporna dostal oboustranný akutní zánět ambicí a snažil se natočit Zachraňte vojína Chlestakokotova v Apokalypse, k čemuž měl k dispozici závratných 1000 rublů, mobilní telefon, tři hromady suti, partičku notorických leningradských bezdomovců, dva cigánské holobyty, pět litrů rajského protlaku, tři kila vepřového z nuceného výseku, pokoutně nasnímané otáčení tanku v bahně, čtyři podomácku vyrobené sádrové panely, cisternu benzínu, sirky a rusko – čečenský translátor. No neudělejte z toho sofistikovaný a dechberoucí velkofilm s atmosférou, jako by byl divák přímo přítomen v tom pekle! Pekle plošně retardované squatterské čtvrti. Čočka mobilu je dvě hodiny nalepena na xichtě nějakého zjevně nesvéprávného hrdinného krasnoarmějce či do morku kosti odporného separatisty, aby náhodou nebylo v pozadí toho vrakoviště, kde to celé uplácali, vidět stěžně zaparkované Aurory, přičemž tito procítěně trousí do éteru vlastenecké bonbonmoty hodné scénáristicko - herecké přípravky ochotnického spolku Ochrnutý down, nebo se naprosto přesvědčivě pitvoří, jako by měli v rozkroku tři koule. Ta třetí koule je jakože z gumové atrapy snajprpušky Dragunov SVD a pitvoření vypadá, že si právě skřípli pytel v zipu těch rekvizitních maskáčů ze seconhandu Velké vlastenecké války. Tu a tam se záběr přesune na až nevydržitelně drasticky povalující se vepřovou kýtu marinovanou v kečupu, občas na někoho spadne jeden a tentýž sádrový panel, přičemž mu rekvizitář mrdne na hlavu kýbl stavební suti, a v pozadí těch nevyžádaných detailů neustále věrohodně hoří nějaké odpadky polité benzínem. Ještěže to je alespoň dokonale ozvučeno! Ruchy a postsynchrony dozajista profesionálně vyráběli tak, že se pak všichni sešli ve studiu (sklep režisérovy 1+1) a na mávnutí zvukaře dělali do nahrávajícího magnetofonu Karpaty-205 „Zzzzzz-Džžžž“, „Ratatata“ a „Pffffff“ (tohle je citoslovce plápolajícího ohně). Fuckt paráda, dicki moc za doporučení!