Martrix

Četl jsem snad všechny knihy, ve kterých Arthur Conan Doyle Sherlocka použil, viděl jsem seriál a nemálo filmů. Ne proto, že jsem nějaký sherlockofil, ale mám tu postavu rád, baví mě. Resp. mám rád svou představu o tom, jaký by Sherlock ve skutečnosti byl. A tvůrci mi ji zatím nijak zvlášť nenarušují. Dokonce se ani nestalo, že by mi vadilo obsazení. A že už si tuto postavu zahrálo nemálo herců. Soukromý život Sherlocka Holmese, nemá sice základ v žádné z knih, ale Wilderovi se povedlo navodit dojem, že sledujeme případ, jaký by Doyle klidně napsat mohl. Všechny postavy jsou podle not, jak je autor složil, jen příběh a samozřejmě odlehčenost Wilderovi vlastní, dělají z tohoto filmu jinou písničku. Veselejší, ale pořád je to případ hodný Sherlocka Holemese. Příběh o jednom z mála selhání Sherlocka. A taky o tom, že když už se nezadařilo...většinou v tom měly prsty ženy. U těch filmových Sherlocků, se mi líbilo pnutí mezi ním a Irene Adler. Když se brilantní mysl nechá vykolejit potvorovitostí žen. Superchytrý chlap, je zpravidla sociopat, superchytrá žena, je většinou mrcha. Když se setkají, nejde o jiskření ale spíš je to jako když teče láva do moře. Takže tento film měl předpoklad, že mě pobaví. Zvlášť s přihlédnutím na ostřílené duo scénáristů. To špičkování a odlehčenost, nebylo vůbec rušivé ani ve chvílích, kdy byly vtípky slabší, resp. nevtipné, příběh byl v pohodě, herci také. Ovšem, pokud by ale někdo dělal remake, byl bych raději, kdyby byla stopáž o 20 minut kratší a hlavně...kdyby byla mnohem rafinovaněji, ale současně patrněji rozvinuta počínající náklonost mezi Sherlockem a další mrchou, kterou mu tvůrci z nějakého důvodu strčili do cesty. To mi tam trochu chybělo. Slabší 4*

Při vší úctě k Samuel L. Jacksonovi, tento film z vod průměru pozvedá jiný herec. Ať už si o Kevinovi Spaceymu myslíte cokoliv, jeho charisma a precizní herectví bylo v mnoha ohledech jedinečné. Je podobně sympatický jako třeba Niki Cage, ale mnohonásobně lepší herec. Vyjednávač mohl být v rukou zkušenějšího režiséra stísněný thriller, ale Grayovi bylo pouhých 27 let a za sebou měl jen práci na filmech zaměřených spíš pro afroameričany. Šlo tedy o jeho první větší produkci. V tomto kontextu, to zvládl relativně dobře. Scénář má vcelku solidní linku, ale mnoho postav, včetně FBI se chovalo nepochopitelně krvelačně. Důvod byl prostý, tvůrci se snažili udržet dojem, že za tím podrazem na Dannyho může stát kdokoliv. Konspiračně paranoidní atmosféra, se ale dá vytvořit i jinak. Přestože v dnešní době, by se do toho zamíchala rasová diskriminace, tento film si zaslouží remake.

Jasně, má to být o She-Hulk. Jenže ona zatím působí spíš jako průvodce, komentátor.... . Jako kdybychom sledovali dlouhé potitulkové scény, které nás maji pobavit, trochu pozdržet v MCU a navnadit na celovečerák. Soud s Blonskim...šup to za Neuvěřitelného Hulka. Případně za Deset prstenů jako dodatek k Wongovu zápasu v kleci. Proces s měňavcem...za Marvelku. She-Hulk zatím slouží jen jako crosoverhřiště MCU. Nijak mi to nevadí, je to vcelku zábavné. Vlastně mnohem lepší, než etnopopík Minimarvel, nebo trapná debělizace cpt. Ameriky Falcon a Winter Soldier.

Darren Aronofsky je jeden z mála tvůrců, jejichž filmy chci vidět bez ohledu na téma, které si vyberou a kritiky, jaké za to schytají. Má mi co říct, resp. jsem nastaven na jeho vysílání. Ale je mi jasné, že mnoho lidí to tak nemá a že jsou některé jeho filmy považovány za pseudointelektuálně zmatetenou břečku. Chápu, občas na té hraně mezi mozkoškvárem a mozkobudičem balancuje, protože se snaží sdělovat velmi těžko reprodukovatelné myšlenky a navíc má podvratný smysl pro humor, což dokonale předvedl v matka!. Resp. neláme si hlavu s tím, jak moc stravitelné pro diváka, jeho filmy jsou - takový tvůrce, je sen každého producenta. Noe je ale jediný film, kdy jsem si...počkal. Než se dostaví vnitřní nastavení, kdy jsem ochoten pustit si do hlavy film se silně náboženským obsahem. No, moc to nepomohlo. Nejvíc si podle mě Noea užijí exoti, kteří Bibli nikdy nečetli, nezajímají se o mytologii obecně a nikdy neslyšeli o Darwinovi. Ostatní lidi budou mít nějakou představu, nebo očekávání a ti budou minimálně prvních pár minut nevěřícně zírat. Žánrové zařazení bych klidně rozšířil o fantasy, protože Darren si krapánek s mytologií pohrál. Máme tady třeba padlé anděly jakožto kamenné obry a protože si tvůrci nelámali hlavu tím, že střelný prach, výroba železa, kalhoty a jiné vymoženosti přišly o fous později, měl jsem občas pocit, že sleduju postapokalyptické sci-fi. Což ale nevadí, nebo spíš...není to důležité. Nebudu tvůrce hanit ani za to, že se nepokoušeli vysvětlit některé biblické nesrovnalosti, jako třeba jak se rozmnoží nějaký živočišný druh, když má jen dva exempláře. Aronofsky chtěl vyprávět jiný příběh. Film se jmenuje Noe a my sledujeme tragédii muže, který dostal za úkol, očistit svět od člověka. Nejen od těch špatných lidí...od všech lidí, dětí, nevinných...všech, včetně jeho rodiny. To, že tady jsme, je tedy jeho fatální selhání? Je to nedůslednost, nebo se snad ukáže, že dostaneme ještě jeden pokus od stvořitele? První třetina filmu může působit jako eko agitka, u které zaplesají vegani a všichni ti, kdo považují restart planety...ale tentokrát s výrazně menším zastoupení lidí, za skvělý nápad. Já k nim patřím taky. Můžete to vnímat i jako podobenství, protože v Noe se lidé chovají k Zemi velmi podobně, jako dnes my. Ale podobenství je to slabé, spíš je to takové rýpnutí si. To dobré, to co má sílu sdělení, ty důležité momenty, ty se odehrávají až později. Když vidíme, jak velké břímě Noe nese, když i my poznáme, že potopa je jediná cesta, když sledujeme jak to Noea ničí a co to dělá s jeho blízkými. Jako akční, dobrodužný film, je Noe o ničem, ale je to moc dobré drama, navíc s kvalitními herci. Určitě si nezaslouží výsměch. Některé pasáže tam neměly být, mělo to být celé komornější. Ale kolik diváků, by na takový film přišlo do kina? Co by studio dalo do upoutávek? Bez kamených obrů, záběrů na potopu a archu... jen tvář vynikajícího Crowea? No, za mě ano, protože zklamaný divák, je nasraný divák a nasraný divák se příště Aronofskymu vyhne obloukem. A to by byla škoda. Protože jakkoliv je Noe nedobře poslepovaná multižánrovka, tak mě přiměl k mnoha úvahám a trochu mi rozšířil vnímání ohledně Noea, jehož jméno skoro každý zná, ale asi jen málokdo o něm asi uvažoval tak, jako Aronofsky. Přitom pro lidstvo, byl v tomto podání, vlastně klíčovou postavou. I když bych byl schopen Aronofskymu trochu nadržovat, ani nemusím. Jen mě mrzí, že to silné drama naředil polokatastrofickým akčňákem.

Filmy o mafiánech mě nijak zvlášť neberou. ???? Tak proč se (fuck) díváš na film, který se jmenuje Mafiáni, točil ho mafirežisér Scorsese a je....o mafiánech(double fuck)?!! No protože mám filmy rád, zajímám se o ně a Mafiáni jsou všemi tak velebení, že se na ně minimálně z profesně zdvořilostního zájmu, podívat musím. Tlustý maso taky nesnáším, ale domácí slaninu si jednou za čas dám. Takže jak? No, skvělí herci, perfektní režie a relativně zajímavá studie, jak se z vcelku obyčejného kluka, stane mafošský bastard a následně ... . Ono by nejspíš ani nevadilo, kdybych tady vyspoileroval, jak kdo skončí, protože Mafiáni stojí hlavně na tom, jak věrohodně vše působí. Nebudou vyrážet dech chytrou pointou, nebo šokujícím odhalením. Ostatně filmy o mafiánech jsou až ubíjejícím způsobem stereotypní. Dokud sekáte latinu a neohrožujete "rodinu", tak jste za vodou, když ne...jste pod vodou...s nohama zalitýma v betonu. Pokud není poblíž přehrada, tak s kulkou v palici. Stačí vidět jeden slušný film o mafiánech a jakoby jste viděli všechny. Ale s vynikajícími filmy je to stejné, jako se skvěle napsanou knihou. Víte o čem to je, jak to dopadne, ale protože je to majstrštyk...přečtete si ji třeba pětkrát. Takže jak jsem už zmínil, tento žánr mě moc neoslovuje. Ale i jako předpojatý kritik uznávám, že Mafiáni mají velkou kvalitu, která tomu vysokému hodnocení odpovídá. Ale fanda Scorseseho, se ze mě stejně nestane. Třeba Irčan, pro mě byl docela utrpení.

Člověk se jen těžko ubrání srovnávání a samozřejmě si při tom bude počínat poněkud unáhleně. Protože jakkoliv jde o svět který známe, postavy se změnily a s nimi i herci, které jsme vídali mnoho let. Takže když napíšu, že mi s výjimkou asi pěti postav, nepřipadá žádná zajímavá a zapamatováníhodná, je to po dvou epizodách trochu nefér. Ale abych jen nefrflal, tak musím říct, Matt Smith jako Daemon a Milly Alcock jako Rhaenyra jsou castingové výhry. Chemie mezi jejich postavami, i mezi samotnými herci funguje parádně. Možná se mi to jen zdá, ale vykreslení charakterů ostatních postav je poněkud chudé, resp. rozmanitost postav je malá. Zatím. No a pak je tady ten starý dobrý efekt většiny pokračování. Chybí kouzlo překvapení. Všichni už víme, co můžeme čekat. Tvůrci se před tím snažili kličkovat i v poslední řadě GoT, ale bylo to za cenu vymýšlení zvratů, které nebyly...však víte. Tady se mi to zatím zdá být docela předvídatelné, dokonce se opakuje motiv s děvkou, která ovlivňuje jednu z postav. Ono taky co chcete vymýšlet za intriky, když mají všechny postavy pořád stejné motivy. Nicméně jsem rád, že je Martinův svět zpět a že se tvůrci snaží v každé epizodě ukázat aspoń na chvíli draka. Snad se povede dostat do toho i nějaký další zajímavý motiv, protože jen intriky by mě nebavily. Což by dle posledních pár minut této epizody mohlo přijít. Nemít Rod draka takový "úvodník", jakým byly GoT, jistě bychom si tady učurávali blahem, protože fantasy je to pěkné. Ale hold tvůrci museli tušit, že budou přelézat vysoko nastavenou laťku.

Co mají společného Pulp Fiction: Historky z podsvětí a Freeman - plačící drak? Scénáristu v osobě R. Averyho. Pravda, v obou případech je psaný na druhém místě, jako spoluautor, ale stejně...jeden rok pracuje na scénáristicky vypiplaném filmu a druhý rok se spolupodílí na paskvilózním skorobéčku. Co se stalo? Vzhledem k tomu, že si reputaci napravil o deset let později zdařilým Silent Hill a Beowulfem, řekl bych, že potíž Freemana spočívá už v samotném nápadu, aby Francouz a Kanaďan napsali scénář k japonskému komiksu. Já ho nečetl...je možné, že ho adaptovali věrně, ale mě se zdálo být to zasazení do Ameriky a bělošské obsazení velmi rušivé. Kdyby nebyla objektem Freemanova zájmu Condra, ale ustrašená Japonka, nejspíš by jejich interakce nepůsobila jako vyrvaná z červené knihovny. Já zabiják nejsem, ale kdyby na mě nějaká ženská zírala jako Condra...dostane na hlavu papírový pytel. Celý film se potácí mezi lehce úchylnou poetikou, solidní akcí a přeplácaným příběhem v béčkovém kabátku. Ideální film pro nějakého vrátného na noční směně, který si ve dvě ráno zapne TV Nova. Je to lepší, než zírat do zdi, ale ne o moc. Těch zajímavých momentů bylo velmi málo a zůstanou zapomenuty díky do očí bijícím prasárnám a la tisíc kulek netrefí jednoho, ale ten jeden i s dírou v břiše vyrube regiment protivníků. Když si uvědomím, jaké superfilmy v tom roce vznikly...bez slitování 40%.

Docela strašný, jak amíci vymývají dětem hlavy. I průměrně chytré šestileté dítě, se pozastaví nad tím, jak piraňa a žralok chodí a dýchají na souši, proč mají některá zvířata lidské vlastnosti a jiná ne, proč jsou do toho zamíchání lidé... . I animák má mít smysluplné prostředí, ve kterém se odehrává. České děti odkojené večerníčky, které jsou jen málokdy hloupé, bychom takovým paskvilům vystavovat neměli. Obsahově je to taky dost slaboučké a profláknuté. Máme tady Úžasňákovi, Já padouch, Špióni v převleku...všechno o třídu lepší, vtipnější, nápaditější, chytřejší. Nebyl důvod dělat druhojakostní konkurenci. Velmi slabé 3*

I když jsou některé ingredience nechutné, bizarní, nebo ve větším množství dokonce jedovaté, dá se z nich uvařit něco, z čeho vám nebude úplně blivno. Patos a typická asijská ufňukanost ohledně vztahů, Vašut, Županič a Karlovy Vary na francouzský způsob...to jsou přísady pro ultra blaf. Ovšem pak jsou tady vcelku sympatické postavy, ale hlavně...jídlo. Číňané jídlo milují a z tohoto filmu to jde znát. Záběry na vaření i pokrmy...to je opravdu pastva pro oko. Vařím, mám potravinářské vzdělání...ale hlavně mám jídlo i vaření rád. Takže jsem schopen oddělit zmiňované pachutiny od kvalitního základu. Proto jsem v hodnocení vcelku mírný. Ale pro nevařiče a negurmány, může být Souboj kuchařů nestravitelný a asi dost nevábný blivajz.

Podívat se v jeden den na Sedm a Mlčení jehňátek bez toho, aby jste srovnávali? Tomu se vyhnout nejde. Jestliže je Sedm král krimi thrillerů, tak Mlčení bych tituloval jako dvorní dámu. Pořád je ve vysoké společnosti, ale k dokonalosti něco zásadního chybí. Ve skutečnosti je to vlastně pouze postava Hanibala a výkon Hopkinse, který snese ta nejpřísnější kritéria. Což je pouhých 16 minut z celkové...dle mého zbytečně dlouhé stopáže. Ano, ještě je tady pasáž v domě vraha, která je výborná a solidní výkon Foster, ale to je pořád dost daleko k tomu, abych označil Mlčení jehňátek za špičkový thriller. Samotný případ totiž není moc vtahující a nebýt právě interakce mezi agentkou a Hanibalem...moc chytrých momentů by nezbylo. Přesto...zvlášť pokud nebudu srovnávat, pořád jde o tak skvělý film, že se v pohodě vleze do pěti hvězdiček. V devadesátých letech jistě patří do TOP 10 v krimi žánru (a že v této dekádě vzniklo mnoho pecek).