Helmutek

Wow, tak to je paráda! Od prvních minut (znělkou a variací Bachovy první suity počínaje) je to zajímavý, originální a má to atmosféru. Už Případ pro exorcistu nebyl (narozdíl od zdejšího CSFD úzu) vůbec špatnej, ale MS jsou o ligu dál. Asi ve všech ohledech - jak s autorskou hudbou Petra Ostrouchova (opravdu skvělá práce!, třeba hned ústřední písnička Blue Shadows je doslova úchvatná), tak s kamerou, scénářem, hereckejma výkonama i prací s postavama... Celý to drží pohormadě jak po tý stránce dějový, tak i tý vizuálně-koncepční. Zasazení do nepřehlednýho světa financování univerzit, korupce a politiky bylo (navzdory tomu, jak nudně to zní) dobrej nápad. Bylo na tom krásně ukázaný (což je výhradní zásluhou tvůrců, že se jim to povedlo), jak nejasný a komplikvaný hranice tu jsou - to, že někdo někoho zabije, je celkem jasnej trestnej čin a holej fakt; jakmile ale přijde na spojování motivů a hledání souvislostí s uměle(?) předražovanejma zakázkama, korupcí nebo klientelismem, najednou se toho moc dělat nedá a i to málo, co se dělat dá, je ještě strašně omezený a složitý. Ale to, že někdo umí sehnat peníze a váže na svou osobu nejrůznější formy podpory a třeba i dotací na hranici legálních postupů, to už trestný samozřejmě neni. Morální a lidskej rozměr jsou pak samozřejmě úplně jiný věci. Líbil se mi neidealizovanej kolektiv vyšetřovatelů - kontroverzní šéf s kostlivcema ve skříni, nerozvážná mladá holka (potěšilo mě, že Horová s tim svym amatérsky naivnim přístupem po zásluze narazila a že to s ní a Tremerem bylo ukončený tak, jak bylo), zeshora a protekčně dosazenej Baran... Líbila se mi zajímavě vyústěná zápletka a taky to, jak ke konci za stavu, kdy diváci vlastně věděli víc než vyšetřovatelé, jak se nepřímo ukázalo, že ne vždycky ta policejní (byť většinou oprávněná a odůvodněná) intuice, že někdo v něčem musí mít prsty, musí bejt vždycky založená na pravdě a jak je presumpce neviny v moderní společnosti víc než odpodstatněná. Byla tam i řada povedenejch absurdně-komickejch scén - např. žraní chlebíčků s vytaháváním drobků zpoza křesla, přezouvání do papučí na vyleštěný podlaze u kvestora doma... Z herců byl výrazně výbornej Novotný, ale i Majer a třeba s ničim se neseroucí Krobot (u něj oproti PPE vidim velkej posun v tom smyslu, že tady mu rozumim a je to přirozeně pochopitelnej charakter, kdežto v PPE na mě v mnoha ohledech působily všechny ty jeho nenávisti ke všem a ke všemu tak trochu prvoplánově). Melíšková mi tady sedla o poznání víc než v Případu pro exorcistu (upřímně řečeno jsem ale měl problém věřit jí a rozumět jí třeba v tý hádce stran StB u Krobota/Vitouše na chatě, což mě mrzelo, protože jinak to byla docela silná scéna), a nakonec i o tý Voříškový už nemůžu říct, že to bylo zlý - i tak pro mě ale zůstává asi nejslabšim hereckym článkem (například třeba v tý závěrečný hádce s Melíškovou/Výrovou). Tauš je jako herec docela zajímavej, občas jsem ale měl problémy se srozumitelností toho, co vyslovuje - to nicméně dávám za vinu předevšim tomu, že si šlape na jazyk a neumí moc mluvit. Ještě na mě trochu nevěrohodně působila rvačka Tremerovejch, jinak ale musim smeknout - seriál je to skvělej a narozdíl od zdejší většiny jsem přesvědčenej, že nejde jen o soudobou a sezónní záležitost, a že svojí dobu přežije a v budoucnu se k němu budou lidi vracet. I ten formát čtyř dílů je tak akorát - děj je slušně rozvitej a dostatečně komplikovanej, zároveň to ale neni nijak natahovaný; jen se tak potvrzuje to, co načal už Strach s Ďáblovou lstí - totiž že kvalitní věc nijak neutrpí tim, když těch dílů nebude mít deset, ale třeba jen tři nebo čtyři. WTF moments: Jen mě překvapilo, jak mohlo tak zkušenou detektivku, jakou má Výrová bejt, nenapadnout, že v kvestorově kanceláři mohlo bejt kromě jiného třeba odposlouchávání (a že tedy k tomu, aby se to nějak dozvěděl někdo jinej, nemusel kvestor nutně vyjít z místnosti si zatelefonovat) - to je přece celkem předvídatelná možnost, která napadne kdekoho, a proto bych jí tim spíš čekal u vedoucího policejního vyšetřování.

Tak si trochu zahejtuju: Tohle je totiž jeden z nejexemplárnějších případů demence většiny místních uživatelů a demostrace stádovitosti, davový psychózy a efektu sněhový koule. Zajímalo by mě, kolik lidí seriál skutečně vidělo a kolik z nich hodnotí jen na základě dojmu "jasně, to dávali tenkrát v devadesátkách hned po Esmeraldě a před Divokym andělem, viděl jsem asi půlku dílu, už si to moc nepamatuju, ale ten dabing byl nic moc, tak tomu dám jednu hvězdičku, stejně jako všichni ostatní, dyť je to nějaká holka, co zabíjí upíry, to je strašně nereálný, to ví každej, a ten plakát je taky nic moc, to musí bejt prostě sračka". Neni to samozřejmě případ všech, ale drtivý většiny bohužel ano - těch 50%, který seriál tady na csfd má, totiž nijak nesouvisí s objektivní kvalitou seriálu a jeho všemožnejma aspektama, ale vychází jen a pouze z těchhle nevypovídajících hlasů tisíců retardovanejch prznitelů výpovědní hodnoty procentuálního hodnocení, a když jsme u toho, tak prznitelů i samotnýho významu právě takovejchhle databází. Mimochodem zajímavej moment je, že při procházení komentářů si nelze nevšimnout, jak ti, co maj na věc nějakej sofistikovanější a hodnotnější názor, mají k tomu co říct a jejich komentář je neodfláknutej (on totiž názor, kterej je vyjádřenej komplexně a smysluplně, často na pár řádek prostě vyjde; odbít hodnocení pár slovama je v 99% případů jen zavádějící a omezený), tak tyhle lidi dávaj seriálu vždycky vysoký hodnocení (4-5*, kupodivu bez výjimky). Oproti tomu ti, co sekaj odpady nebo jednu, dvě hvězdy, házej jen heslovitý a scestný plky s nulovou výpovědní hodnotou typu "to jako vážně?", "Ona je nádherná, ale ten seriál stojí za prd. 1*", "Nééé...Buffy nééééé!!", "Byly doby, kdy jsem seriál hltala, dnes už je mi k smíchu", "Stačilo len pár epizód a každému hneď bolo jasné že niekto sa poriadne upískol...", "Někdy se na to podívám, ale zase ne tak často abych z toho měl zlé sny.", "Hrůza!", "...and then Buffy stacked Edward. The End". Cituju bohužel skutečný a hlavně celý komentáře, a to jen namátkou - nemám čas ani náladu se podobnejma hovnama procházet; nedělám to nikdy a nechci ani teď, ale zrovna tady takovýhle skvosty bohužel z většiny vyytvářej to celkový a zkreslený hodnocení, tak mi přijde přinejemenšim smysluplný aspoň citovat některý z těchhle moudrejch klenotů, jimiž zdejší experti s nejvíc body (všichni citovaní jich maj nejméně desítky, někteří stovky) ty svoje pseudonázory podkládaj. Dal jsem si práci a ověřil jsem si, že mezi komentářema ke třem hvězdičkám a níž neni skutečně ANI JEDEN (doslova a do písmene!), kterej by byl relevantní a hodnotnej a dal by se podle něj vytvořit odpovídající úsudek; ani jeden, kterej by byl alespoň obstojnym a vyargumentovanym, inteligentně a soudně vyjádřenym zdůvodněnim svýho pohledu. Když už to u někoho vypadá, že ke svýmu nízkýmu hodnocení něco smysluplnýho přece jenom napsal, tak se zase po pár slovech ukáže, že vlastně seriál neviděl ani zdaleka celej - a nikdo z těchto se za to ani nestydí. Nikomu neberu právo vyjádřit se, jak zrovna kdo chce, ani nikomu neberu svobodu slova a svobodu hlásat sračky, ale zároveň je třeba pojmenovávat věci pravými jmény, a věci, který prostě nic než sračkama jsou, za sračky taky označit. Podotýkám, že jsem na seriálu nevyrostl a nemám proto úsudek deformovanej vzpomínkama nebo čimkoli, co tady mnozí udávaj jako jedinej pochopitelnej důvod pro vyšší hodnocení ostatních. Mimochodem, na imdb má BTVS 8.2/10 na základě sta tisíc (!) hlasů (tedy ekvivalent 82% procent tady na csfd). To nejspíš o něčem vypovídá, ne? // Ten seriál je neuvěřitelně komplexní záležitostí, kterou se mi nechce snížovat jen prohlášením, že se týká dospívání, vztahů a prostě života jako takovýho, ale ono to ve výsledku má k tý skutečnosti asi nejblíž. Každopádně herci jsou vybraný skvěle, neni tam snad ani jeden, kterej by byl herecky slabší nebo by jinak nesed do celkový nálady díla (určitý rezervy měly možná třeba Tara nebo Down, ale o nic zásadního nešlo). Jakkoli se to podle názvu (kterej tomu podle mně obzvášť v českym překladu strašně ubližuje) nemusí zdát, tak o žádnej brak nebo béčko ani zdaleka a ani náhodou nejde; scénář je opravdu vymazlenej, se příběhem související mytologie je promyšlená (i když je jen prostředkem, nikoli těžištěm seriálu), a celá sága je navíc sedmou sérií stylově a hlavně se ctí završená a zakončená. Jedinou relativně slabší stránkou seriálu jsou efekty, který ale očividně nebyly tím, na co by se autoři jakkoli víc upínali nebo soustředili; některý souboje proto můžou, pravda, vypadat trochu secvičeně a různý triky spojený s některejma těma fataskníma démonama, upírama a jinejma monstrama můžou působit vlastně docela nízkorozpočtově (především v prvních sériích). I mně ale, kterej si jinak potrpim na detailech a propracovanosti přesně takovejhle drobností, i mně po relativně krátký době došlo, že to neni nic, na čem by mělo smysl lpět a že důraz je kladenej na úplně jiný věci (scénář, vývoj postav, dialogy, subjektivní prožívání jednotlivejch situací jednotlivcema...), a i proto to pro mě vlastně přestalo bejt problémem nebo překážkou; byť se v zásadě o objektivní připomínku jedná, je ale pouze dílčí. Je doslova fascinující, jakym vývojem si prošly vlastně všechny postavy (ať už jde o samotnou Buffy, kterou nejspíš nejvíc nepoznamenalo ani tak to, že byla vyvolenou, jako spíš její vztah nejdřív s Angelem a pak s Rileym, nebo o Willow, Spika, Anyu, Dawn, ale i Xandera...), a to nejenom ty mladý, ale i třeba ten Giles, kterej je vlastně o generaci starší a ty věci prožívá úplně jinak než ostatní. Ty postavy jsou napsaný opravdu tak dobře, komplexně a komplikovaně, že si myslim, že ani nemá smysl pokoušet se je nějakym způsobem zastřešit nebo popsat pár slovy. Třeba takovej Spike je ale podle mě jednou z nejlepších a nejzajímavějších seriálovejch postav všech dob (i co do hereckýho ztvárnění); skvělá je ale i exdémonka Anya, anglicky upjatej Giles, sympatickej voják Riley, přepíčená a tupá Harmony, tragédí trio Jonathan, Warren a Andrew, neřízená střela Faith... Další ale významnou a výraznou věcí, kterou je podle mě třeba zmínit, je to, že BTVS je vlastně jedinečnym průkopníkem seriálovýho žánru, resp. žánorvý pestrosti - Whedon se nenechal spoutat škatulkou fantasy, a každej díl si dělal tak trochu po svym (pravda, Whedon nerežíroval každej díl, je ale otcem a hlavou celýho projektu) - střídá všechny různý nápady (němej díl, muzikálovej díl, flashbackovej díl, snovej díl, hororovej díl...), postupy a schémata, takže ve výsledku je téměř každej díl opravdu něčim novym nebo zvláštnim; ta kadence, pestrost a různorodost, to množství všech možnejch nápadů a šíře záběru, kterou ten seriál díky tomu má, je ale opravdu mimořádná a upřímně řečeno si teď nevybavuju jinej seriál, kterej by v tomhle moh Buffy byť jen konkurovat. BTVS je úžasnej a výbornej seriál, ve kterym musí vidět nepopiratelnou kvalitu každej, kdo má všech pět pohromadě, zdravej úsudek a kdo disponuje schopností koukat se kolem sebe nezaujatejma očima (nebo schopností se o to aspoň snažit); a zcela jistě je to jeden z nejlíp napsanejch a natočenejch seriálů vůbec. Každej, kdo tvrdí opak, je prostě nejspíš mimo a podle mě to nemůže mít podloženo ničim objektivnim (ať mi případně dokáže opak), a proto ani nemá valnej smysl se vůči podobnejm "názorům" seriózně vymezovat. Plný hodnocení tomu sice zatim nedávám, protože to dávám opravdu máločemu, ale tady k tomu nemám daleko. A možná to časem ještě přehodnotím, protože vytknout se tomu dá opravdu máloco (kromě těch efektů bych zmínil např. trochu rozpačitou první sérii).

Co je to tady zase za hysterii? (54%, 4/2016) Nějak ty hejty nechápu... To se zas očividně pár pomazanejch csfd hlav rozhodlo, že ten seriál odstřelej, a pak už se k tomu jen všichni přidávaj. No nic - ten seriál rozhodně neni vůbec špatnej. Je fakt, že některý věci mi nesedly - z herců třeba mnohými opěvovaná Melíšková (byť nezpochybňuju, že hrát umí, asi je to spíš subjektivní dojem), jejíž dialogy mi často nepřišly uvěřitelný a až moc z nich podle mě trčel scénář, ale třeba i ta Voříšková (ta mi přijde možná hezká, ale rozhodně ne herecky schopná - a tady to teda nevyvrátila); to obsazení je ale jinak dobrý. Kromě herců bych seriálu ale vyčet nelogičnosti nebo nenávaznosti ve střizích a taky třeba to, jak během zpětnýho vysvětlování nečeho, co se stalo někdy dřív, tam běhaj záběry z jakože z tý situace; vlastně to ale působí nepatřičně, protože to už vůbec v tu chvíli neni potřeba. A ten konec nemusel bejt místy tak doslovnej a patetickej. Jinak je to ale výborně obsazenej seriál, kterej je ve všech ohledech zhruba na úrovni Strachova Labyrintu; i když v Případě pro exorcistu nějaký nadpřirozeno slibuje opravdu jen ten název - narozdíl od Labyrintu se totiž zápletka ničeho mystickýho nakonec netýká. Ve výsledku nicméně musim říct, že mi ale vůbec nevadilo, že to rozuzlení bylo čistě prozaický - jako v životě, tak ani ve filmu přece nemusí za všim, co se zdá nadpřirozený, bejt nějaká záhada, ne? Kamera je dobrá, na ty všechny možný záběry vesnice, kostela, krajiny apod. se kouká hezky, ale hlavně musim vyzdvihnout skvělou Březinovu hudbu (nutno podotknout, že tady notně haněnou - nechápu; asi se nelíbí, že to nespadá do průměrný šedi filmovejch standardizovanejch kompilátů bez nějaký větší hudební myšlenky?). Každopadně moje resumé je, že to je stále ještě slušná detektivka, na kterou se stojí za to podívat, i když už s citelnejma rezervama, ale rozhodně ne nic opovrženíhodnýho. Za mě slabší 3*, a absolutně nechápu zdejší parnýřování. WTF moments: Bigotní a nepokrytě xeno-, homo- a kdovícoještě-fobní detektiv, divnopřestřelka na zahradě (kdo? proč? proč se ty policajti třeba nekryjou?), postava i herectví Fořta, komentář kněze při pohledu na 666 slovy "Tři devítky?" (farář, odborník na exorcismus a nezná historku o šelmě, aby vyšetřovatelům řek, že o číslici 666 se mluví už v Bibli? - teda, když jsme u toho, čekal bych, že policajti to budou znát sami). Taky by mě zajímalo, co kdo chtěl říct těma 40 let starejma kotoučovejma magnetofonama (jestli to měla bejt společně s tim červenym žigulem nějaká stylizace do retra, tak mi přijde tak trochu neopodstatněná). Jo a podle prvního dílu musí bejt Majer prostatik nebo má víc rozumu než měchýř, jak by řek Kryton, protože normálnímu člověku vychcat se trvá dýl než přesně čtyři vteřiny (zvlášť, když je to tak akutní, že mu kvůli tomu musí zastavit auto).

Takovej zezačátku nenápadnej seriál, kterej mě ale postupně úplně pohltil. Ten příběh má samozřejmě největší sílu v celku, ne po jednotlivejch dílech - postupně to narůstá, vrství se to, až se to nakoncec uzavře v krásný a celistvý dílo. Obsazení je naprosto skvělý (Skopal, Větrovec, Čenský, Haničinec, Brzobohatý, Čepek) i u epizodních rolí (jednou z opravdu mála výjimek je lehce přehrávající Jana Svobodová v roli Simony nebo sukničkář Baselides), jen mi trvalo, než jsem si zvyk na tu televizně osumdesátkovo-devadesátkovou hudbu včetně znělky evidentně vykrádající Zarathustru; nakonec ale uznávám, že tady Karel Svoboda odved dobrou práci (třeba téma, který hrává při závodech, je oproti tý úvodní znělce fakt skvělý). Na seriálu je sympatický, že neni plochej ani v ději, ani co se postav týče, a že se mu navzdory závodně-sportovní tématice daří vyhejbat patosu a přeslazeně dojemnejm scénám (Vesecký třeba neyvhraje souboj s tramvají, nevyhraje ten závod, kterej by mu měl dát fakt už poslední šanci /tam dokonce jako poprvý vůbec ze závodu odstoupí/ - důležitý závody, který by se dalo filmařsky dojit až do pláče, tam dokonce často nejsou vůbec nebo jenom krátkej úryvek...). Hlavní postava, Ondra Vesecký, je vlastně hrozná zagorka, která neví, co se sebou, co chce a co nechce, ale ve výsledku mu to jenom přidává lidskej rozměr, díky kterýmu si člověk Ondru v průběhu času spíš oblíbí (a dokazuje tak, že nejde o žádný scénáristovo neumětelství) - Ondra furt začíná znova a znova, znova a znova se mu nedaří v tom zůstat a znova a znova to vzdává, má problémy ve vztazích, kde už tuplem neví, co chce, bojí se budoucnosti... Ten příběh postupně graduje a ve výsledku vlastně vůbec o sport nejde, byť je nosnou konstrukcí děje i všech osudů. Výrazně dobrá mi přišla třeba scéna závodu s tramvají, ten poslední maraton a naprosto skvělý a autentický byly sportovní komentátoři (to tomu zážitku a atmosféře přidává fakt hodně). Výborná postava byl taky chlap v černym klobouku, navzdory (nebo právě i díky tomu?) celkem prozaickýmu rozuzlení/vysvětlení v poslednim díle. Ten seriál je opravdu kvalitně natočená záležitost, u který si člověk až řiká, jak je možný, že se o ní neví víc . Rozhodně by si to zasloužila. WTF moments: Začátek toho posledního dílu byl tak něžňoučkej, až jsem čekal, kdy si oba pánové daj hubana. Jinak třeba nechápu, jak někomu může rupnout achilovka, pak se nějak svépomocí s bráchou snažit odbelhat pryč a nezavolat si sanitku. Stejně tak u toho maratonu - závodník se tam sesune k zemi jako po infarktu, klidně může bejt mrtvej, ale kameraman si dál stojí za kamerou jako by se nechumelilo, natáčí ho a že by třeba zavolal nějakou pomoc, protože tam kolem nikde nikdo pořádně neni, to ho ani nehne.

Pro mě už od prvních minut víc než milý překvapení. Ten seriál je pojatej zajímavě a Švehlíkovi ta role očividně sedla. Dobře vybraný jsou i jeho rodiče, Bartoška s Kolářovou, díky kterejm je ta chladná a až neosobní domácí atmosféra skoro hmatatelná. Baví mě poslouchat Adamovy komentáře u jednání a soudů, baví mě sledovat ty jeho věčný dilemata a nejrůznější otázky, který si sám sobě (resp. i divákovi) klade... Baví mě nad tim přemejšlet a baví mě ten racionálně-skeptickej přístup, kterej ke všemu má; baví mě ten náhled, ze kterýho to všechno komentuje a jak nad věcma přemejšlí. A zajímá mě i ten jeho život mimo soudní síň. Adam je mi blízkej i lidsky - vše zpochybňující, nevyhraněnej, neustále rozvažující, vnímající sílu a význam slov, vět a jazyka, jdoucí k jádru sdělení navzdory většině mluvící do větru, používající prázdný fráze, plýtvající silnejma slovama... Takhle bych tomu dal klidně 4*, protože ten seriál je mi fakt téměř všim sympatickej a jsem rád, že ČT něco takovýho vůbec točí, ale mám k tomu jednu zásadní výhradu, kterou tomu prostě nemůžu odpustit. Pokud totiž někdo chce točit seriál z velký části z právnickýho prostředí, měl by si podle mě dát záležet (a to neni zas takovej problém) na tom, aby to bylo věrohodný a odpovídající realitě, a pokud už se teda bohužel rozhodne, že se nějakejma objektivníma skutečnostma svazovat nenechá, tak by si měl dát kurva pozor na to, aby aspoň netočil úplný blbosti, který kopnou do očí každýho soudnýho člověka i bez právnickýho vzdělání - jako třeba mě. Kdyby ty chyby byly v zásadě nevýznamný, třeba diskutabilní, ale hlavně moc nerozpitvávaný a takový, který se daj snadno přejít, tak bych to ještě skousnul; pokud se na tom ale děj seriálu otáčí a je to v podstatě leitmotiv celý série, tak už s tim mám problém. Jinak ale musim vyzdvihnout dobrou hudbu a taky tu jeho psycho asistentku/zapisovatelku Terezu - fakt zajímavá postava, o který jsem celou dobu nevěděl, co si o ní myslet. Ten (ne)konec na mě působil trochu rozpačitě, jinak je to ale (navzdory těm faktickejm failům) seriál velice dobrej a těšim se na druhou sérii. ______ edit - 2. série: Druhá série na to naštěstí jde úplně jinak, takže nekonečný omílání téhož se naštěstí nekoná. Styl a koncept ale samozřejmě zůstává - to, v čem byla silná jednička, zůstává silná i dvojka, i když musim říct, že pro mě "královská disciplína" trestního práva vlastně ve výsledku nijak zajímavější než ta občansko-právni neni (čimž nechci hanět dvojku, ale vlastně vyzdvihnout jedničku, kde byli děj schopný držet na papírově mnohem míň zajímavejch případech). Dramatická linie kolem Daniela (Adamova kamaráda Igora) mě nakonec i celkem bavila, ale mnohem víc to na mě působilo jako nutnej tmel v jinak nesourodym systému "co díl, to případ" - a vlastně víc než nějaká přehnaná starost o Igorův osud (protože, co si budem povídat, vlastně si za to zaprvý moh sám, zadruhý z toho moh vycouvat i pozdějc, i když by už musel obětovat kariéru /ale to se mu nakonec stejně nevyhlo/, a zatřetí je to taky tak trochu kretén, žejo) mi přišlo nejzajímavější to, jak zprvu nenápadně a ve výsledku brutálně do toho z ničeho nic spadnul - a jak dřív, než se vůbec stačil rozkoukat, byl až po kolena v průseru. Stejně jako Signore mám ale rozporuplnej pocit z linie divnosousedů (co to teda mělo znamenat furt s tou helmou, třeba?!) a z nedořešený linie kolem Laury. Za mě je ale celkově druhá série za silný 3* nebo slabší 4* - pro mě to zůstává víc než zajímavym a pozoruhodnym seriálem, za kterej jsem rád, že existuje, ten tah je ale možná slabší než v první sérii (i když se to už aspoň narozdíl od s01 vyhejbá velkejm botám), a další věc je, že s velkym množstvim případů nutně přichází velká variabilita uvěřitelnosti jak epizodních herců, tak zábavnosti dílů jako takovejch. Líbil se mi třeba díl s rasismem (ukázanym ne jen na jedný, ale na obou stranách - s tim navíc, že spuštěčem kauzy nakonec ten cikán, pokud jsem se díval správně, vůbec bejt nemusel) nebo díl s údajnym znásilněnim, obrovsky mě bavili Patláci (včetně toho naprosto dokonalýho výrazu bavícího se soudce Klose), naopak takovej rozpačitej jsem byl z dílu s guru Járou a těma jeho ženskejma, který tam na mě působily jako ty dvě pindy z těch youtube virálvideí o druhym příchodu Krista do Kačenky, a obecně mě znechutil ten institut soudního senátu, o kterym jsem si jako právní laik naivně myslel, že my nic takovýho nemáme, že je to společně třeba s trestem smrti "výsadou" buranštějšího anglosaskýho práva - totiž ten institut, ve kterym dva joudové-důchodci bez jakýhokoli nároku na vzdělání nebo jinou způsobilost maj stejný hlasovací právo jako soudce: To jako fakt? Naprosto nadšenej jsem ale z Plesla(!), dobrá byla i dcerka (Byrtusová) a krásně děsivá je státní zástupkyně Koldová (Mikulková). A skvělej je samozřejme předevšim Švehlík. ______ WTF moments: Dát do seriálu o soudci soudní spor, kdy proti sobě stojí soudce jako syn a obhájkyně jedný ze stran jako jeho matka, to je něco tak strašně hloupýho, až se mi nechce věřit, že to evidentně jinak docela schopný tvůrci do toho seriálu jednoduše prorvou. Buď je to to totální diletantství, nebo neskutečnym způsobem podceňujou diváky a předpokládaj, "že si toho přece nikdo nevšimne" (což je mimochodme podobnej přístup, jako měl při točení svejch filmů třeba Ed Wood). Oboje je trestuhodný a proto dávám o hvězdičku míň. To ten příbuzenskej vztah soudce a obhajoby nikoho z tvůrců jako neslučitelnej netrknul? A ještě se tam bezostyšně hned po konci soudního jednání za přítomnosti všech dalších začnou bavit o nějakejch soukromejch věcech? To je jasný i mně jako naprostýmu laikovi bez právního vzdělání, že takhle to určitě bejt nemůže. První zmínka o podjatosti přijde až někdy v půlce toho dílu a jen tak mezi řečí, jako by se nechumelilo. Právník nejsem, takže nevim, jak přesně se k podjatosti u soudu přistupuje, ale tohle působí prostě jenom blbě, vyargumentovaný to nemaj ani v tom seriálu - v podstatě nikdy se to tam pořádně nerozvádí, a když si to tvůrci v poslednim dílu použijou jako velký eso a munici proti Adamovi, jako kdyby to byla kdovíjaká novinka, která do tý doby nikoho nemohla napadnout, a kterou je potřeba pokoutně předávat investigativní novinářce, tak tim tadyten amatérismus dosrali úplně. Úsměvná poznámka byla i pozdějc u vyšetřování kauzy Houdkový - starej Klos, manžel vyšetřovaný starý Klosový a ústavní soudce, prej nechce, aby její kauza skončila u něj na stole... Jako fakt? Takže pánové tvůrci tadytu botu přenášej dokonce na level nejvyšší, kdy předpokládaj, že by snad v demokraticky zřízenym státě bylo možný, aby ústavní soudce řešil případy jeho rodinnejch příslušníků. Ale překvapily mě i jiný, už o poznání drobnější divnosti - tak třeba policajt, kterej si se služebnim odznakem a bouchačkou vede svoje vlastní projekty (pátrání po anonymech neoficiální cestou), dál třeba podivná klička ve scénáři, kdy tenhle stejnej policajt (Igor/Marek Daniel) Adama nejdřív furt přemlouvá, ať ty výhružky nahlásí, ale pak navzdory tomu nepochopitelně a nelogicky bagatelizuje jeho příhodu s deníkem a malůvkou šibenice. V předposledním díle zase zlehčuje divný Terezino chování (byla na letišti, pak to popřela, měla přístup k jeho deníku...) - ale pan policajt, pan vyšetřovatel, kterej předtim z Adama dělal debila, že to furt nenahlásil a že jde o krk, z něho najednou dělá hysterku, že už má sprej slušnou obsesi. Některý věci mi nesedly ani u Adama - normální čověk si cizí lidi do bytu prostě nepouští, už vůbec ne podruhý a to ještě toho samýho psychouše, kterej mu vyhrožuje. A už vůbec to nedělá soudce, kterej by na tyhle věci měl bejt tim spíš opatrnej. A naposled třeba v poslednim díle zapisovatelka Tereza, která, když Adamovi hrabe o přestávce v jednání do deníku, tak celkem bezostyšně neřeší, jestli někdo přijde a třeba jí uvidí nebo něco podobnýho. / Abych byl konzistentní, tak něco i z druhý série: Prvoplánově (a nevysvětleně) divný sousedi včetně všech těch jejich nevysvětlenejch kratochvílí a nedotaženejch narážek atd. A to, že se nijak nevysvětlilo zmizení Laury, je hezký, ale nějak mě to nakonec vlastně nepřesdvědčilo - trochu se to tváří, jako kdyby si tvůrci nechávali prostor pro případnou další sérii, ale vzhledem k Adamově rezignaci nevim, jak by seriál měl vypadat.

Ta hra je výborná, ale jak to komu má dojít, když se nejdřív musí u toho jedinýho normálně dostupnýho videozáznamu prokousat těma naprosto otřesnejma hereckejma výkonama? Smoljak sice přítomnej byl, takže by se dala čekat nějaká záruka minimální úrovně, ale třeba Šimon a Reidinger, mí tradiční neoblíbenci, tady bohužel nezklamali a svoje nekvality potvrzujou na plný čáře. Kromě toho je taky zbytečně nevyužitá přednáška, která je sama o sobě docela zajímavá, ale když se to zabije nezajímavě udělanejma a nezajímavě až nesympaticky nebo unyle zazpívanejma pěveckejma číslama, tak to se moc nedá svítit. Takže hra jako taková je podle mě výborná, ale zpracování podprůměrný a vzhledem k tomu, že jde o provední za režie a přítomnosti autora, hlavně trestuhodně nevyužitý.

Vždyť ty dva se ani neznaj, nemaj spolu žádnej vztah (!) - komunikace vázne, je v podstatě nulová; nemaj si co řict, očividně si nijak nerozuměj, nemaj nic společnýho, každej ještě k tomu bydlí někde jinde... Jak tohle asi mohlo dopadnout? Jinak táta se jako mimoň a ucho jevil za mlada (připomínky ohledně hezkýho pocitu, že má "naštěstí" syna; komentáře typu "domácí práce a péče o dítě líp udělaj spíš ty křehčí ženy"), po dvaceti letech se zdá ale jako celkem vyladěnej a se životem srovnanej chlap. To narozdíl od Zuzany, ze který se stává omezená a obtloustlá maloměstská troska bez zájmů, přesahu, úrovně nebo smyslu života, snažící se za každou cenu udržet a nepustit svoje poslední pouto se společností - dceru. Ta si naštěstí svou "vydupe", přestěhuje se jako její brácha do Prahy, a dobře udělá. WTF moments: Opravdu v tom prvni díle Zuzana při představování bytu jejích rodičů na kameru a před rodičema řekla, že tohle je teda ten její pokoj, kde s dítětem bude, a že "tady právě jsme ho i počali"?!

Na můj vkus je to až moc o dceři s tim jejim kickboxerem. Rodiče spolu sice i po dvaceti letech zůstavaj, nerozvedli se, i když to skřípao hned od začátku, ale šťastní spolu očividně nejsou. A táta, kterej je o svym dítěti schopnej říct, že je zklamanej, že má dceru a že chtěl kluka, to je podle mě něco nechutnýho. Jak si to může nejenom myslet, ale i říct, a ještě k tomu na kameru - to je něco, co fakt v životě nepochopim.

Eh, rozvod po 11 měsících? To je docela síla. Jinak, mamahotel se očividně provozoval i za komančů (a ten, kterýmu se oddávaj Jiří se svojí mluvčí paní matkou, ten je obzvlášť výživnej; stejně jako třeba jejich společný komentáře k výchově někoho, koho ani jeden nezná). No, pár je to jinak spíš z toho druhý spektra společnosti - život z dávek, obíhání úřadů práce, nekvalifikovaný zaměstnání, omezenej styl života... Takoví dost jednodušší jsou oba, jakkoli je mi Marcela lidsky bližší a je mi jí neskutečně líto za všechno, čim si musí procházet.

Jako snad jedinej pár z ME jsou pohodový, uvolněný, smějou se, dělaj si furt z něčeho srandu... podle mě vyslovený sympaťáci. Oba vysokoškoláci a neuvěřitelný workoholici, který se rozhodli mít velkou rodinu a věnovat se jí, byť ani oni si pak se všema dětma rady nevěděj.