Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (482)

plagát

Spomeň si (2015) 

Když si devadesátiletej senil řekne, že se na starý kolena půjde pomstít za válečný zločiny spáchaný na jeho rodině, protože v tomhle věku a po smrti svý ženy samozřejmě už nemá moc co ztratit, zní to skvěle a věcí, ktrerý by se tam mohly řešit nebo otevírat, je asi tak milion a půl (má cenu po takový době vracet se ke starejm událostem? Vyřeší se tim něco? Jak se na to všechno s takovymhle odstupem dívaj oběti, pachatelé, příp. jejich rodinní příslušníci? Co vůbec od nějaký případný konfrontace čekat? Co by si lidi, který před sedumdesátil lety stáli na opačný straně barikády, dneska asi tak řekli? Jak se s těma věcma celej život žilo?...). To, že jsem tam něco takovýhodle čekal a nedočkal jsem se, to mi nevadí; ani nepotřebuju nějaký prázdný rozumování, jen jsem si řikal, že tohle by mohlo bejt zajímavý. Ten film je efektní, jenže jenom v posledních dvou minutách v podobě převapivýho rozuzlení, a k tomu navíc neni ani nijak hlubokej, s žádnym přesahem (kromě tohodle závěrečnýho šoku). Zbytek zachraňuje v podstatě "jenom" koncert fenomenálního Švestkoně, kterýmu se nedá vytknout nic a kterýmu jsem celou dobu jen zobal z ruky nebo mu se soucitnou slzou v oku chtěl pod zadek rychle přistavit nějakou stoličku, případně dalších skvělejch herců (Maxe - Martin Landau, Kurlandera ml. - Dean Norris, Bruno Ganze...). Devadesát procent filmu Zev někoho hledá - ten to neni, ten taky ne, tak pojedu ještě jinam - ten taky ne, všechno to poctivě hlásí svýmu komplicovi do domova důchodců, odkud utek, a asi tak největší drama je v tom, že mu člověk fandí, ať toho někoho hlavně najde dřív, než jeho pečovatelkama zalarmovanej syn najde jeho, a ať už se to kurva konečně rozjede. No, a tohle je vlastně celej ten film - pak teda zakončenej skvělou pětiminutovkou, o tom žádná. Neřikám, že to mělo vypadat tak nebo onak, ale představoval bych si, že to bude mít i jinou hodnotu/kvalitu než jen to závěrčný rozuzlení. Jo ale scéna u mladýho Kurlandera u kamenolomu byla teda strhující, to ne že ne. WTF moments: Nechat cca osmiletou holčičku nahlas na veřejnosti předčítat soukromej dopis i potom, co v něm zazní, že pisatel Zevovi dává za úkol zabít určitý lidi, a že se nad tim nepozastaví ani ta holčička (dejme tomu), ani Zev (kterej je sice senil, ale že tadyty věci nijak roztrubovat nemůže, to mu samozřejmě jasný je), to je trochu moc.

plagát

Železné srdce (2014) 

Krvavý, špinavý nebo surový neznamená realistický. A že vojáci nejsou žádný filozofové trousící na každym rohu životní moudra, ani všechno to jejich nevybraný a sprostý vyjadřování ještě neznamená, že je to automaticky autentičtější. Ten film mě bavil a držel až do konce, o tom žádná (upřímně řečeno asi ani neznám jinej, kterej by se tak moc a tak hezky věnoval tankům), ale pro mě je to točený hlavně na efekt (kterej nijak nezpochybňuju), jinou přidanou hodnotu tam já moc nevidim. Protože scény typu teatrální popravy německýho oficíra z dobitý vesnice, jak (samozřejmě za doprovodu návodný dramatický hudby) filmově a se spoustou záškubů padá na zem; scény s prvoplánově a efektně rozstřelenejma hlavama, nohama a rukama (vždycky samozřejmě příhodně zabraný a náležitě hudebně podbarvený); všechny ty vystřelený hollywoodský geroj-scény, nebo prostě jen ty, u kterejch si člověk klepe na čelo (třeba jak na vrcholku sutin vybombardovanýho domu leží zrovna ta jedna holka, čisťounká a nerozmačkaná, kterou právě hrdina hledá), ty já prostě nežeru. To, že to je všechno brutální a rádoby naturalistický, to ještě neznamená, že to americký vojáky nijak nestylizuje nebo neheroizuje - naopak, jen je to na jiný úrovni; důkazem toho budiž každá druhá scéna, za všechny třeba poražení Tigera v původně luxusní ostřelovací pozici, nebo závěrečná (a hollywoodskym patosem a klišé skrz naskrz nasáklá) monstr přestřelka, která začne za dne, a ještě ani za totální tmy neni x-set členný vojsko schopný zlikvidovat jednu jedinou posádku nepojízdnýho tanku. Takže v kině s popcornem a nějakejma kámošema super, ale za mě teda nic víc - prostě jen draze, efektně a hollywoodsky natočenej obyčejnej podprůměr; aspoň ale s tim specifickym tankovym prostředim. Až si budu ale chtít pustit dobrej válečnej film, napadne mě deset jinejch - a to i co se toho specifickýho prostředí týče; třeba s takovou Ponorkou srovnání Fury prostě snést nemůže. Každopádně záběry z interiérů těch tanků, nebo třeba scéna na obědě u paní Němcovejch, ty ale fakt stojej zato. Jo a zajímavej komentář má třeba deLaFere.

plagát

Čata (1986) 

Charlie Sheen je s tim svym přiblym výrazem (možná v něm už vidim jen Toppera) à la měsíček na hnoji každou druhou scénu na facku, ale jinak je to jízda. Některý scény jsou až moc dohrávaný (třeba konec Dafoea), ale neni to nijak šroubovaný, dává to jasnej smysl právě v tý traumatizující rovině, ze který to Stone (a další, co podobný války přežili) vypráví. Film je to starej přes třicet let, ale věrohodnost nebo realističnost je naprostá, dneska by to lepší nebylo - klobouk dolů. A jak každej řiká, že to je o souboji temnýho Barnese a světlýho Eliase - mně to teda spíš přijde tak, že Barnes spíš než kurva nebo učebnicovej záporák byl prostě "jen" absolutnim pragmatikem - resp. takovou verzí pragmatika, kterýho vyplivne válečná mašinérie (i když vražda je samozřejmě vraždou vždycky). Jedna z největších sviní v celý Četě podle mě byl Sgt. O'Neill nebo třeba Bunny, minimálně rozhodně větší než Barnes - takže film je pro mě spíš než soubojem dobra se zlem bytostnym konfliktem humanity s machiavelliovskym pragmatismem, což stavim ještě vejš, protože to jsou vrstevnatější, zajímavější a častější (odlišný) způsoby a směry myšlení (i v každodennim, nejen tom válečnym světě) než takový to trochu pohádkový dobro vs. zlo. Jo a ze scény s vypálením vesnice mi bylo na zvracení.

plagát

La La Land (2016) 

Přes obrovskej hype je to pro mě jen skvěle natočený hollywoodský muzikálový klišé - nic víc, ani ale nic míň. Předevšim díky skvělý kameře a hercům se opravu nedá říct, že by to bylo nějak špatný nebo nedostatečný, na druhou stranu to ale ani neobsahuje nic, co by tendle tendenční a prvoplánovej popcornovej muzikál vyhnalo někam do výraznýho nadprůměru nebo dokonce na žánrovou špičku (kde Patlalendem naprosto a zdaleka neohrožený dál seděj a vždycky sedět budou skvosty jako Hair, Dancing in the Rain, West Side Story nebo Webberovy Cats, Evita, Jesus, Fantom opery... a nakonec i ten Moulin Rouge, kterýmu se LaLaLand asi v nečem snažil konkurovat, nějak to ale narozdíl od MR nezafugovalo). Bylo tam pár skvělejch momentů - Gosling prostituující se svym zábavnim bandem na párty, kde se s Emmou poprvý osobně potká; myšlenka konfliktu vyšších/uměleckejch a pragmatickejch hodnot v hudbě (ten nahozenej háček o Goslingově snu vzkřísit umírající jazz a celý to jeho nadšení okolo toho mě fakt vzalo, o to víc mě ale pak zamrzelo to, že už se to nijak dál nerozvíjelo) a dobrý bylo i ztělesnění tědlech hodnot hlavníma postavama (nejdřív byla Mia ta "dole" a Sebastian měl ten ideál, kterym Miu nakazil a její hereckou dráhu tim docela změnil, aby si to ve výsledku oba prohodili a nakonec se tim, kdo na všechno prakticky rezignoval, stal Sebastian, a byla to Mia, pro kterou tohle upuštění od hlubšího smyslu už bylo neakceptovatelný); a skvělej byl ten konec, kterej aspoň jako jedinej z toho všeho kýče a klišé uhnul a byl zajímavej; hezký taky bylo to jejich společný taneční číslo a taky scéna s koncertem tý Sebastianovy kapely v tom tanenčnim klubu. Výrazně dobrá byla taky jedna písnička (bohužel fakt jen tak ta jedna a půl - především a pro mě zdaleka duet City Of Stars) a to ústřední klavírní téma, zbytek byl prostě nezapamatovatelnej a standardizovaně mainstreamovej písničkovej produkt typu nenadchne-neurazí. Nechat se ale musí (a to jen podtrhuje to, že casting byl prostě skvělej), že oba herci jsou skvělý a maximálně přesvědčivý i v hudebních/tanečních číslech, a za to klobouk dolů, to totiž vůbec (ani u muzikálů) neni samozřejmostí - oba zpívaj hezky a přirozeně, a i ten Gosling se na to piáno (jak jsem si dohledal) fakt učil, takže věděl, jak hrát, že hraje to, co hraje, že hraje, a to fakt dělá strašně moc. Ten film ale celkově vzato je točenej až moc na efekt, moc na ocenění, moc pro co nejširší masy, moc prvoplánově. A pokud někdo tvrdí, že to byl zamejšlenej kýč, zamejšlený klišé a zamejšlenej nevkus - tak já to teda fakt nežeru; spíš to na mě působí tak, že po splácání všeho, co v tomdle Trháku tvůrci museli mít, zjistili, že to je vlastně hrozně přepálený; tak radši začli tvrdit, že to je schválně, a dali tam pár odlehčeně parodickejch scén, aby to tim jakože potvrdili. Ale ono tvrdit, že něco dělám, a fakt to dělat, to jsou dvě různý věci. A zatímco je spoustu filmařů (a nejen jich), který tvrděj, že to, co dělaj, je kýčovitý schválně, tak jen minimu z nich se to fakt daří (a to je případ právě třeba Moulin Rouge); ostatní tim jen zakrejvaj to, že buď nechtěj, nebo ani neuměj nebejt účelový. Za mě slabší 3*. WTF moments: Ta lítací scéna v tom planetáriu - to jako fakt? Wut? Todle někomu přjde hezký/zajímavý/vodevr? Pro mě to je spíš něco jako když se v nějaký opulentní a výpravný opeře někdo projde s živym lvem - protože prostě živej lev.

plagát

Spravodlivosť (2017) (seriál) 

Rozhodně je to zajímavý, ale podle mě se z toho dalo vytěžit mnohem víc. První díl byl skvělej, jen v těch dalších dvou mi více méně přišlo, že už jen dobíhalo to, co se v prvním rozběhlo (samozřejmě až na některý zajímavý zvraty související s Lily - hlavní rámec ale zůstal stejnej) a že rovinu, kam jsem doufal, že by se to mohlo vyhnat, to nakonec zdaleka minulo. Atmosféra je krásně tíživá a dusivá, to ne že ne, bavila mě i ta nevyhnutelná pozvolná cesta k totální zkáze - jen mi dělá problém uvěřit, že by elitní detektiv (i v rámci pochopitelnýho krytí svý dcery) byl schopnej na údajnou vraždu při sebeobraně reagovat takhle, jen kvůli tomu, že oběť byla prominentnim soudcem a že by za to Lily "ugrilovali": Každýmu (a detektivovi majícímu s takovejhlema případama letitý zkušenosti) přece musí bejt jasný, že všechny stopy člověk nezahladí, někde nějakou tu chybku udělá a že je lepší od začátku hrát to na sebeobranu, který ze začátku Richard neměl důvod nevěřit, a kdy by to Lily při troše štěstí mohla uhrát úplně beztrestně, a bez tý trochy štěstí třeba s nižšim trestem, ale s klidnym životem bez neustálýho ohlížení se přes rameno a s vyhlídkou neustálýho strachu, jestli do toho někdo nezačne rejt, a to minimálně než uplyne promlčecí lhůta (právně), resp. celoživotně (morálně). A všechno je to nepochopitelnější tim spíš, že nešlo o jednoho člověka, ale o dva, tzn. o exponenciálně vyšší riziko chyby, něž kdyby šlo o solitéra majícího jako výhodu insider informace z vyšetřování. Chápu ale, že jak se do toho člověk jednou dostane, už nemusí bejt schopnej říct dost a jít s pravdou ven; stejně jako nepopírám, že je to nepředstavitelná a extrémní situace, ve který sto lidí může jednat sto způsoby a kde racionalita často nemusí hrát roli, a kterou člověk hodnotit stejně vlastně nemůže. Jen bych v tom případě čekal preciznější dovyprávění, nebo aspoň dokonalou formu bez logickejch lapsů (scéna s kartou na dveřích novináře Radka - tam chyběl ne jeden, ale deset kroků, který by tuhle scénu vysvětlily; motiv vraždy - to jako mělo bejt fakt jen tim přistiženim táty při nevěře? - a několik dalších). Kažodpádně herci dobrý (Maximová! i Vetchý, ale i Finger s Malým a Plouharem), nápad skvělej a námět víc než zajímavej, a ta spousta nahlodávajících momentů rozhodně stojí za zamyšlení: Jak to, že vlastně ctihodnej občan, táta od rodiny a policajt, je schopnej tak rychle přeskočit na "druhou kolej"? Kdo vlastně přesně je Lily, a jak to, že je něčeho takovýho vůbec schopná? Proč Richard v době, kdy měl bejt vedenej ještě "jenom" otcovskym ochranitelskym pudem při zahlazování stop po průseru svý dcery, proč už v tomhle momentě ukrad peníze ze soudcova šuplíku (což vlastně tak trochu nabourává teorii o tom, že je to jenom gůdgáj, kterej se dostal do jím nezaviněnýho soukolí)? Jak moc velká svině je parťák Tomáš, kterej za informace prodává informace z vyšetřování do médií? Nebo senzacechtivej novinář Radek neznající mezí (podobně jako Gyllenahaalův Slídil), kterej ale vlastně jen naplňuje poptávku veřejnosti?

plagát

Prvý kontakt (2016) 

Mnohými zmiňovaný pozvolný tempo mi rozhodně nevadilo, film mě bavil celou dobu a dlouhej mi rozhodně nepřišel. Po vizuální stránce je to nádhera, upřímně řečeno mě nadchli i ty Heptáci; minimálně pro mě zase konečně zajímavý ztvárnění emzáků. Otázek a otazníků, příp. zdánlivejch nesrovnalostí apod. (předlohu jsem nečet) mám popravdě řečeno spoustu, ale na mě osobně ten film spíš působil jako takový zamyšlení nad způsobama komunikace a nad přístupem k času a životu, jen teda s "drobnym" sci-fi přesahem - nápadem, jak by takovej První Kontakt taky moh vypadat. Že by ze všeho nejdřív po sobě začli jít navzájem samozřejmě lidi, začali by si dělat naschvály, vraždit se, politikařit, byly by nepokoje, rabování, hysterie... Tim "drobnym sci-fi přesahem" myslim hlavně to, že se toho moc nevysvětluje a ani nevysvětlí; rozhodně ne nic toho vědeckýho (což je nakonec možná dobře, protože by se na tom tvůrci nejspíš jen rozsekali) - film si, podobně jako třeba Mr. Nobody, hlavně hraje s myšlenkou vykročení z linearity pozemskýho času a lineárního způsobu přemejšlení, ale i se skloubenim tohodle všeho se životem na Zemi - resp. tim, že náš (lidskej) život lineárnim zůstane, ať se komunikace nebo přemejšlení změní jakkoliv (viz moment, kdy se Louise nakonec rozhodne nebojovat s předpovídanou "nepřízní osudu", ale brát život takovej, jakej je). Skvělá je taky myšlenka, jak moc velkej vliv maj na naše myšlení jazyky a symboly, který používáme (ta lineárnost, omezená slovní zásoba, nutnost respektovat vzory a pravidla atd.) a opravdu zajímavě vymyšlený byly i ty Hepťácký logogramy. Po dalšim zhlídnutí možná budu vidět větší smysl v hledání nějakejch těch technickej perliček z toho "science", zatim mi ten film ale dává větší smysl v rámci tý "fiction". Haha, zase ta jazyková lineárnost, co? A jen ještě drobný WTF k hudbě - v zásadě jsem s ní problém neměl, k flmu mi vlastně sedla, jen teda nevidim ani nic skvělýho, ani nic zajímavýho nebo obdivuhodnýho na tom, že film už (jen v rámci Hollywoodu) nejmíň napotřetí dojí ten Richterův šlágr The Swimmer/On the Nature of Daylight.

plagát

Princezná Nevesta (1987) 

Něco mezi Pythnovskym Hledánim svatýho grálu a našim Limonádovym Joem... Takže to prostě chceš. Jasně, spousta věcí je tam trochu přehnaná, ale jinak je to skvělá parodická pohádka možná trochu připomínající i třeba (samozřejmě mnohem mladší) Ellu Enchanted.

plagát

Bláznivá, hlúpa láska (2011) 

Konečně zase jednou příjemnej a inteligentní romantickej film - pár drobnejch přehnaností tam sice je (je třeba hrozná náhoda, že se všichni potkávaj v jednom jedinym baru), ale trocha nadsázky u takovejchhle filmů fakt nevadí, pokud vše ostatní funguje. A to tenhle případ je - zajímavej je nápad, příběh, zápletka, skvělí jsou i herci (Carell, ale hlavně Gosling s Emmou Stone), a taky je to sranda. A třeba taková scéna s tou rvačkou na zahradě nebo "postelová" chvilka Jacoba s Hannah, kde přijde na přetřes třeba i masážní křeslo, ty jsou dokonce nezapomenutelný.

plagát

Zločin - Season 4 (2014) (séria) 

Třetí a čtvrtá série byla téměř oddělená od příběhu prvních dvou, provázanost byla jen díky Sarah a Holderovi - ale zasazení děje na opačnej pól společnosti týhle dvojce prostě víc než sedlo, protože tady jsem najednou začal cejtit, že to má právě to něco víc, co mi trošku chybělo v sériích prvních. Sérií třetí (POZOR, TROLEJ) by seriál klidně bejval skončit moh, i když bych i já prskal na to, že to skončilo moc rychle a vlastně to je neuzavřený - každopádně by to bylo celkem zajímavý, skončit tím, že z Linden se (možná? možná ne?) nevypočítavě stal někdo, proti komu neustále bojovala, a že je to vlastně všechno v prdeli - tak se s tim, diváci, poperte, a dobrou noc! Každopádně za čtvrou sérii, díky který se seriál moh důstojně ukončit, jsem samozřejmě rád a i ta čtvrtá série byla podle mě naprosto na špici - rozervanost Sarah i Holdera, bezmocnost, lži a beznadějnost situace, do toho ještě vyšetřování novýho případu (týkajícího se zase jiný vrstvy společnosti, ale to už je v momentě, kdy se ten nejdůležitější příběh odehrává někde jinde)... S tim, že i konec série čtvrtý, a tak trochu vlastně celýho seriálu, byl o sto procent lepší, než v jakej jsem kdy dokázal doufat.

plagát

Zločin - Season 3 (2013) (séria) 

Třetí a čtvrtá série je téměř oddělená od příběhu prvních dvou, provázanost je jen díky Sarah a Holderovi - ale zasazení děje na opačnej pól společnosti týhle dvojce prostě víc než sedlo, protože tady jsem najednou začal cejtit, že to má právě to něco víc, co mi trošku chybělo v sériích prvních. Sérií třetí (POZOR, TROLEJ) by seriál klidně bejval skončit moh, i když bych i já prskal na to, že to skončilo moc rychle a vlastně to je neuzavřený - každopádně by to bylo celkem zajímavý, skončit tím, že z Linden se (možná? možná ne?) nevypočítavě stal někdo, proti komu neustále bojovala, a že je to vlastně všechno v prdeli - tak se s tim, diváci, poperte, a dobrou noc!