Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene

Zvuk byl skutečně otřesný - s čestnou výjimkou Trojana jsem hercům rozuměl každé páté slovo. Přepálený jas asi měl nějaký umělecký význam (jako svatá trojice?), podobně všechny ty podhledy, nadhledy, pohledy z obrazu, tváře řízlé kantnou, detailní záběry na uši herců... Podivná záliba v minimalizaci hlav herců a nadměrné předimenzovanosti prostor a zdí. Možná právě proto existují nějaká kameramanská pravidla, protože zde máme zářný případ toho, jak to hnusně vypadá, když se soustavně porušují, a jak se na to nedá koukat. A příběh takový, že po hodině se dozvíme, že vrah pravděpodobně chtěl oběť zabít. Za celý díl se jinak plácá prázdná sláma. Předražená zakázka? Jestli to má být motiv vraždy, pak se to asi neodehrává v ČR, kde předražených zakázek a nijak stíhaných, jsou stovky. A co měla znamenat ta přehnaně a zbytečně hysterická a uřvaná scéna výslechu toho spiťara? Inťošskou parodii na severské kriminálky? Nebo to snad mysleli tvůrci vážně? Podle mne je to schválně natočené tak blbě, aby se mohlo kdykoliv říct, že jde o umění, a pitomý plebs to prostě nechápe, a že každý, kdo dá odpad, je nechápavý blb. Ale možná je to i tak, že se celé to rádoby umění a popírání všech pravidel prostě vymklo z ruky a vznikl neskutečný paskvil. --- EDIT: Zcela souhlasím s jedním z komentářů na iDnes: "Ladislav Zoch - Vynikající! Ovšem ne pro koncesionáře ČT, ale jako pomůcka do filmové školy. V kameře (čtyři kameramani, to neměl ani Amadeus) jsou demonstrovány všechny zásadní chyby, kterých se lze dopustit. A zvuk - to samé. Ono je možno porušovat pravidla řemesla, ale musí být známa a tvůrce musí vědět, k čemu jejich porušování slouží. Jinak to není umění, ale diletantismus." --- EDIT: Základem vyprávění vždy bylo vyprávění. Řecké tragédie, čínské hry i alžbětinské divadlo si vystačily se třemi, čtyřmi herci a náznakem kulis. Podstatný byl příběh, sdělení. Nadřadit formu a rádoby umělecký postup nad vyprávění lze možná pochopit u výtvarného umění, výrazového tance nebo nějaké performance. Ale pokud chtěl Tauš dělat umění, vybral si špatný formát. Asi jako kdyby chtěl hrát fotbal na hokejovém hřišti. (28.02.2016)

Možná, že kdyby to nemělo tak strašně bizarní (rozuměj: otravnou, nepřirozenou a ze sledování příliš často vytrhávající) kameru, hodnotil bych (o něco) vstřícněji. Možná... Každopádně takhle si českou "quality tv" opravdu nepředstavuju. Snahu cením, ambice sálají snad z každé vteřiny, ale výsledek je pro mě po všech stránkách nedotažený, prapodivný a okázale (tj. nestravitelně) "umělecký". (26.03.2016)

Úvodní epizoda svou kvalitou navázala na předchozí sérii, což mě rychle připravilo o všechny naděje, s dalšími díly ale přece jen přišlo výrazné zlepšení, takže finálním výsledkem je závratné tříhvězdičkové hodnocení. Kromě problémů, které přetrvaly už od Případu pro exorcistu, přibyl katastrofální zvuk, za který by měl zvukař na nějaký čas dostat vlhkou celu, vodu a chleba (okoralý). V průběhu příběhu jsem konečně pochopil, proč se v příběhu vyskytuje postava Kristýny Horové a jsem za to rád. (09.09.2019)

Deklarovaný pokus o quality tv zůstal tak nějak na půli cesty. Pozitivní je, že Sýkora jako znalec detektivek pochopil, že "severské" propojení murder mystery s politikou a osobními vztahy hlavních postav je nejen trendy, ale taky funkční model. Zatímco však nordická detektivka linii vztahů používá jako další rovinu vyprávění, která má zpravidla nějaký vztah ke zločinu, zde jde o nádstavbu, která za a) není rozvinutá (dcera S. Majera) nebo za b) nemá pro příběh žádný zásadní význam (vztah Krobot / Melíšková). Ozvláštnění vyprávěcí struktury vcelku oceňuju, ale zase jde o určité nepochopení konceptu. Je fajn, že Pechlátova postava se na čas jeví jako oběť komplotu své hysterické manželky, aby se posléze v retrospektivě ukázalo, že všechno je jinak, problém je v tom, že tento vypravěčský trik na diváka funguje jen deset minut (než retrospektiva přijde). Zručnější západní tvůrce by z toho vytěžil nejistotu aspoň přes dva díly. Podobné je to se stylovými hrátkami, které někde působí (na české poměry) objevně a slouží evokaci napětí nebo jinak pomáhají vyprávění (využití zvuku, hudby...), jindy je ale jejich přínos přinejmenším diskutabilní (práce se světlem, kontrastem). V každém případě vypadají Modré stíny "jinak" než většina produkce nejen ČT, to se musí nechat - ale pokud by to znamenalo zároveň zcela "funkčně", byl bych ještě raději. Uměřený herecký projev některých aktérů (Huba, Lábus, Majer) je jistě na pochvalu, naopak zbytečně hysterické pasáže (Melíšková, Voříšková, Pechlát) působí v lepším případě divadelně, v horším úplně přepáleně. Závěrem - nelituju sledování coby promarněného času, ale až se filmařská odvaha skloubí s racionálnější úvahou, budu rozhodně šťastnější. (10.05.2016)

Zatím nehodnotím celek hvězdičkami, jen konstatuji. Zvuk je příšerný. Herci huhňají, v chrámu s ozvěnou tomu není vůbec rozumět. Krobot si mele cosi nesrozumitelného pod fousy, a týká se to ostatně všech. Herci, copak jste se na Damu neučili jasné a srozumitelné výslovnosti? Asi ne, co? Jo, kdysi, ... to se dělal dodatečný dabing nebo alespoň se mikrofon podsunul herci co nejblíže, vy všichni tvůrci, ... a zvuk byl perfektní, ale dnes? Asi bych to natočil stejně (ne)kvalitně svým chytrým telefonem. Co více k tomu napsat? Vždyť i v předcházejícím seriálu Případ pro exorcistu to bylo totéž. A ta kamera? To by snad stačilo jen barvoslepému, ale JÁ ROZLIŠUJI PLNOU ŠKÁLU LIDSKY ROZEZNATELNÝCH BAREVNÝCH ODSTÍNŮ. Proč mě okrádáte, a ještě tak neuměle rozmazaně žlutě? S tímto jdete na trh? Jo, ... a troufalko, nemusím čekat na konec seriálu, když je mi jasné, že zvuk se nezlepší a barvy budou stále na úrovni nočního vidění speciálním přístrojem. A to mám FULL HD TV. Neboj troufalko, dokážu ohodnotit opravdu dobré, ale dokážu i po právu kritizovat. Když mi někdo nabídne zvukově nesrozumitelné dílo, je to jako by mi někdo podsunul knihu, kde chybí celé věty či dokonce celé textové stránky a navíc natištěnou na jakémsi zamlženém žlutém papíru. (04.03.2016)