Goldbeater

Pokyn „na čelo, na prsa, na pupík“ bych očekával v trochu jiném filmovém žánru, ale budiž. Nicméně sledovat Jana a Zdeňka Svěráky, jak zapírají veškeré své kouzlo a talent, to bylo vyloženě k uzoufání.

Pán tygrů je fascinující a nevybíravý náhled do specifické komunity lidí, kteří si svou kariéru a byznys založili na exploataci kočkovitých šelem, intrikách, lžích a sem tam i nějakém tom zločinu. Už po předloňském Od koťátek pracky pryč! mi bylo jasné, že u Netflixu zkrátka mají čich na atraktivní „true crime“ látku, což se mi zde potvrdilo. A jsem jen zvědav, zda a jak dopadne plánovaná hraná verze „dobrodružství“ Joea Exotica s Nicolasem Cagem v hlavní roli!

Vůbec nečekejte přepálenou emmerichovskou akci, Ric Roman Waugh nám scény devastace ukazuje velmi odměřeně, často zprostředkovaně a hlavně s velmi chytře dávkovanými realistickými počítačovými efekty, díky čemuž tenhle film vypadá jako film a ne jako chaotická počítačová animace. Příběh se soustředí jen a pouze na normální lidi, kteří se snaží průlet zkázonosné komety zkrátka přežít, a vy jim fandíte, aby se jim to povedlo. Mírně tomu ubližuje slepenec pro žánr typických a lehko odhadnutelných klišé - například když se o jedné z postav na začátku dozvíte, že trpí cukrovkou, bude vám hned jasné, že to je právě ta rozbuška, která později výrazně zamíchá dějem. V jiných ohledech jsem byl ale velmi spokojen a v rámci specifického subžánru je Greendland slušně solidním hráčem, který si rozhodně zaslouží pozornost.

David Fincher mi letos nadělil předčasný vánoční dárek v podobě stoprocentního cinefilního zážitku, díky němuž jsem se na dvě hodiny mohl zcela ocitnout v prostředí hollywoodské mašinérie a politické džungle na přelomu 30. a 40. let minulého století. Scénář Jacka Finchera se nese harmonicky jako báseň a vkládá postavám do úst tak živoucí promluvy, jaké jsem dlouho ve filmu neslyšel. Filmařina vysoustružená pro úzký okruh lidí, ale naprosto dechberoucí a natočená přímo od srdce!

Ve Wonder Woman 1984 jsou scény, které přinejlepším dosahují žánrového průměru, anebo scény, které jsou vyloženě zkratkovité, blbé jak tágo a vrstvící klišé na klišé. Všechno pochybné, co byste třeba takovému Supermanovi z roku 1978 prominuli, protože je přeci z roku 1978 a zároveň byl pionýrem podoby moderních komiksových snímků, se tu tvůrci snaží prodat asi jako cool retro rekvizitu, ale přitom je to jen stupidita scénáře a totální usnutí na vavřínech. Akční scény jsou asi tou nejslabší stránkou filmu. Že Patty Jenkins neumí točit akci a jako mnozí další vše dohání nepřirozeně vypadajícím CGI, jsme zjistili už v jedničce, ale dát do 151 minutového obřího blockbusteru celkem asi jen 4 krátké a nevýrazné akční scény, to je skoro na pováženou. Možná však právě proto mě ani neštvaly tolik, jako v prvním filmu. Jinak je to po všech směrech zapomenutelná podívaná, která letos vlastně dostala více mediální pozornosti, než za kolik ve skutečnosti vůbec stojí.

Boss Level je dostatečně zábavný a humorem nabitý akčňák o časové smyčce, ale po letošním osvěžujícím Palm Springs je to na tenhle subžánr už trochu málo. Chybělo mi tam víc prostoru pro Mela Gibsona, prakticky si přijde odříkat jeden typicky záporácký monolog a poté už se v příběhu jen sem tam mihne. Žádný epický „boss fight“ se ve finále nekoná. Když se začnou rolovat závěrečné titulky, čekáte, že se stopnou a přijde ještě nějaká finální scéna. Ale ona nepřijde. Nakonec je vlastně highlightem filmu sbližování hlavního hrdiny se synem, ale většinu zbylého, včetně těch komicky rozmanitých minibossů, nejspíš pár dnů po zhlédnutí zapomenete. Decentně zábavné, ale ne tak dobré, jako to mohlo a mělo být.

Hororová antologie s podmanivou výpravou! Clancy Brown si střihl velmi charismatického vypravěče ze staré školy, který jako by z oka vypadl Angusu Scrimmovi ze série Phantasm. Líbila se mi ta sebeuvědomělost, kdy postavy rámcového příběhu průběžně komentují vyprávěné historky a vypichují nedostatky a pochybnosti, které by mohly napadnout i diváka. Zároveň potěší, že všechny povídky jsou různými detaily provázané, ale hlavně že jsou všechny konzistentní a stejnou měrou zajímavé. Jen ten rámcový příběh je na konci už poněkud přitažený za vlasy a finální zvrat tam tlačí až moc na sílu, nejde ale o nic, co by podkopalo celkově pozitivní dojem z celého snímku, který je velmi solidním povídkovým hororem.

Když o Fatmanovi vyšly první zprávy, říkal jsem si, že to může být docela slušný úlet, ale tvůrci si musí předem ujasnit, zda se chtějí ubírat směrem zlomyslné rodinné komedie, nebo neortodoxního krvavého thrilleru. Nic mezi tím. A po zhlédnutí musím říct, že to skončilo přesně tam někde mezi, jak jsem se obával. Chvílemi je tento „vánoční western“ docela pesimistický, zadumaný a nešetří chladnou akcí a krvavým vražděním. V jiných minutách je zas přitrouble infantilní a zaplněný naivně komiksovými postavami (záporáci jsou vlastně malý bohatý smrad a dospělák zastydlý v traumatickém dětství, který s sebou nosí křečka). Scénář opravdu působí, jak kdyby ho psaly děti Roberta Rodrigueze. Docela zábavný ten film je a poměrně rychle uteče. Mel Gibson utáhne biják i v netradiční roli a jeho badass Santa Claus je cool, ale ta neujasněná nálada a poměrně jasná přímočarost děje bez nějakých překvapení a zvratů to celé podkopává.

Zvláštní, smutný závan nostalgie. Jako okamžik života zaznamenaný na černobílý polaroidový snímek, který už dávno odvál vítr a dneska leží pod prachem zašlých vzpomínek. Radosti i bolesti jednotlivců, o nichž by zdánlivě byla škoda mluvit, přitom jejich příběh budete sledovat napjatě a jedním dechem, jako by se vám odehrával přímo před očima. Neskutečně živoucí podívaná, která rozhodně sílí s každým dalším zhlédnutím. Bogdanovich uměl zaznamenat esenci prostředí a doby.

Vzdálený předchůdce moderních slasherů, v němž maskovaný psychopat likviduje nic netušící oběti v prostředí opuštěných domů uprostřed města duchů. Vlastně by to s těmi lokacemi a atmosférou měla být jasná trefa do černého, ale ve finále je to jen zmatený spletenec nahodilých scén, v němž se budete těžko orientovat s jehož rozuzlení vám bude tak nějak ukradené. Prostředí to má opravdu solidní a některé výstřelky zabijáka předběhly dobu, ale k solidnímu průměru tomu hodně chybí.